Do sezony vletěl jako raketa. Naposledy pomohl hattrickem k detailní rozborce Mostu (7:1). Patrik Moskal, juniorský mistr světa z roku 2001, prožívá nejlepší start do sezony v dospělém hokeji. V kanadském bodování se drží na čtvrté příčce. To nepamatuje.

„I z toho je vidět, že začátek se povedl, ale stále je před námi čtyřiačtyřicet kol. Nejde z toho žít do konce sezony,“ opatrně volí slova útočník HC VCES Hradec Králové, druhého celku prvoligové tabulky.

Je to váš nejlepší start do sezony?
Vždycky se dá všechno zlepšovat, ale bodově i herně to tak je. Jsem rád, že vyhráváme a nesejde na tom, kdo střílí góly.

Vaše lajna šlape. Sázíte branky takřka v každém utkání.
Je to příjemný pocit, když se daří celé pětce, potažmo celému mančaftu. S Koudym i Buďou si rozumíme, na ledě si dokážeme vyhovět, což se projevuje na počtu nastřílených gólů.

V Hradci zahajujete čtvrtou sezonu. Cítíte se za tu dobu nejlépe?
Asi jo. S mančaftem i s celým klubem jsem sžitý. Je to pro mě velké plus.

Sedm zápasů jste čekal na první branku v sezoně a najednou jste během osmnácti minut vstřelil hattrick. Co ve vás bouchlo?
Asi saze. (rozesměje se) Na gól jsem čekal dlouho, ale moc jsem se tím nestresoval. Jsem rád, že mi takhle vyšla jedna třetina v Mostě. Snad jsem to definitivně prolomil.

Nejste velký střelec, takže mi je jasné, co mi odpovíte na dotaz, jestli to byl váš nejrychlejší hattrick v kariéře?
Ano. (zase se směje) Máte pravdu, nepatřím mezi střelce. Spíš nahrávám.

Jakou odezvu v kabině měla Moskalova gólová smršť?
Nějaké hlášky jsem zaslechl. To je po takovém zápase normální. Kluci si to nemohli nechat ujít. Musím také něco zaplatit do společné kasy. Káďa (Kadlec) mi určitě řekne přesnou cenu.

Po osmi prvoligových kolech jste čtvrtý v kanadském bodování. Víte o tom?
Moc to nesleduju, od toho mám manželku. Ale i z toho je vidět, že začátek se povedl, ale stále je před námi čtyřiačtyřicet kol. Nejde z toho žít do konce sezony.

Vás parťák z formace Vít Budínský je v produktivitě dokonce druhý, nejméně bodů z vaší lajny dosud nasbíral Martin Koudelka. Přitom to vždycky bylo naopak. Nevadí mu to?
Smutnej z toho není. (usmívá se) Nenapsali mu dvě asistence, jinak by byl s námi vpředu. Časem bude stoupat vzhůru. O něho strach vážně nemám. Koudy hraje od začátku sezony výborně a my z toho profitujeme.

Do Mostu jste jeli po dvou porážkách, obzvlášť výbuch s Ústím 2:7 byl na pováženou. Měli jste obavy z dalšího průšvihu?
To snad ne, ale nic příjemného to nebylo. Ke všemu jsme hráli venku. Naštěstí nám tam napadaly tři rychlé góly a bylo po zápase. Nyní musíme tři body potvrdit doma proti Šumperku.

Předpokládalo se, že to v sezoně z vaší strany nebude ofenzivní festival, všechno ale je opačně. Po Ústí nad Labem jste nejproduktivnější tým soutěže.
Samotného mě to po nepovedené přípravě překvapuje. Na druhou stranu bychom doma neměli dostat sedmičku.

Aktuálně jste na druhém místě tabulky. Je ve vašich silách umístit se po základní části v první čtveřici?
Byli bychom rádi. Play off bychom začínali doma. Po půlce sezony budeme ohledně našich ambicí moudřejší.

Letos uplyne deset let od chvíle, kdy jste se stal juniorským mistrem světa. Vzpomenete si ještě na moskevský šampionát?
Občas někdo v kabině spustí na tohle téma. (usmívá se) Mistrů světa nás je tady víc. Už je to deset let… Páni. Když se utkáme se soupeřem, kde je nějaký kluk, s kterým jsem na tom šampionátu byl, tak si to pokaždé připomeneme. Je to hrozně příjemná vzpomínka. Tu nevymažete.

V Holíkově výběru se tehdy objevili Plekanec, Erat…
Jasně. To byla síla. Dále ještě Michal Sivek, v bráně Tomáš Duba, obránci Čutta s Grofem, Rosťa Klesla, Blatný. Všechno výborní hokejisté. Stoprocentně je to můj nejhezčí hokejový zážitek. Bylo to fantastický.

Kdepak máte zlatou medaili?
To bych taky rád věděl. Někde doma. Musím udělat pořádný úklid, abych ji našel. Předpokládám, že bude v nějaké skříni. Jelikož máme dvě děti, tak přednost mají hračky.