Nemá rád kecy o papírové kvalitě, ale sám jistě cítí, že kádr, který mu šéfové strčili do ruky, je zatraceně silný. Peter Draisaitl (49), trenérský mozek hradeckého Mountfieldu, očekávání vnímá.

„Všichni lidé v klubu odshora dolů chtějí být co nejlepší. Já také. Že na první pohled vypadáme dobře, neznamená vůbec nic. Teprve po sezoně se ukáže, zda jsme udělali něco dobrého," říká svým typickým způsobem.

Jak se vám pozdává složení týmu. Jste s jeho kvalitou spokojený?
Na papíře vypadáme dobře. V minulých sezonách jsme hodně diskutovali o přesilovkách, trápil nás scoring, tak jsme teď našli dva tři hráče, kteří už ve svých kariérách něco dokázali a nějakou produktivitu dali do kupy. Snad budeme střílet víc gólů, ale jinak se toho moc nemění: pořád budeme ten Mountfield , jak nás všichni znají. Tedy týmový hokej založený na dobré defenzivě.

V české extralize začínáte čtvrtou sezonu. Měl jste někdy po kupě takhle silný kádr?
Nejsem moc přítelem takových těch keců – silnější, nejsilnější… Že na první pohled vypadáme dobře, neznamená vůbec nic. Soutěž si musíme odehrát jako každý jiný. Teprve po ní se ukáže, zda jsme udělali něco dobrého.

Vedení klubu má tradičně vysoká očekávání. Letos tomu nebude jinak. Rozrazit konečně brány semifinále bude možná minimálním požadavkem. Jste s tím srozuměn?
Není to tak, že by se nám v uplynulých třech letech nic nepovedlo. To ovšem nic nemění na tom, že všichni lidé v klubu odshora dolů chtějí být co nejlepší. Já také. Je tady Sparta, Třinec, Kometa… Třeba něco předvede Liberec. My si to s nimi chceme rozdat a uvidíme, co z toho vzejde.

Sestavu vyztužili dva kanadští útočníci – Brian Ihnacak a Adam Courchaine. Máte je pořádně proklepnuté?
Briana spíš přes video. Komunikujeme spolu přes dva roky, málem jsme se domluvili už před minulou sezonou. Loni jsme se rozhodovali mezi ním a Kukumbergem, vzali jsme Kukyho. Courchaina jsem měl jako dvacetiletého kluka v Duisburgu. Je to introvert, moc jsem nevěřil, že by k nám šel. Ale mile mě svým postojem překvapil.

Máte už vymyšlené, kam je zařadíte? Prý by mohli hrát s Jaroslavem Bednářem?
Na papíře jsem to postavil naprosto skvěle. Ba přímo výborně. (usmívá se)

To znamená?
Vůbec nic to neznamená. (zase se směje) Jako trenér můžu na papír napsat cokoliv, ale na ledě si to hráči staví sami. My to jen musíme naplnit životem. Pro všechny hráče, kteří tady jsou, nebudu mít dost ice timu. Hráči to však musí přijmout, respektovat a vzít svoji roli za svou.

Může se stát, že se ještě o nějaké hráče posílíte?
Jedině, že by spadl někdo z nebe. Ne, teď vážně. Muselo by to dávat smysl. Jsme strašně rádi za spolupráci s Litoměřicemi, to je pro nás velmi důležitý krok. Zaparkovali jsme tam řadu mladých hráčů, naši příští generaci.

Po dvou letech jste vystřídal asistenta, Jiřího Kučeru nahradil Tomáš Martinec. Proč ta změna?
Jirka toho měl už plné zuby, často dojížděl z Plzně, a to není zrovna pět kilometrů. Hledali jsme řešení a tohle nám přišlo OK.