Pět vítězných mačů v řadě (v základní hrací době) vystřelilo Mountfield na druhé místo extraligové tabulky. Z šestnácti sezonních bitev odešlo Draisaitlovo vojsko jen třikrát bez bodu. Ambiciózní šéfové mladého klubu si plácají dlaněmi, jak všechno klape.

Proč taky ne. Po rozpačitém rozjezdu do ročníku si všechno sedá a hradecká hokejová družina naplňuje rozmáchlé plány, které se mají zhmotnit v dubnu v jednu z medailí.

Pojďme si probrat důvody, které klub, jenž má zázemí 
u řeky Orlice, poslalo do špice tuzemské soutěže.

1. Sestava má tvář

V přípravě i na začátku ročníku se sestava měnila jako aprílové počasí. Na vině byla zranění, ale také tápání nad složením jednotlivých útoků, což na úvod není nic neobvyklého. V úvodních pěti večerech se dostavily  tři porážky a objevily se otazníky. Ukázalo se, že spojení rodilých Kanaďanů s Bednářem neklape. A tak se hledalo, kam zakomponovat největší hvězdu týmu.

Kouč Peter Draisaitl s ním šiboval, jak s králem po šachovnici. Jednou byl v elitním útoku, pak dva zápasy ve třetím, což fanoušci nesli nelibě. Kdo ví, možná i sám Bednář.

Jenže právě v tu chvíli to začalo ladit. Letku s Dejem a Kukumbergem kouč posunul o stupínek nahoru, do „trojky" shodil Courchaina s Ihnacakem a k nim přiřadil Červeného. Do čtvrté řady šikovně zasunul dravce Koptu.

Sestava se ustálila, konečně má tvář a na výsledcích je to vidět.

2. Každý má svoji roli

Přesuňme se k tomu důležitějšímu: ke křehké hierarchii sportovního kolektivu. Kouč Draisaitl totiž v tomto ohledu projevil mimořádný cit bývalého skvělého útočníka.

Ano, Kanaďany sice nechal propadnout sestavou, ale zároveň – a to je naprosto zásadní – jim nijak nezměnil roli v mužstvu. Pořád je nechal na přesilovkách. Nedovolil, aby se cítili uražení a zneuznaní.

To platí o i zbytku týmu. Každý má svoji neoddiskutovatelnou úlohu. Někdo chodí jen na oslabení, jiní na přesilovky. Nikdo nebrblá, že by měl hrát jiné situace. „Když se čas na ledě rozloží na všechny hráče, energie bude v každém z nás," uhodil hřebíček na hlavičku Rastislav Dej.

Mimochodem, právě on je typickým příkladem letních hradeckých změn. V minulých sezonách byl využívaný v přesilovkách. Ty teď skoro nehraje, vyžívá se v oslabeních. Dokonce se cítí platnější. „Svoji novou roli jsem bez řečí přijal," přesvědčivě říkal v rozhovoru pro Deník.

Stejně tak všichni ostatní. Namátkou třeba Bedřich Köhler, aktuálně hráč čtvrté pětky, ale v defenzivních činnostech extrémně platný a hlavně využívaný. Draisaitlovi s Martincem se povedlo nesnadné: stvořili „teamwork".

3. Posily píšou

Nejproduktivnější hráči Mountfieldu? 1. Bednář, 2. Courchaine, 3. Ihnacak, 4. Pilař. Bez výjimky všechno hráči, kteří přišli v létě.

Generální manažer Aleš Kmoníček si nutně musí připadat hodně dobře. Tohle se mu prostě povedlo. Za nákupy má podtrženou jedničku.

Jistě, ještě zdaleka není konec sezony. Vše podstatné se rozhodně až v jarních měsících. Mohou přijít poklesky formy, výpadky, všelijaké nesrovnalosti, ale už teď je zřejmé, že v Hradci se nenakupovalo nahodile, ale s jasnou vizí a s rozmyslem.

Klíčové persony organizace (Schön, Kmoníček, Draisaitl, Martinec) přesně znaly odpovědi na dvě zcela zásadní otázky: Jak tým doplnit? A kým ho doplnit?

To třeba v sousedních Pardubicích neznají odpovědi už čtvrtý rok po sobě…

4. Klidná síla v brance

Statistika hovoří výmluvnou řečí: nejlepšího gólmana 
v lize má Hradec Králové! 
Ondřej Kacetl je na čele dvou nejsledovanějších a o výkonech omaskovaných mužů nejvýstižněji vypovídajících statistikách.

Úspěšnost zásahů má 93,65 %, průměr inkasovaných branek na utkání stlačil hluboko pod kótu 2, kam patří pouze výjimeční. Momentálně je na 1,71.

Proč je Kacetl na samém vrcholu? Protože je psychicky v pohodě!

Po odchodu Pavla Kantora do Vítkovic se silně nezdravá rivalita rozplynula. Kacetl už nenosí v hlavě kolegu, s kterým se nemusí a který mu nepřeje (opačně to platilo stejně). Má vedle sebe pohodáře Adama Svobodu, který mu dodává klid a předává zkušenosti. V těžkých zápasech ho během komerční pauzy zklidní, dodá mu kuráž. To přesně Ondřej Kacetl potřebuje.

Přesto na úvod sezony tu jisté pochybnosti byly. Uvažovaná týmová jednička po první várce zápasů onemocněla, pak se zranila a v brankovišti ho zastoupil Svoboda. Nutno říct, že velmi dobře.

„Až teď se ukáže, zda je Ondra doopravdy připravený zvládnout post prvního brankáře," říkal těsně před Kacetlovým návratem do klece trenér gólmanů Robert Horyna.

Brankářova odpověď? Pádná! Ze sedmi následujících utkání šest vyhrál, ale především: nikdy nepustil víc než dvě branky (3x2, 3x1, 1x0).

Opět se ukazuje práce managementu. Tah s příchodem Adama Svobody (stále velmi kvalitního borce) byl dlouho promýšlený a hlavně skvěle vymyšlený.

Mountfield HK po 16 kolech ELH
Pořadí po 16. kolech: 2. místo
Počet bodů: 33 bodů
Počet vstřelených branek: 48 (4. místo v ELH)
Počet obdržených branek: 39 (3. místo v ELH)
Nejproduktivnější hráč: Jaroslav Bednář 2+12 (17. místo v ELH)
Nejlepší střelec: Adam Courchaine 8 branek (8. místo v ELH)
Nejlepší nahrávač: Jaroslav Bednář 12 asistencí (2. místo v ELH)
Nejlepší zápas: 15. kolo – Olomouc 2:0. Nejkompaktnější výkon sezony. Plný zodpovědnosti a preciznosti. I nadšení diváci pochopili, že nešlo o počet vstřelených branek, ale o to, jaká dokonalost se na ledě odehrávala.
Nejhorší zápas: 9. kolo – Mladá Boleslav 1:4. Na Adama Svobodu mířilo 59 (!) střel. Od té chvíle šla křivka výkonnosti strmě vzhůru.