Aby ne. I v zastaveném režimu vynakládaly oddíly nemalé finanční prostředky a aktuální zpráva je zaskočila tím spíš, když stále žily v naději, že sezona bude po Novém roce zase pokračovat.

Znepokojení zavládlo například i v podkrkonošském Trutnově, jehož hráči se v posledních týdnech na případný restart druhé ligy poctivě připravovali. Teď ale zjistili, že nejspíš zcela zbytečně. Své o tom v rozhovoru říká sportovní manažer HC BAK Trutnov Ondřej Poul.

Ze včerejšího jednání ČSLH a Ministerstva zdravotnictví ČR je patrné, že k restartu sezony druhé ligy letos už nedojde. Jak jste přijal tuto informaci?
To je těžké říct. Snažím se to nějakým způsobem překousat, přijmout. Ale je to těžké. Z úterý na středu jsem spal pouhé dvě hodiny. Nesu to velmi těžce. Jsem plný emocí. A zejména těch negativních. Snažím se nějak nastartovat před Vánocemi, ale nejde mi to. Beru to jako velký podraz na nás kluby, hráče a samozřejmě i fanoušky. A to ne ze strany svazu, ale vlády a ministerstva.

Jste nespokojen. Vidíte ještě nějakou malou šanci, že by návrh na výkonném výboru nemusel projít?
Už tři měsíce si říkáme, že „naděje umírá poslední“, ale dle mého názoru se jedná pouze o formalitu a ta naděje definitivně umřela. Je konec. Všechna práce, kterou jsme dělali ať už před sezonou nebo teď, je k ničemu, je zbytečná. Je to strašný pocit. Málokdo asi ví, kolik času, práce, energie, jsme tomu letos v Trutnově věnovali. Já osobně jsem kolikrát chodil domů kolem desáté večer, celý den jsem byl na telefonu, na počítači, do toho trénink na suchu, na ledě. Ten poslední měsíc, kdy jsme jednali o restartu, mně vzal strašně sil. A teď přišlo tohle. Beru to jako velkou prohru dobra se zlem a zároveň jako neskutečný plivanec a kopanec do obličeje.

Trutnov byl klubem, který se snažil aktivně situaci okolo covidu řešit. Čím například jste se snažili pomoci k lepším zítřkům?
Iniciovali jsme jednání na svazu a s Národní Sportovní Agenturou. Společně s dalšími kluby jsme usilovně jednali o tom, jak by restart mohl vypadat, co by to vše obnášelo. Několik klubů řeklo, že hrát nechce, většina ale chtěla. Přistoupili jsme na podmínky jako mají extraliga a první liga. Nakoupili jsme antigenní testy, dezinfekce, roušky, prostě všechno. Já už ani nevím, co víc bychom museli udělat, abychom mohli hrát.

Ze všech druholigových oddílů mají možná vaši hokejisté za letošek nejvíc nebrusleno, je to tak?
Určitě. My a Znojmo. Plánovali jsme dokonce přípravné zápasy mezi sebou. Ale to by nám je musel někdo povolit. Bohužel jsme se nesetkali s žádnou ochotou, případně pomocí. Všude nás odpálkovali. Nikoho nezajímá nějaká druhá liga. Každý nás má za amatéry a pralesní ligu. Jenže to tak není. Makali jsme, kluci trénovali opravdu na sto procent. Ale opět - k ničemu. Furt se k tomu vracím, ale cloumá se mnou taková zlost, že si to nedovedete ani trochu představit.

Teď by měla všechna snaha přijít vniveč. Jak to vnímáte proti svému klubu?
Je to těžké. Velká frustrace. Já osobně jsem věřil, po všech těch jednáních, že to dopadne dobře a třetího ledna vyjedeme do zápasu. Co se týká našeho klubu, je to velký problém. Máme smlouvy s partnery, musíme plnit určité závazky. Upřímně si nedovedu představit co teď přijde, co nastane. A po pravdě se toho dost bojím. Musíme ukončit hráčské smlouvy, což je formalita, ale pro některé kluky je to likvidační, protože ten příjem z hokeje není pro ně úplně malý. Máme hráče, kteří mají příjem pouze z hokeje.

Covid-19 hýbe světem. Vy už jste si nemocí také prošel. Jaké jste měl příznaky a jste rád, že máte tuhle zkušenost za sebou?
Je to tak. Příznaky jsem měl minimální. Přibližně na týden jsem ztratil chuť, jinak nic. Opravdu nic. Sice jsem nepoznal rozdíl mezi čokoládou a salámem, ale to bylo to nejmenší. Jsem rád, že to mám za sebou, určitě. Stejně jako zbytek rodiny a polovina mužstva. Bohužel jsem zaregistroval i těžké případy a následné úmrtí, v blízkém kruhu. Takže bych koronavirus moc nepodceňoval. Jsem rád, že zrovna u mě to byla pouze ta chuť. A všem, kteří si nemocí teď procházejí, držím palce, aby to zvládli.

Loňská sezona nebyla dohrána, ta letošní de facto ani nezačala. Jak velká je to rána obecně pro hokej?
My ji naštěstí regulérně dohráli (smích). Ne, je to samozřejmě problém. Teď si vezměte, že přijdete na jednání s potencionálním partnerem a budete chtít od něj peníze. On se zeptá, jak jste dopadli. A vy mu řeknete, že jste odehráli čtyři zápasy a máte za sebou sedmdesát tréninků. No tak si bude ťukat na čelo. Obecně ta situace je likvidační jak pro hospody, obchody, ale tak i pro hokejové oddíly a kluby. A to se nebudu vůbec bavit o mládežnických týmech. Celé rozhodování vlády a ministerstva, vůči sportu, je špatně. A každý normální člověk si to musí přiznat. Ať mě nikdo nepřesvědčuje o opaku. Další věc jsou hráči a jejich přirozený vývoj. Ztratili rok. Ten už nikde nedoženou. Je to prostě strašný, že se o tomhle vůbec musíme bavit. Je mi z toho vážně strašně smutno.

Jste rád, že se hrají alespoň extraliga s Chance ligou a v televizi je na co koukat?
Upřímně mě to moc v tuhle chvíli nezajímá. Extraligu jsem viděl asi dva zápasy, Chance ligu nesleduji vůbec. Nevím ani, jak vypadá tabulka. Koukám převážně na Netflix, nebo Prime, na oblíbené seriály. Hokej si pustím pouze reprezentaci a samozřejmě čekám na restart NHL, který se nezadržitelně blíží. Z dalších sportů jsem sledoval samozřejmě pražskou Slavii v pohárech a jsem velkým fanouškem Formule 1. Takže ten hokej v TV mě až tolik nebere.

Vidíte světlo na konci tunelu? Věříte, že ještě tohle jaro a pak už vakcína zamezí podobným průběhům sezon?
Nejsem odborník a na vakcínu mám svůj názor. Chtěl bych být nějak pozitivní, ale… Když se vrátíme na jaro minulého roku, byli jsme všichni optimisté. Podívejte se, jak to dopadlo. Já doufám, že se to nějak podaří ukočírovat a budeme normálně fungovat. Tyhle nouzové stavy, omezení, restrikce, vždyť je to už do nebe volající. Člověk si nemůže ani číst zprávy, protože to je furt to samé dokola. Přeji si, aby byl už klid, každý mohl normálně fungovat, nenasazoval si pořád roušku, mohl se stýkat s přáteli a jít třeba v klidu posedět na pivo. Ale když jsem to teď řekl, tak je to v tuto chvíli velké science - fiction.

Slova majitele HC Rodos Dvůr Králové nad Labem Vasila Teodoridise

„Jsem zklamaný. Strašně moc. Už druhý rok to nevyšlo. Do dvorského hokeje šly velké investice a zase zůstane sezona nedohrána. Netajil jsem se s tím, že letos chceme vyhrát svoji skupinu, ambice byly vysoké. Podle toho jsem s trenérem stavěl mužstvo. Už od dubna jsem pracoval na novém ročníku druhé ligy a o to větší je nyní zklamání. Vše je pryč. Nyní musím v klidu vše rozmyslet a z ekonomického hlediska letošní sezonu ukončit. V únoru bude nutné vrátit peníze za permenetky a při tom se starat i o vlastní zdraví. Snad konečně skončí doba zla, doba covidová. Zkusíme se připravit na další ročník, který by pro nás měl být slavnostním, jelikož budeme slavit výročí 100 let od založení hokeje ve Dvoře Králové nad Labem.“