Ve venkovské obci Svobodné Dvory, poblíž města Hradec Králové, vznikl 2. března 1934 v Dělnickém domě hokejový klub METEOR.

V té době již v Hradci Králové předváděl své hokejové umění Bruslařský Klub (B.K.) Hradec Králové (založen 1926) a Petrof  (založen 1931). V okolí byla ještě družstva SK Dvůr Králové, SK Náchod, ATK Častolovice a další.

Úvodní sestava Meteoru Pavlíček, Rajnlt ml., Souček, Smetana, Marek, Dušek, Herčík, Prášil vzbuzovala už v začátcích u soupeřů respekt.

V roce 1937 nastal vzestup Meteoru

Velký vzestup mužstva nastal v roce 1937, kdy z Petrofu  přestoupili „Maxa" Fišer a „Ahyk" Šťásek.

Výrazná změna také nastala, když na podzim roku 1939 klub opustil hřiště za vilou stavitele ing. Komárka (postavil hradecké nádraží) a přestěhoval se na nově vybudované hřiště v bývalé cihelně Milana Morávka, které bylo chráněné z jižní strany vysokými smrky a led zde vydržel až do měsíce května. Je také zajímavé, že kluziště vzniklo poblíž místa, kde v roce 1899 byla nalezena kostra mamuta (exponát hradeckého muzea). Jako by to byl základ další historické události.

Postupnými vítězstvími nad BK Hradec Králové (3:1), LTC Pardubice (2:0) a Kolínem se mužstvu v sezoně 1938/39 podařilo postoupit do divize.

Následovaly výhry s SK Polička (6:2) a s Pelhřimovem (3:2). Poté i semifinálový zápas v Brně proti SK Židenice. I zde vyhrál Meteor (1:0) brankou Lojzy Švece v prodloužení.

Na Olši sledovalo finále 4000 diváků

Tím se chlapcům ze Svobodných Dvorů přiblížilo hokejové nebe. Celá hradecká veřejnost byla ve velkém očekávání, jak dopadne Meteor ve finále. Situaci bohatě komentoval i český tisk.

Z hradeckého nádraží s mnoha příznivci (byl mezi nimi i můj o dvanáct let starší bratr Josef) odjelo mužstvo den před utkáním do Českých Budějovic.

Utkání se hrálo 2. února 1941 před 4000 diváků na slepém rameni řeky Olše.

Vítěz postupoval mezi elitu České republiky: LTC Praha, ČLTK Praha, Sparta Praha, Vítkovice, Horácká Slávie, Velké Popovice.

Sestava Meteoru: Pavlíček, Fišer, Šťasek, Kupka, Souček, Smetana, Kotrč, Švec, Košťál a Mísař (střídal).

První třetina skončila po střídavých útocích bez branek. V sedmé minutě druhé třetiny se České Budějovice brankou Mizery ujaly vedení. O čtyři minuty později vyrovnal obránce Fišer. V poslední třetině branka již nepadla.

Rozhodnutí padlo až v druhém prodloužení. Budějovičtí po brankách Kouby a Vávry zvítězily 3:1.

I když Meteor prohrál, vstoupil do dějin hokeje tím, že jako malý vesnický klub došel tak daleko. Umí si člověk vůbec představit, že by se ve vesničce hrálo o ligové body s LTC Praha nebo s ČLTK Praha?

Chybělo k tomu opravdu málo.

Za příspěvky členů postaven stadion

Je také zajímavé, že tak malý klub neměl v té době žádné mecenáše, nepobíral žádné podpory. Měl však ve svých řadách nadšence a obětavé sportovce. Jen s příspěvkem svých členů si postavil vlastní stadion. Je třeba na tomto místě vzpomenout na ty, kteří se o to přičinili nejvíce – byli to pánové Francek, Drahorád, Rajnert, Šírek, Matějec, Zelínka a mnoho dalších.

Velikou výhodou bylo také to, že v té době měl v obci pan Frízl kolářství, kde byl schopen vyrábět dobré jasanové hokejky.

Každý, kdo měl rád hokej, pomáhal při výrobě ledu. Za všechny „ledaře", kterých byly desítky, je mojí povinností poznamenat a poděkovat (tam nahoru) panu Hrdinovi, Kroužilovi, Kafkovi a Matějcovi.

Že ve Svobodných Dvorech před osmdesáti lety vznikl takový hokejový klub, má na svědomí nepochybně také skutečnost (mohu to svými prožitky potvrdit), že před zimním obdobím byl v několika místech prokopnut břeh umělého vodního koryta Náhonu (koryto bylo zhotoveno za účelem pohonu mlýnských zařízení), a tím se vytvořily obrovské vodní plochy (později ledové). Říkalo se: dnes jdeme bruslit na Čejkovku, Novákovku nebo Duškovku. Tam se do nočních hodin bruslilo a hrál se hokej.

Meteoru a Žižkovu z Kuklen zde vyrůstali výborní hokejisté. V pozdější době např. Pavlíček, Valášek, Pechánek a další. K tomu ještě známá Bohdanečská louže, kde začal bruslit skvělý Mirek Fink. Prostě, kdo neuměl ve Svobodných Dvorech, a myslím i v Kuklenách, bruslit, tak to byla ostuda.

Není se proto čemu divit, že spolu s kvalitním prvním mužstvem Meteoru zde působila i dvě družstva dorostenců, což bylo na tu dobu nevídané.

Zakladatelem hokynář Drahorád

Když připomínám slavnou éru Meteoru, tak nelze nezmínit Václava Drahoráda. Dá se říci zakladatele klubu Meteor Svobodné Dvory. Pracoval jako hokynář a mlékař. Svým nevšedním nasazením dokázal strhnout ostatní. Mimo to zastával také vysoké postavení ve východočeské hokejové župě. Se svou rodinou se v roce 1945 odstěhoval na Trutnovsko.

Na pana Drahoráda a Meteor je trvalá památka, a to ta, že v útrobách památníku padlým v 1. světové válce, který je umístěn poblíž pošty (odhalen 31. května 1936), se skrývá pouzdro, v němž je památní list se jménem tehdejšího starosty pana Jiruchy, a za Meteor je podepsán právě Václav Drahorád.

Po historickém utkání v Českých Budějovicích se v Meteoru v následujících letech postupně prosazovali další skvělí hráči: Koutník, Rusý, Fink, Žák, Bláha, Kváča, Hurt, Kult, Götz, Řezníček, Šmíd, Tichý,  Veringer, Horák, Hron, Frölich, Kopecký, Štoček, Satránský, Komárek, Novák a mnoho dalších.

V padesátých letech po velmi vzrušujících debatách odešla na nový zimní stadion do Spartaku Hradec Králové většina hráčů Meteoru. Z těch nejznámějších zůstal jen Mirek Fink, který se dlouho nemohl vyrovnat s jejich odchodem. Na Meteoru se však díky široké základně stále hrálo. Mužstvo se muselo označovat jako RDP (Rolnické Družstvo Podnik) nebo později Slavoj Svobodné Dvory. Každý však věděl, že přijel Meteor.

Název Meteor 
se nesl dál

Nastupovaly další generace. Až do šedesátých let působil klub v krajských soutěžích. Zde je třeba vzpomenout a ocenit obětavost velikého organizátora Mirka Fajla, který Meteor po odchodu pana Drahoráda udržoval tak dlouho v činnosti.

Důkazem, že klub je stále zakotven v srdcích „Svobodnodvoráků", svědčí skutečnost, že postupné smutné odcházení slavných osobností doprovází vždy věnec se stuhou, na které je slavná meteorská kometa. Na památku této éry nesly označení Meteor také některé budovy (hostinec a samoobsluha). I tyto názvy později zanikly.

Děkuji tímto místní samosprávě, že se alespoň zasadila o to, aby nově vybudované sídliště v této lokalitě, kde klub provozoval svoji činnost, neslo hrdý název Meteor.

Na setkání Meteoru přijelo 60 účastníků

8. listopadu 1997 spolek Baráčníků ze Svobodných Dvorů zorganizoval druhé setkání Meteoráků. Z celé republiky se sjelo 60 účastníků. Dominovalo dojetí a vděk. Bylo opravdu působivé poslouchat člověka, který byl jedním z prvních hráčů klubu, pana Vojtu. Potlesk zazněl také, když slavný „Maxa" Fišer odhalil desku s označením „Hostinec U Meteoru".

Nechť Meteor (a také slavný házenkářský klub „Ikar" z Kuklen) jsou jako bývalá venkovská mužstva trvale zapsána do sportovní historie našeho společného krásného města Hradec Králové.

Byl to všestranný sportovecLegendy Meteoru – příběh první: Stanislav Kváča
Stanislav Kváča (1929 – 2014): Svoji kariéru začal v SK Žižkov Kukleny. Pak přestoupil do Meteoru, kde nejdříve působil v mládežnických mužstvech a od roku 1947 v mužstvu prvním, ve kterém stále hráli hráči z památného utkání v Českých Budějovicích.
Stanislav se stal díky svým výkonům okamžitým platným hráčem prvního mužstva. Za Meteor hrál až do roku 1954, poté se stal posilou Spartaku Hradec Králové. V roce 1961 – 1962 se jako hrající trenér vrátil do krajských hokejových soutěží, opět v dresu Meteoru.
Standa byl všestranný sportovec. Vedle hokeje hrál skvěle házenou i fotbal, volejbal a stolní tenis. Co je u Kváči vedle jeho skvělé sportovní činnosti pozoruhodné, je jeho schopnost udržovat a rozvíjet kamarádství. Bohužel nás 8. února 2014 navždy opustil…

Měl rád kotouč a králíkyLegendy Meteoru – příběh druhý: Mirek „Skot" Souček
Mirek „Skot" Souček (1917 – 1991): Než se 2. března 1934 ustavil hokejový klub Meteor Svobodné Dvory, tak Mirek už předtím hájil barvy BK Hradec Králové. Se vznikem Meteoru začala slavná kariéra i pro něho.
To, že téměř celou hokejovou kariéru prožil s kapitánskou páskou, odpovídalo jeho povaze. Chtěl být vždy první a nejlepší.
Přezdívku „Skot" získal proto, že se nerad dělil o puk. Je až neuvěřitelné, když nahlédnete do statistik té doby, kolik branek za sezonu byl Mirek schopen vstřelit. Byl suverénem v mužstvu a každý to respektoval.
I ve svém soukromém životě dosáhl několika prvenství. Jako celostátně uznávaný chovatel králíků byl oceněn titulem „mistr chovu".  Jeho syn Ladislav je vedoucím mužstva Mountfieldu HK.

Elegán se šátkem okolo krkuLegendy Meteoru – příběh třetí: Aloiz Švec
Aloiz Švec: Z denního tisku 10. ledna 1941 se dočteme, že v utkání Meteoru Svobodné Dvory proti Židenicím hraném v Brně, kde se bojovalo o postup proti Českým Budějovicím, vsítil jedinou branku hráč Meteoru Lojza Švec. Svým gólem rozhodl, že jeho mužstvo hrálo o postup mezi elitu českého hokeje. S klubem prožil nejslavnější léta.
Daleko později jsem jako zaměstnanec hudebních nástrojů zajišťoval převoz klavíru do sportovní haly v Kuklenách. Jaké bylo moje překvapení, že šéfem tohoto sportovního zařízení je právě Lojza Švec. Sportu se plně věnoval až do své náhlé smrti.
Byl to elegán. Na každé fotce z té doby ho zdobí světlý šátek kolem krku.
Je trvale zapsán do sportovních dějin slavného Meteoru.

Klub měl navždy v srdciLegendy Meteoru – příběh čtvrtý: Miroslav Fajl
Miroslav Fajl (1920 – 1973): Když jsem ze sportovních kronik zjistil, že Mirek Fajl byl již v roce 1936 v hostinci U Pourů zvolen do výboru hokejového odboru SK Meteor Svobodné Dvory a jak se potom dlouho o činnost tohoto klubu staral, pak plným právem si zaslouží uznání všech „meteoráků".
Byl to vlastně on, kdo se po odchodu legendárního pana Drahoráda zasloužil o to, aby klub existoval. Po jeho odchodu prakticky Meteor přestal existovat.
Se jménem Mirka Fajla je mojí povinností také poznamenat, že jeho přičiněním vznikl celý sportovní areál Meteoru, který se později trvale zapsal do historie východočeského sportu nejenom v hokeji.
V letech 1954 – 1956 se zde jezdila plochá dráha za účasti 40 000 nadšených diváků!

Brankář, co hrál na saxofonLegendy Meteoru – příběh pátý: Přemysl Pavlíček
Přemysl Pavlíček (1920 – 1983): „Přema" byl takřka od prvního okamžiku u slavné éry Meteoru. Jako brankář byl u vyvrcholení slávy v památném finále v Českých Budějovicích v roce 1941. Když uvážíme, proti jakým hráčům čelil (Drobný, Mareček, Troják, Stibor, Konopásek, Zábrodský atd.), tak už tato skutečnost naplňuje úctu a uznání.
Byl to člověk vzdělaný, moudrý a také výborný hudebník. Bylo radostí a zážitkem poslouchat, jak v kapele Mirka Fajla vedle sebe sedí a hrají dva skvělí hokejisté Meteoru Pavlíček a Fink. Oba na saxofon.

Boris Stejskal