Ohlédnutí za NHL? Splnil se mu sen každého kluka

Prajsler ve své dlouholeté kariéře zažil několik úspěchů. Nejprve v roce 1987 vybojoval mistrovský titul s extraligovými Pardubicemi, aby o několik měsíců později emigroval do zámoří. Tam si zahrál věhlasnou NHL, v níž se setkal mimo jiné se slavným Waynem Gretzkým. V nejvyšší kanadsko-americké soutěži hájil barvy Los Angeles a Bostonu.

Po revoluci dal o sobě vědět v roce 1992 znovu v Čechách. Posílil Hradec Králové, se kterým vzápětí vybojoval historický postup do extraligy, v níž Východočeši strávili jedinou sezonu (1993/94).

V uplynulých dvou letech hrál za Nový Bydžov v krajské hokejové lize na Královéhradecku, letos také za Třebechovice, a přes druholigový Kolín se nakonec po dlouhých sedmnácti letech objevil znovu v Hradci Králové, kterému je připraven pomoci v nadcházejícím play off.

Od začátku do konce jsem si to užíval. Před startem sezony, když jsem začal s Milošem Říhou trénovat starší dorost, jsem si v duchu představoval, že bych si za Hradec třeba ještě jeden zápas zahrál. A ono to vyšlo.

Tím to dané nebylo. Vážil jsem si hlavně té příležitosti, že jsem si mohl zkusit, jestli na to člověk ještě má a bude na to stačit.

Dobře. Myslím, že jsme kvalitně trénovali, takže jsem do sebe něco dostal. Až do konce jsem se cítil pohodlně.

V Hradci již trénujete několik týdnů, nyní jste nastoupil k zápasu. Trenéři s vámi počítají i pro blížící se play off. Myslíte si, že znovu dostanete šanci?

To by asi měla být otázka spíš pro ně, ale doufám, že ano. Něco mi bylo naznačeno, třeba to opravdu přijde. Řeším zvlášť každý den a zápas. Je mi dost let, takže toho času už moc nemám, proto se to snažím vzít se vším všudy.

S tím, že by to mohlo přijít, jsem ani nepočítal. Volal mi pan Řehák z Třebechovic, že nemají obránce, jestli bych si nešel zahrát. Tak jsem to zkusil. Na základě toho se mě trenér Mička zeptal, zda bych se na to cítil, tak jsme se domluvili, že s Hradcem budu trénovat, a že uvidím, jak to budu zvládat po fyzické stránce. Dostalo se to až do podoby, jaká je nyní.

Velice zajímavá. Zjistil jsem, že tam kluci chtěli hrát jen proto, aby měli žízeň na pivo. Když jsem apeloval na to, aby se sehnali nějací hráči a aby se aspoň trochu v létě něco dělalo, abychom byli lépe připravení, tak na to nechtěl nikdo reagovat. Ať už hráči nebo vedení klubu.

S Hradcem jsme od neděle trénovali dvoufázově, to byl docela záběr. Tělo samozřejmě bolelo, ale vlastní zápas už potom byl dobrý. Jak říkám, už jsem si to jen užíval. Jsem rád, že jsem si k tomu ještě mohl čuchnout.

Asi takhle: kolik lidí na světě může říci, že si zahráli s Gretzkým? Jinak určitě. Je to sen každého kluka, který se mi splnil, i když toho mohlo být třeba více. Byl jsem za to vděčný a rád na to vzpomínám.

Postup s Hradcem do extraligy, což bylo úžasné, a také titul s Pardubicemi. Tedy pokud neberu juniorské záležitosti, kde jsme byli druzí s dvacítkou a třetí s osmnáctkou.

Za ty roky je tu všechno jinak. Ale samozřejmě že se všechno vrací a začnou vás svrbět ruce, v duchu si říkáte, jestli by na to člověk ještě měl nebo ne. I známí mě přesvědčovali, ať to jdu zkusit, že nemám co ztratit. Tak jsem to zkusil a dopadlo to takhle.

Ne, nečekal.

To je dobrá otázka (zasměje se). Samozřejmě bych rád hrál co nejdéle, ale to nezáleží jen na mně. To by musela být shoda obou stran, tedy i hokejových oddílů. Po téhle zkušenosti jsem připravený znovu jít do letní přípravy, pokud bude zájem, a zkusit to ještě příští sezonu, ať už to bude ve druhé lize nebo tady v Hradci. Potom se uvidí.