V loňské sezoně se v dresu Mountfieldu mohl pyšnit skvělou úspěšností zákroků 91,3 procenta. Po příchodu ze zámoří se stal velkou oporou. O jeho kvalitách se toho napsalo hodně. Deník s ním proto probral i jiná témata, nejen ta hokejová. Třeba popularitu. ,,Nosím brýle. V nich mě nikdo nepozná. Vypadám jako úředník,“ řehtá se.

DĚTSTVÍ: Bylo čistě hokejové. Táta, brácha, strejda hráli hokej, takže to bylo jasně daný. Dětství jsme trávili na zimáku. Moc pro nás neexistovaly žádný prázdniny. Táta vedl v Písku hokejovou školu, která trvala šest sedm týdnů. Ostatní děti jezdily k babičkám nebo na chalupu. My byli na stadionu.

BRANKÁŘSKÁ VOLBA: Táta z toho moc nadšenej nebyl. Vždycky říkal, že brankáři jsou líný. Teď to změnil na jiný. (směje se) Raději by mě viděl někde v útoku. Ale já jsem pořád naléhal a naléhal. Až jednou povolil. Viděl, že jsem na tom v brance pohybově docela dobře, i když jsem tu výstroj měl na sobě poprvé. Ale pořád jsem ještě na střídačku hrával v útoku. Až do nějaké čtvrté třídy.

RODINA: Je pro mě nejdůležitější. Mám pětiletou dceru, teď čekáme s manželkou další přírůstek. Když se rozhoduju, kam půjdu hrát, musím brát ohledy hlavně na rodinu. Už to není jenom o mně. Nechci, aby dítě střídalo školky každý rok a v jiném městě.

TITUL S PLZNÍ: Nádhera. Odchytal jsem celé play off. Hlavně se mi vybaví, jak jsem po rozhodujícím zápase seděl v autobuse cestou ze Zlína a nemohl se ani pohnout. Byl jsem úplně vyčerpanej. Zážitek to byl ohromnej. Na to se nezapomíná. Byla to jedna velká párty. Vlastně celé léto. Kam se přijelo, tam se slavilo. Těch hospod, kde jsme byli s pohárem, bylo nepočítaně. (směje se)

NHL: Tvrdej chleba. To by bylo na dlouhé povídání. Přesto jsem měl kliku, že jsem si ji zachytal. Začátek byl paradoxně nejlepší. Já jsem si od toho moc nesliboval. Nebyla tam ani nijak obrovská ambice, že bych NHL mohl chytat. Byl jsem ale ve správný čas na správným místě. V A týmu se zranil gólman a mě po pěti zápasech na farmě povolali. Ke všemu mi to lepilo. První sezona v Nashvillu byla nejlepší.

ANGLIČTINA: Domluvím se v klidu, vždyť jsem byl za mořem šest let. Hodně mi na začátku pomohl můj gólmanský parťák Magnus Hellberg, který si mě vzal na byt a sypal to tam do mě.

ŽIVOTOSPRÁVA: Během sezony se ji snažím hodně dodržovat. Ale jak přijde léto a grilovačky, je to horší. Najednou tu jsou různé oslavy, svatby. Udržet se je problém. Jsem na maso, rád griluju a opékám. Doslova se v tom vyžívám. Bavilo by mě to i do budoucna. Dokonce bych uvažoval i o otevření nějaké barbecue restaurace.

PARTA V TÝMU: Dobrá. Tváří se to pěkně. Na kafíčka někde na náměstí ale prostor není. Jdu ráno na zimák a z něho zase domů. Volný čas spolkne rodina.

NEPŘÍJEMNÝ STŘELEC: To jsou všichni. (směje se) Asi Milan Gulaš. Vždycky ví, co s pukem. Jede dát prostě gól. Když mu to chytíte, je vidět, že je hodně naštvaný.

STYL CHYTÁNÍ: Dá se měnit. Hlavně s věkem brankáře. Když je gólman mladý, je většinou rychlý, pružný. Lítá tam a zpátky, protože nemá tolik zkušeností. Postupem věku zalézáte víc do brány. Víc čekáte na tu střelu.

KOUČ RŮŽIČKA: Ambiciózní. Do ničeho si nenechá kecat. Když má být tvrdej je tvrdej. Já to zase tolik nevnímám, máme svého trenéra gólmanů. S ním řeším veškeré věci.

O SVÉ DVOJCE: Luky (Lukeš) je dobrej, bezkonfliktní talentovanej gólman. Letos to má před sebou. Může si udělat jméno na střídavé starty v první lize. Více chytat může i tady. Záleží, jak mi to půjde.

FANOUŠCI: Jsou fajn. Já už jsem v tomhle střízlivej. Je to jako všude. Když se daří, tak se chválí. Když se nedaří, tak se nadává. My ale máme velké jádro těch pravověrnejch, kteří fandí za každého počasí. Těch si nejvíce cením. Vyhrávat chce každý, ale ne vždy se daří.

COVID-19: Když to začalo, tak mi karanténa paradoxně vůbec nevadila. Za šest let, co jsme byli v Americe, jsme na baráku měli kupu práce. Když jsem byl dva týdny zavřený, nemusel jsem nikam chodit a v klidu doma něco dělat. Docela se mi to hodilo. Teď už je to spíše otravné.

O ŽIVOTĚ V HRADCI: Líbí se mi tu. Je to město tak akorát. Nikde se tu nepotulujou žádný bezdomovci nebo výrostci, co by ho hyzdili. Do přírody je to kousek, jsou tu rybníky. Na procházky a výlety s rodinou ideální a příjemné.

HRA NA KYTARU: Veliká záliba. Líbilo se mi to už od dětství. Chodívali jsme na různé akce, kde hořel nějaký oheň a zpívalo se. Jezdilo se na vodu. Kytara k tomu patřila. Vždycky mě to nějak fascinovalo. Když jsem pak šel do Ameriky, hrozně jsem se nudil. Tak jsem tu kytaru pořídil a začal se na ni učit. Jako samouk.

POPULARITA: Naštěstí nosím brýle, takže mě v nich nikdo nepozná. (směje se) Vypadám jako úředník. Nikoho snad ani nemůže napadnout, že chytám za Mountfield.

PENÍZE: Umím jen hokej, takže se snažím nějak zabezpečit. Je potřeba mít něco do začátku než člověk začne dělat něco jiného. Když vás to jako hokejistu vyplivne a nemáte našetřeno, může to být hodně těžké. Co potom? Hokej nejde hrát do padesáti. Takového člověka znám jen jednoho na světě, Jardu Jágra.