Jak viděl znalec švýcarského hokeje krach Pešánova týmu? O tom se rozpovídal pro Deník.

Co jste říkal na výkon českého týmu v osmifinále olympijského turnaje proti Švýcarsku?
Přišlo mi, že Švýcaři měli více energie, byli bruslivější, hodně se tlačili před branku. My jsme dostali všechny góly, když byli před bránou. Ještě si ten zápas budu rozebírat, hodím si ho do počítače, abych viděl všechny momenty podrobně, ale takhle to na mě působilo na živo.

Ve Švýcarsku jste odehrál dvanáct sezon, berete proto takový zápas prestižněji?
Určitě, vždyť se sedmi osmi klukama z jejich týmu jsem ještě hrál. S několika z nich se stále bavím, takže, přiznám barvu, jsem nefandil nikomu (usmívá se). Chtěl jsem vidět dobrý hokej, což se myslím povedlo. Bylo pro mě trochu překvapením, že Švýcaři deset minut před koncem dominovali, a to až do doby, než jsme odvolali gólmana. Jezdili opravdu neskutečně, měli dokonce tři vyložené šance.

Překvapil vás tedy výsledek?
Úplně ne. Oni dostali céres doma ve Švýcarsku po prohře s Dány. Proti nám se neskutečně zvedli. Když to vezmu z našeho pohledu, v dnešní době už není ostuda prohrát se Švýcarskem. Je potřeba si nalít čistého vína.

Kde vidíte hlavní příčiny brzkého vyřazení?
Určitě je to dlouhodobější. Ty příčiny bych hledal někdy v roce 1998, myslím, že tam se to začalo lámat. Paradoxně nám uškodila olympiáda a zlatý hattrick. Mysleli jsme si, že to půjde samo a mládež nic. V tuhle chvíli to nejde dohonit, to je práce na dvacet let.

Viděl jste během turnaje něco pozitivního?
Samozřejmě, že tam byly dobré věci. Pro mě bylo však nejvíc pozitivní, že hlavně starší hráči předvedli to, na co mají. Dokáží se pořád prosazovat. Neustále se říká, že hokejisté zrychlují, ale tak to není. Hokej se zrychlil kvůli tomu, že jsou jiná pravidla a že se dopředu posouvá technika. Je ale vidět, že se tomu mazáci dokáží v pohodě přizpůsobit, pak mají navíc zkušenosti. Vezměte si třeba Ambühla, znám ho přes dvacet let, pamatuji si, když v sedmnácti začínal v Davosu a pořád hraje takhle skvěle. A i u nás zahráli zkušení dobře.

Trenér Pešán znovu neuspěl, doma bude na pranýři.
Lehké to nemá žádný kouč. Pan Pešán to musí hodit za hlavu. Samozřejmě jsem slyšel hodně věcí, ale za to on, v uvozovkách řečeno, nemůže. Občas by měl možná trošku víc mluvit, na druhou stranu je to prostě jeho styl. Můžeme spekulovat, ale je těžké být trenérem, musím se ho zastat: trenér je takový, jaký má mančaft. Já ani vy do toho nevidíme, nevíme, jak to vypadá v týmu, hraje tam spousta faktorů, které rozhodují. Problém začal dávno předtím, teď to dohnat nejde.