'Mladí asi nejsou takoví špílmachři,' zauvažoval Kudrna

Věkem patří mezi vysloužilce, mladí by je s velkou chutí  už poslali do hokejového  důchodu.

Jenže bacha! Veteráni v extralize pořád válí. Ve svých týmech jsou ve škatulce s nápisem „nenahraditelní". Podobně jako v Hradci Králové osmatřicetiletý Jaroslav Kudrna, třetí muž kanadského bodování celé extraligy.

Vy, Martin Ručinský a Viktor Hübl jste jediní, kteří v úvodních pěti kolech nasbírali v jednom zápase čtyři body. Je to jen náhoda?
Asi ne. Všichni jsme zkušení hráči, kteří to nějaký pátek hrajou. Chodíme na  led na důležité okamžiky, přesilovky, power play…  A někdy se stane, že nasbíráme za zápas víc bodů.  Mně se to stane teda tak jednou za rok. (směje se) Všechno se sešlo ve Vítkovicích.  Ale obecně pro nás starší platí, že už si nepotřebujeme honit triko a body. Jde nám jen a jen o týmový úspěch.

Přidám ještě jednu statistiku: 
12 hráčů z první patnáctky 
v kanadském bodování je starší třiceti let. Není to ostuda mladších ročníků?
Mladší hráči musí dospět, srovnat se. Teď už třeba dostávají víc šancí, někdo se začne co nevidět hodně prosazovat. Šikovné hráče náš hokej pořád produkuje. Ale je také potřeba si uvědomit, že z generace, která pravidelně vozila medaile ze světových šampionátů, jsou už třicátníci! Všechno to byli fantastičtí hokejisté a není náhoda, že jsou velmi produktivní i na sklonku kariéry.

Myslíte si, že by vás mladí 
už radši viděli v hokejovém 
důchodu?
To netuším. (směje se) Spíš by chtěli hrát přesilovky a být na ledě v důležitých okamžicích. Ale takoví špílmachři to asi nejsou, jinak by je hráli. Na druhou stranu, když mladej bude šikovný, tak prostor určitě dostane. Podívejte se na pardubického Špačka.

Slyšíte na svůj věk při zápase narážky?
Ani moc ne. Do důchodu mě ještě nikdo neposlal.

Je vám osmatřicet let. Co musíte dělat pro to, abyste se pořád držel na špičkové úrovni?
Před deseti lety jsem měl jinou šťávu, bruslilo mi to jinak. Teď  mi říkal kamarád, co nedávno skončil s kariérou, že na bruslích jen chodím. (usměje se) Tělo je zpomalenější, hůř regeneruje. Víc se o sebe starám a víc odpočívám. To je nutnost. Když naletím do mantinelu, tak to druhý den mnohem víc cítím.

Co vás vůbec v tolika letech žene do další a další sezony? Je to jen o tom, že vás hokej baví?
To je hlavní předpoklad. 
V Hradci je navíc výborná parta, je radost chodit na 
zimák. V klubu panuje atmosféra, která mě fascinuje. Důležité také je, že mi to tam pořád celkem padá a neustále si odnáším ze zápasů nové zážitky. Třeba naposledy proti Pardubicím. To bylo utkání, kterých za kariéru sehrajete jen velmi málo. Z atmosféry jsem měl husí kůži, byl to nejlepší hokej, co se v Hradci za posledních dvacet let hrál. 
A pak je tu ještě jedna věc…

Která?
Pořád mám v hlavě brouka, že bych chtěl naši ligu vyhrát.

Máte letos poslední šanci?
Vím, kam míříte. Jestli náhodou tohle není moje poslední sezona. V tuhle chvíli nad tím absolutně nepřemýšlím. Nikdy jsem to tak nestavěl. Uvidíme. K pokračování 
se musejí sejít tři věci: musí mě to bavit, musím být zdravý a musí být o mě v Hradci zájem. Nikam jinam už bych hrát nešel.