Komentář

Já hledám problém našeho neúspěchu na mistrovství světa ve Švýcarsku MIMO JINÉ v osobě hlavního kouče.

Vzpomínáte, jak se v minulých letech šilo do Hadamczika? Tvrdě, nevybíravě a s chutí.Anyní? Češi končí znovu ve čtvrtfinále, ale Vladimír Růžička je, když to přeženu, stále za národního hrdinu.

Jenže podle mého má na krachu nároďáku významný podíl. Okolo stavitele reprezentace se v posledních letech vytvořila nezdravá atmosféra. Jeho nejbližší okolí ho ubezpečuje v tom, že v Čechách není lepšího trenérského koumáka. Ve Slavii i v reprezentaci mu chybí oponentura. Jednoduše řečeno: nikdo proti němu nejde. Ke všemu i novináři (bohužel) z něho dělají vševědoucího génia. Svého oblíbence „Růžu“ velebí i za rutinní trenérské věci. Kouč pak samo sebou ztrácí schopnost sebereflexe a začíná si myslet, že lepšího stratéga a odborníka v hokejovém světě není. To přesně se Růžičkovi stalo.

A Jágr a spol. na to v Bernu doplatili.

Růžička si tvrdě prosadil Štěpánka. Na rozdíl od jiných si nemyslím, že tento tah stoprocentně vyšel. Růžička si tvrdě prosadil Hemského na pozici centra, a to byla střela hodně mimo cíl. Růžička s Jandačem den před klíčovým zápasem naservírovali novinářům podrobný rozbor našich přesilových her. Výsledek? Švédi si návod na vygumování Jágra s díky vypůjčili a promakali jej k dokonalosti.

Když jsem pak v hledišti PostFinance Areny sledoval naše přesilovkové trápení, vzpomněl jsem si na to snad tisíckrát…

ak si jen říkám, velká škoda, že nežije Ivan Hlinka. Ten by asi jako jediný dokázal dát „úžasnému“ Růžovi pořádně přes prsty.