Nasadil si masku, vjel do brány. A uspěl. Lukáš Anděl na něj nevyzrál, brankář zasáhl betonem. Jenže hned v další sérii neskóroval Radek Smoleňák, a tak Zlín vyhrál v Hradci 4:3 po nájezdech. I když prohrával 0:3.
Jardo, zažil jste kratší zápas?
Asi ne. (usmívá se) V bráně jsem si jen protáhl třísla a šel jsem na to. Jsem rád, že jsem dostal důvěru i na ten jeden nájezd.
Ano, v posledních čtyřech zápasech jste nechytal. Jak to snášíte?
Je to nahoru, dolů. Člověk chce chytat, ale být nasr… a dělat zle? Takový já nejsem. Říkám si: Přej a bude ti přáno. Tím se řídím.
Po Vánocích jste měl úspěšnou šňůru. Proč se utrhla?
Vyvinulo se tak, že byl Max zraněný. Zápasy byly skvělé a chytal jsem i po jeho návratu. Pak jsem si měl odpočinout, ale teď už odpočívám dlouho.
Mezitím jste však naskočil v Mladé Boleslavi, kde se zápas nepodařil.
Byl jsem střídaný a od té doby chytá Max. Před Bolkou jsem sedm zápasů odchytal slušně, urvali jsme dost bodů. Řekl bych, jak se cítím…
Zkuste to.
Přijde mi to trošku nefér. Člověk chytá a vyhraje čtyři zápasy za sebou. Pak vyhraje v Litvínově těžkej zápas 2:1 a oni mu řeknou, ať si odpočine. Přitom ten gólman nepotřebuje odpočinek, když vyhrává. Cítí se dobře, chce chytat každý zápas. Prostřídalo se to, ale teď jsem nechytal čtyři zápasy a začíná reprezentační pauza. To je dost dlouhé.
Proč myslíte, že nemáte větší důvěru?
Jako odchovanec musím mít trochu větší trpělivost. Kousnout se víc než hráč, který přijde odjinud. Asi to tady nebudu mít nikdy jednoduché.
Co s tím?
Nezbývá než se zkoncentrovat na výkony a zase se do brány dostat.
