Šestačtyřicetiletý Malinský je nyní zpět v klubu, kde vyrůstal. V současné době spolupracuje s Richardem Králem, s nímž vede z pozice asistenta trenéra tým pardubických juniorů.

Před více než dvaceti lety se hrály čtyři vzájemné duely, pak zase Hradec nejvyšší soutěž opustil. Vnímali jste, že šlo o zvláštní zápasy?
Myslím, že tlak byl větší spíše v okolí, než přímo na nás. Během sezony to berete spíše jako každý jiný zápas, samozřejmě s trošku vypjatější atmosférou v okolí.

Na výsledky čtyř vzájemných zápasů si vzpomenete?
Moc si to nevybavuji, ale řekl bych, že já jsem v derby neprohrál. V té době to bylo ještě dobré (usmívá se).

Ano, Pardubice třikrát vyhrály, jednou se hrálo nerozhodně 4:4. V tom utkání jste dokonce skóroval…
No vidíte, tak to je dobře. I gól jsem dával (směje se).

Vybavíte si momenty, kdy se zápas musel přerušit kvůli zasypané ledové ploše?
V té době se stávalo, že diváci byli v tomto směru neukáznění. Dnes se na stadionech řeší větší bezpečnost, je tam více televizních kamer. Vše je pod větším dozorem. Před lety se nevysílalo tolik zápasů, nedělaly se rozbory v televizi. Možnost, že někdo někoho zaznamená, byla v té době menší. V devadesátých letech se navíc hrála první derby, tak se diváci předháněli, kdo koho více urazí. I v tom to bylo divočejší.

Někteří hokejisté tehdy působili v obou klubech. Probíhalo větší hecování i mezi vámi?
Všichni se znají, kluci se potkávají iks let spolu, další sezonu pak mohou hrát proti sobě. Hecování bylo vždycky, je nyní a taky bude. To asi nebylo jiné než teď.

Na tuto sezonu můžete celkově vzpomínat v dobrém, Pardubice došly až do finále…
Celá sezona byla neskutečně zvláštní. Skoro do Vánoc jsme na tom byli celkem bídně. Došlo ke změně trenérů a k uvolnění atmosféry. Pak se najednou začalo dařit, a my jsme šli až do finále.

Pardubice čekají už šest zápasů na výhru. Co bude potřeba k tomu, aby se jim povedlo Hradec zase porazit?
Hradec má nyní silný tým a jde si za velkým úspěchem. Co může hrát roli? Dobrá taktika, poctivá práce a taky trošičku štěstí.

Po reprezentační pauze nasbíraly Pardubice příznivé výsledky. I to může směrem k neděli pomoci?
Samozřejmě, to může být pro sebevědomí obrovské plus. Myslím, že s Hradcem bude každý bod dobrý. Byl bych rád, kdyby to byl více než bod.

S trénováním jste začal v Trutnově. Potěšil vás návrat zpět do Pardubic?
Já jsem se v Trutnově stal trenérem trochu jako z leknutí, protože tam tehdy skončil kouč z minuty na minutu. Měl jsem v té době licenci, tak jsem mohl hned naskočit. Ale ani jsem si v té době ještě nedovedl představit, že bych měl trénovat. Byl jsem tam dost dlouho a před touto sezonou se dostal zpátky do Pardubic. Taky shodou okolností, protože tady skončil u juniorů Marek Zadina. Taky se to upeklo rychle. Samozřejmě jsem doma, nemusím dojíždět, zase po dlouhé době jezdím na tréninky na kole.

A hokej si ještě zahrajete?
Chodím si zahrát za pardubické veterány. Tam hraji proti Richardovi, my se hecujeme. Mančafty jsou svým způsobem dané, proto jsme každé pondělí soupeři. Kdo je úspěšnější? Samozřejmě pan Král, červení vyhrávají.