Když se Jaromír Jágr poprvé účastnil mistrovství světa, byl u toho i Jiří Kučera. Psal se květen roku 1990. Ve Švýcarsku skončili Čechoslováci třetí.

Po pětadvaceti letech Jágr stále válí. V pondělí patřil proti Kanadě k nejvýraznějším postavám českého týmu.

„Je neuvěřitelné, co předvádí. Udrží se na puku, má průniky, vytváří šance pro Kováře. V jeho věku klobouk dolů," sype ze sebe obdivná slova mistr světa z roku 1996 a bývalý kouč hokejistů Hradce Králové.

Vypadá to, že se Jágr vrátil zpět v čase. Souhlasíte?
Rozhodně. Je to jeden z našich nejlepších hráčů, ne-li vůbec nejlepší. (důrazně)

V čem vyniká?
Je neuvěřitelné, co předvádí. Udrží se na puku, má průniky, vytváří šance pro Kováře. V jeho věku klobouk dolů.

Skoro to vypadá, že mu nevadí širší kluziště. Skvěle se pohybuje, vysoko napadá…
Přesně tak. Tím jsem taky trochu překvapený. Má veliký akční rádius. Napadá na pravé straně, pak jde do těla na levé. Znovu se dostávám k jeho věku a jsem vážně mile překvapený, jak to zvládá a jakou má formu. Dřív měl v nároďáku krátké intervaly střídání, teď si zůstane na ledě klidně déle a střídání přetáhne. To jen dokazuje, že je v pohodě. Taky je moc platný při přesilovce.

Vzpomenete si na rok 1990, kdy Jágr debutoval na mistrovství světa ve Švýcarsku?
Jasně. Už tehdy bylo zřejmé, že bude velkou hvězdou budoucnosti. S ním v lajně byl ještě Robert Reichel a Bobby Holík. Všichni byli poprvé na velkém turnaji, ale vedli si skvěle. Bylo jim osmnáct, hráli čtvrtou lajnu a dávali celkem dost branek. I díky nim jsme brali bronz. V hlavě mám důležitý zápas se Švédskem, který Jágr rozhodl.

Tehdejší trenér Pavel Wohl musel žádat o výjimku, aby mohl mladou lajnu vzít na světový šampionát.
Oni se prosazovali už předtím v juniorských kategoriích, ve svých klubech měli strašně důležité role, přitom to byli tak mladí kluci. Všichni byli velmi šikovní a draví, reprezentace z jejich hry těžila. Jejich lajna hrála jinak než my ostatní. Byli draví, skvěle bruslili. Připomíná mi to současnou formaci Petra Koukala. Tehdy bylo jasné, že musejí jít o stupeň nahoru a hrát za dospělou reprezentaci. Pavel Wohl si to prosadil, to se mi  líbilo.

V letech 1987 – 1996 jste zažil sedm světových šampionátů. Jediný, kterého jste se nezúčastnil, bylo domácí mistrovství v roce 1992. Proč jste tehdy chyběl?
Hrál jsem s Radkem Kampfem, šlo nám to, tvořili jsme výbornou dvojku. Ale Radek měl pak o Vánocích velmi vážnou dopravní nehodu a trenér Hlinka se rozhodl vzít na šampionát jinou dvojici. Ne všechno v hokeji vyjde, takový je život.

Skočme do současnosti. Češi 
v pondělí prohráli 3:6 s nadupanou Kanadou. Kde byl největší rozdíl mezi oběma celky?
Kanada byla efektivnější, pokaždé zabrala v pravý okamžik. Oba týmy měly v utkání fáze, kdy se zvedaly a měly víc ze hry, ale Kanada je dokázala zúročit v branky. V tom byl největší rozdíl. Oni prostě věděli, kdy mají udeřit.

Ve třech zápasech Češi inkasovali 14 branek. Je to zatím největší minus jejich hry?
Asi ano. Obránci chtějí dávat super přihrávky a zbytečně vymýšlejí. To není cesta. Stačí hrát jednoduše a minimalizovat chyby. Viděl jste Kanadu? Oni tak hráli, jednoduše, bez komplikací, přitom rychle a účelně. Když byli pod tlakem, samotný Crosby se nerozpakoval a napálil puk přes všechny čáry. My to musíme dělat taky, z naší třetiny dávat puky jednoduše. To platí i pro hru v oslabení.

Jaký na vás udělala Kanada 
dojem? Podle Jakuba Voráčka přivezla do Prahy „dream 
team", experti tvrdí, že má stejnou sílu jako na olympiádě 
v Soči.
To je taková omáčka okolo, co se vždycky říká. (usmívá se) Kanada může postavit šest týmů a všechny budou „dream team". Mě se na nich líbí, že k turnaji přistupují maximálně profesionálně. Několik let neměli medaili, po vypadnutí ze Stanley Cupu se Crosby sebral a přiletěl. To dokazuje, že mužstvo má velikou chuť něco dokázat. Ještě víc se mi líbí Švédové. Hrají podobně jako Kanada, jen do toho dávají ještě větší hokejovost.

Kdo vás kromě Jágra zaujal 
z českého mužstva?
Líbí se mi čtvrtá lajna. Bruslí, puk mezi nimi lítá. Hrají drobet jiný hokej než ostatní, dovedou si vytvořit tlak.

Expert Marek Sýkora se ve studiu České televize vyjádřil, že by Koukalova řada měla hrát víc. Váš pohled?
Tyhle řeči nemám rád. Jsem také trenér, nechci to hodnotit. Vláďa Růžička to dělá dobře. První tři lajny mají větší potenciál než Koukalova řada, proto mají na ledě víc minut. 
V týmu je nějaká hierarchie, těžko čekat, že budou chodit jako první na přesilovku.

Šampionáty Jiřího Kučery
1987 Vídeň (bronz) – premiéra bez vstřeleného gólu
1989 Stockholm (bronz) – hrál s Válkem a Vlachem, prvního gólu na MS se dočkal při demolici Polska 15:0
1990 Bern (bronz) – v lajně s Dolanou a Lubinou vstřelil 4 góly, premiéru si odbyla mladá řada Jaromír Jágr, Robert Reichel a Robert Holík
1991 Turku (6. místo) – zažil první neúspěch. Byl centrem elitní lajny, ani jednou neskóroval.
1993 Dortmund (bronz) – poprvé v dresu samostatné české reprezentace. Hrál v první lajně s Janeckým a Doležalem.
1994 Milán (čtvrtfinále) – opět stejná formace, vstřelil 4 góly, ten poslední do sítě Kanady ve čtvrtfinále. Opět se v jednom týmu potkal s Jaromírem Jágrem.
1995 Stockholm (4. místo) – slavné vítězství nad Ruskem 2:0 podpořil jedním gólem, pak ale přišly porážky s Finskem a Kanadou. Na pátou medaili si musel počkat.
1996 Vídeň (zlato) – poslední šampionát znamenal vrchol jeho reprezentační kariéry. S „áčkem" na dresu vstřelil ve finále Kanadě gól na 5:3 do prázdné branky a vzápětí se mu na krku houpala vysněná zlatá medaile.