Pod přezdívkou „Birkow" najdete jeho komentáře na sociálních sítích a diskusních fórech. Poznávací znamení: neuznává jednoduché „v", slowa píše s dwojitým „w"…

Neměl jste problém vzít práci v Pardubicích?
Vůbec ne. Takhle aspoň rozkládám Pardubice zevnitř. (rozesměje se) Mám tam svoji buňku, kde jsem pět dní v týdnu.

Vědí ostatní zaměstnanci o ředitelově vášni?
Dozvěděli se to až po derby. Někdo mě chytře označil na fotce na Facebooku… (ironicky) Několik narážek na tohle téma pak v práci padlo. Ale oni o mém fanatismu až tak moc neví.

Ani tím, že souboj kotlů v derby vyzněl jasně ve prospěch toho vašeho, hradeckého? Byla to pro vás pocta?
To si pište. Byli jsme v omezeném počtu slyšet celý zápas. Na druhou stranu jsem do Pardubic jel s tím, že v hledišti vyhrajeme. Nic jiného jsem si nepřipouštěl a ani neočekával.

Jaké to je stát pod kotlem a při utkání dirigovat masu lidí?
Pokud se vede, tak to jde samo. Pokud se prohrává, je to horší. Třeba proti Kometě, dva dny po derby,  byli všichni první třetinu úplně zdechlí, včetně mě. O přestávce jsem to trochu seřval, srovnal a pak už to šlo. Klidně se přiznám, že z Komety jsem měl obavy. Když spustili před zápasem ty svoje pokřiky a my tam jen mňoukali… Byli jsme jak topící se koťata! V duchu jsem si říkal: dneska to bude ku… těžký. Nikdo se nechytal, vůbec mě to nebavilo. Chtěl jsem megafon hodit na led a jít na párek. Ale pak se to seřvalo a už to bylo dobrý.

To mi řekněte jak to děláte? To řvete na sto lidí?
To by nemělo cenu. Jen na ty, kteří jsou statičtí, pasivní. Lítají i sprostá slova. To se nedá nic dělat. Mám vyzkoušené, že jinak to fungovat nezačne. Když to situace vyžaduje, chovám se jako trenér o přestávce, když se mu nelíbí hra jeho týmu.

Ovládáte desítky lidí, fandí a zpívají podle toho, jak vy určujete rytmus. Cítíte nad ostatními moc?
Moc? To ne. Je to o zodpovědnosti, aby to fungovalo, bylo to organizované a neřval jeden přes druhého. Fandění musí mít řád, má svoje nepsaná pravidla, která by se měla ctít a dodržovat.

Příchodem na stadion odhazujete všední starosti?
Přesně tak. Vypnu. Stává se mi docela často, že mám takovouhle hlavu z práce (pomáhá si  rukama)… Ale jinak to nejde. Musím na to zapomenout. Projdu turniketem a už se soustředím jen na fandění. Kdybych u toho ještě myslel na práci, bylo by vidět, že to ode mě není stoprocentní.

Zakládáte si na tom, abyste podal při každém utkání špičkový výkon?
Jistě. V práci ještě tak dva, někdy i tři dny sípu. Teď naštěstí hrajeme dvakrát venku, tak hlasivky doléčím.

Dostává se vám od „běžných fanoušků" zpětné vazby?
Zrovna před Zlínem jsme měli besídku, kde jsme si některé věci řekli. Bylo pro mě důležité slyšet jiné názory. Už od dalšího utkání budeme pracovat na zlepšení. Snad to diváci, ale hlavně hráči ocení.

Co to bude?
Plánujeme chorea. Zatím jich bylo málo. Už máme vymyšlené na derby s Pardubicemi, dotahujeme další nápady na venkovní i domácí utkání. Ale je potřeba zaangažovat více lidí. Na derby jsme plachtu o rozměru 70 metrů čtverečných chystali ve třech lidech, druhý den jen ve dvou. Byla to hektika. Když se tomu bude věnovat víc lidí, kteří k tomu budou mít vztah a udělají si volno, tak jsme na každé utkání schopni udělat „papírák", na větší zápas plachtu.

Čili dělat kvalitní „support" je pomalu práce na plný úvazek?
Je to na úkor osobního volna a rodiny. Já mám kliku, že doma jsou tolerantní. I když nějaké náznaky nevole už se objevily… (směje se) Ale ne, je to pořád v pohodě. Za týden přijede Sparta, tak plánuju, že na hokej vyrazíme společně.

S vaším kolegou z branže, slávistickým šéfem kotle Lukášem Valou alias Strašákem, prý den před zápasem nic není. To samé platí dva dny po utkání. Jeho přítelkyně se s tím naučila žít. Jste na tom stejně?
Tak poznamenaný nejsem. (kroutí hlavou) Možná mě to čeká až za více sezon.

Hradec získal extraligu za specifických okolností z Českých Budějovic. Odtud přišlo i takřka kompletní mužstvo, diváci hráče neznali, mnozí se ho zdráhali brát za svůj vlastní. Vy jste s tím problém neměl?
Naopak. Cítil jsem, že je to první a možná i poslední opravdová příležitost, jak sem dostat extraligu. Samozřejmě, nejsou tady odchovanci, tým je z 99 procent budějovický. Mně to ale nevadí. Ti kluci teď hrají za Hradec, za naše město, které je zakotveno i v názvu klubu. Tak v čem je problém? Že jsme se do extraligy nedostali sportovní cestou? Na to přece v dnešní době nikdo nemůže koukat. Sport je byznys, není to jen o výsledcích. Je možné, že se na nás jinde v republice budou dívat skrz prsty. Ale co, extraligu koupila i Kometa. Rozhodně nejsme ve sportu ojedinělý případ. A třeba na Spartě jsem se bavil s pár lidmi, a ti to brali úplně v pohodě. Neslyšel jsem, že bychom byli nějaká svoloč nebo póvl.

Výrazným hybatelem života na stadionu jste byl už před pár lety. Za dob generálního manažera Romana Višňáka výborně fungovala spolupráce s fanklubem, pořádaly se výjezdy na venkovní stadiony. Už tehdy jste s megafonem v ruce dirigoval kotel. Co se stalo, že jste zničehonic přestal?
Jeden rok jsme vyhráli základní část první ligy, bylo to krásný, skvělé výjezdy, nabalili se noví lidi. To bylo za „Keby" (trenéra Vladimíra Jeřábka). V play off jsme ale vypadli v semifinále s Chomutovem a tehdy se začalo mluvit o tom, že to nebylo úplně čistý. Pro mě ale bylo hroznou ranou pod pás derby v Chrudimi v sezoně 2009/10. Přijelo spoustu našich fanoušků, prohráli jsme a zápas vypadal všelijak. Otevřeně se hovořilo o tom, že to bylo celé cinknuté. Velmi slušně řečeno jsem byl naštvaný a ztratil veškerou chuť něco dělat. Poslední kapka to byla i pro mnoho dalších fanoušků. Od té doby pro mě hokej nebyl prioritou.

Až zase od letošního léta. Bylo přirozené, že jste se znovu po třech letech postavil pod kotel?
Bylo to automatické. Spousta lidí se mě na to i ptala. Chápal jsem to tak, že bych se tam měl jít postavit a všechno zase začít dirigovat.

Hodně času stojíte čelem ke kotli. Stíháte vůbec sledovat hokej?
Proti Třinci jsem viděl dva góly, proti Brnu jeden a v Pardubicích shodou náhod obě naše branky. Takže poměrně dost. (rozesměje se) Jinak moc nevnímám. Když dá někdo branku, ptám se kdo. Je to daň roli, kterou mám. Nejsem v kotli od toho, abych koukal na hokej, ale snažil se vytvářet pro náš tým maximální support.

Sníte o tom, jak by to mělo v Hradci na zimáku vypadat? Třeba jako v Brně?
Bylo by super, kdyby celý oblouk na stání byl aktivní. Začíná se to pomalu chytat. Když ve třetí třetině proti Brnu všichni zvedli ruce, tak jsem se až lekl. Opticky to vypadalo skvěle. Zase mě ale mrzí, že fotbaloví fanoušci vypravují na zápas do Vlašimi dva autobusy a my se trápíme s jedním do Liberce. To mě štve. Asi pojedeme každý po vlastní ose.

Fanoušci asi potřebují ještě trochu času na ztotožnění se s týmem, nemyslíte?
Snad brzo pochopí, že nejsme Budějovice, ale Hradec.