Pardubičtí jsou často báječní, jindy netrpěliví, někdy kritičtí, jindy nekritičtí. Stejně jako všude jinde.

V neděli však především mohli ukázat, že jsou extratřída, šlechta mezi příznivci. Šanci dostali na zlatém podnose, ale zahodili ji. Jako když osamocený útočník netrefí při power play prázdnou bránu.

Do Pardubic přijel v nenáviděném dresu Hradce Petr Koukal. Jakkoli se se slovem ikona či legenda šeredí, on je legendou pardubického hokeje. Bez řečí.

Jenže dovolil si moc, po návratu z ciziny odešel hrát do Mechova. Není to obvyklý krok, ale občas se stává, Koukal k němu měl nůši plnou rozumných důvodů.

Pardubičtí fans mu pak vynadali na sociálních sítích, při letním přáteláku i při prvním extraligovém derby v Hradci. Ale kýbl hnusu vylili až při nedělním střetu. Nadávky ve chvíli, kdy pomáhal zraněnému soupeři (šéf kotle se za ně omluvil, za to palec nahoru), pěnové penisy na ledě, jako vzkaz bývalému oblíbenci (pozor, i onanující Bart Simpson, kterého vytáhli Hradečtí na adresu rivala při jednom z minulých derby, byl eklhaft). To byla nejviditelnější část repertoáru. Pardubičtí přitom mohli ukázat velikost. Ocenit trojnásobného mistra v dresu Dynama, bývalého kapitána, srdcaře, bojovníka, sympatického chlapíka.

Vybrali si, bohužel, nenávist.