Je to logická volba. Mistr světa,extraligový šampion, chlap omlácený stovkami nelítostných bitev.

Petr Koukal.

Nový kapitán hokejového Mountfieldu, nástupce velkého šéfa Jaroslava Bednáře.

Nakonec i sám Bednář, nyní sportovní manažer klubu, měl jasno, kdo dostane v sezoně na dres posvátné céčko. Měl to být Koukal, stalo se.

„Byl tam nějaký návrh od vedení. Ale řešili jsme to i v kabině. Jsem rád, že proběhly demokratické volby,“ říká Koukal. „Ale já jsem to chtěl dát Vopimu,“ chechtá se. Dvaadvacetiletý Lukáš Vopelka je sice dobrý hráč, ale na šéfování mančaftu to – při vší úctě – pořád není.

Koukal je přirozený boss.

Kapitánoval jste v Pardubicích, Rusku, národním týmu. Měníte se s céčkem na dresu?
Ne, vůbec. Budu pořád stejnej. Hubu nezavřu.

Zažil jste slavné kapitány. Kdo vás zaujal?
Třeba Jirka Dopita nebo Jarda Bednář. To byli přirození vůdci. Stačilo, aby si stoupli, ani nemuseli nic říkat. A stejně každý věděl, o co jde.

Jak je to v Rusku. Je tam kapitán výjimečná osoba?
V Jekatěrinburgu jsem byl kapitán dlouho. V Rusku je to tak, že problémy řeší třeba pět starších hráčů. Kapitán tam není tak výjimečná osoba.

Jako v Kanadě, kde jsou většinou tváří celého klubu?
No, já jsem tam nikdy nehrál. (směje se) Ale vím, že to tak je. Myslím si, že je to i byznys, mají to promakané marketingově. Je to trochu jiný svět.

Jiný by měl být letos i Mountfield. Trenér Tomáš Martinec chce hrát aktivnější hokej. Už se to projevuje?
Mančaft vypadá podle mě dobře, ale pořád jsme v přípravě. Ať k nám přijede sebelepší soupeř, také on je v přípravě. Víc si můžeme říct po měsíci v lize. Trenér je sice nový, ale známe ho, byl asistentem. Přišel se stylem hry, který by od nás chce. Pár dobrých výsledků za sebou máme, ale opakuju: Je to pořád jen příprava.

Bude váš hokej opravdu jiný? Zábavnější?
Hele, říká se zajímavější… Ale Kometa vyhrála dva tituly a hrála stejně jako Hradec v minulém roce. Když měla puk, chtěla dát gól. Když ho neměla, stála ve středním pásmu. S tím vyhrála všechny zápasy v play off. Nikdo o tom nenapsal ani větu, o tom, že hrála nějakýho zanďoura, a já pořád čtu články o tom, jak opatrně hrál Hradec. Nebo Liberec - ten je pověstný agresivním stylem. Přijel do Hradce, dal ve třetí minutě gól a pak se snažil padesát sedm minut vyhrát 1:0. Jsou různé styly, různé taktiky. Ale zápas se nějak vyvíjí a na to se reaguje. Ale je pravda, že momentálně hrajeme takový styl, že soupeře víc napadáme než vloni.

Jak se cítíte vy osobně?
Bylo toho dost. Jsem unavenej. (směje se) Ale to není nic hrozného, hlavně, že nejsem zraněný.

V přípravě jste nastupoval v útoku s Danielem Rákosem a Slovákem Matejem Paulovičem. Na první pohled by to mohlo šlapat, že?
Mohlo, mohlo. Jsem spokojený. Sedá si to, ale nevypadá to špatně. Ale víte, jak to je: Přijdou porážku a trenér to začne přehazovat. Nic není na věky.

Rákose, raubíře na ledě, všichni znají. Zkuste charakterizovat Pauloviče.
Je fakt šikovnej. A vysokej. Uvidíme, snad to bude fungovat.

Těšíte se na Ligu mistrů? Vloni jste ji vy, starší hráči, brali jako nutné zlo.
Před extraligou potkáme kvalitní soupeře. A myslím, že do ní jdeme trochu jinak. Chceme uspět také v Lize mistrů.