Své záměry si dovede prosadit ve světě byznysu, velkým hráčem se Miroslav Schön stává i v hokejovém světě. V létě zrežíroval nevídaný přesun extraligového týmu z Českých Budějovic do Hradce Králové.

Akce „kulový blesk" měla od začátku hromadu odpůrců, samotný tým byl u expertů na odpis. Výsledek? Stěhování klaplo báječně a nový subjekt Mountfield HK a.s. se na hokejové mapě stal největším překvapením sezony!

„Pro mě je páté místo úspěch. Na druhou stranu nyní jsme opět na nule, v play off stojíme na začátku a úspěchem je semifinále," rázně prohlašuje Schön, prezident klubu.

V exkluzivním rozhovoru pro Deník hovoří otevřeně o pohnutkách, které ho minulé léto vedly k extrémnímu kroku, ale i o výši cen vstupenek na blížící se play off.

Se společností Mountfield a.s., jejímž jste spolumajitelem, jste velkým hráčem na poli byznysu. Cítíte se být žralokem i v hokejovém světě?
V jednom žebříčku, který cílil na nejdůležitější osoby v českém hokeji, jsem byl na 15. místě. To bych ale nijak nepřeceňoval. Českému hokeji fandím na všech úrovních, jsem připraven mu kdykoliv pomoci, ale mojí prioritou je hradecký klub, za který jsem převzal zodpovědnost.

Jak se to projevuje?
Když jsem klub v létě přebíral, hráčům jsem oznámil, že cítím odpovědnost za to, že je vytrhuji z prostředí, které znají. Zároveň jsem jim slíbil, že je přivedu do prostředí přátelštějšího a plně se postarám o to, aby včas dostávali výplaty. Nevím, kolik klubů to v extralize dělá, ale my jsme jedním z nich.

Předčilo vaše očekávání, jak se všechno podařilo sladit?
Měli jsme i štěstí. První zápas se Spartou jsme prohráli, pak jsme doma s Třincem prohrávali 0:2 a otočili to na 3:2. Ještě dnes mě to dojme. To byl zlomový moment. Kluci ukázali, že za Hradec chtějí hrát, chtějí za něj kopat. Projevili obrovskou vůli, stejně tak i v Liberci, kdy otočili nepříznivý výsledek 2:6. Začalo se dařit, rostlo sebevědomí, Peter Draisaitl odvedl skvělou práci. Pro mě je páté místo úspěch. Na druhou stranu nyní jsme opět na nule, stojíme na začátku a úspěchem je semifinále.

Jistě i hráči vnímají, že se vzepřeli předsezónním prognózám, které je posílaly do baráže. Jak hodláte zabránit uspokojení?
Je to úkol můj, generálního manažera Aleše Kmoníčka a trenéra Draisaitla. Zároveň jsem přesvědčený, že hráči chtějí vyhrávat. Nikoho netěší porážky. Motivaci mají. A pak jsou za svoji práci dobře placeni, ve smlouvách mají zakotvené bonusy v závislosti na umístění. Pro jejich rodiny je to nezanedbatelný příjem.

Na podzim jsou komunální volby, poměry v hradeckém zastupitelstvu se mohou změnit. Stojí smlouva s městem na pevných pilířích?
S městem máme akcionářskou smlouvu, která obě strany zavazuje na dobu šesti let. Bylo to pojaté tak, aby smlouva překlenula celé jedno funkční období a neobnovovala se před volbami. Kontrakt nás zavazuje ke stejnému příspěvku pod sankcí, která odpovídá výši příspěvku. Jsme spoutáni, svázáni, kontrakt připouští i debatu o možném navýšení. Shodou okolností jsme navrhli, aby pro tuto sezonu přidala každá ze stran ještě jeden milion korun. Nejsme rozežraní, ale na začátku sezony jsme objektivně táhli dva kluby, což nějaké peníze navíc spolklo. Pokud se dohodneme, považuji to za velmi pozitivní stabilizační prvek cash flow klubu.

Vraťme se ještě na úplný začátek příběhu. V březnu 2013 bylo v Hradci Králové po sezoně, tým vypadl ve čtvrtfinále play off první ligy. Nic nenasvědčovalo razantní změně pořádků. Rok nato se klub na vyřazovací boje teprve chystá, ovšem v extralize. Došlo k obrovské změně, jejímž iniciátorem jste byl vy. Můžete ještě naposledy přiblížit okolnosti, které vedly k přesunu extraligy z Českých Budějovic do Hradce Králové?
Pivovar Budvar opustil extraligu coby její partner a z nějakého záhadného důvodu uzavřel smlouvu s městem České Budějovice, která nařizovala, že v Budvar aréně se může čepovat pouze Budvar.

Jenže místo Budvaru přišel do extraligy Radegast, jehož podmínkou bylo, že se jeho pivo bude čepovat ne všech extraligových stadionech.
Ano. Smlouva Budějovic s Budvarem tak byla v přímém rozporu se smlouvou uzavřenou s marketingovou agenturou svazu BPA. Stáli jsme tedy před rozhodnutím: Buď budeme hrát hokej v Budvar aréně, čepovat Budvar a platit patnáctimilionovou pokutu, nebo se Budvar stane partnerem klubu a investuje více než 13 milionů. To ovšem odmítl.

Bylo ještě jiné řešení?
Zastupitele v Českých Budějovicích, jelikož aréna je jejich podnik, jsem žádal, jmenovitě primátora Thomu a ředitele Budvaru Bočka, aby převzali závazek za sankci 15 milionů. Návrh ale odmítli. S primátorem Thomou absolutně nebyla řeč. Jeho návrhy byly ultimativní.

Máte po ruce konkrétní příklad?
Jistě. Nabídl mi, že rozváže smlouvu s Budvarem, pokud mu garantuji dva roky extraligy. Jenže to nikdo neudělá. V hokeji se může snadno stát, že budete ohroženi baráží a následným sestupem. A co pak?

Dělalo to na vás dojem bazarového handlování?
Tak nějak. Thoma kladl nesmyslné požadavky, na které se nedalo přistoupit. Coby prezident klubu jsem byl zčistajasna v pozici krizového manažera. V hale jsme mohli hrát jen za vynaložení neúměrných finančních prostředků, důsledkem by bylo rozprodat mužstvo a skončit po roce v první lize. To jsem ale za žádnou cenu nechtěl. Rozhodl jsem se najít prostředí, které pro nás bude přátelštější, kde nás někdo přivítá a kde budeme extraligu moci hrát. Okamžitě mě napadl Hradec Králové.

Proč zrovna Hradec?
Svého času se tady připravovala KHL, měl tu hrát Lev. Spoléhal jsem, že stadion splňuje extraligové parametry. Objektivně přiznávám, že v záloze jsem měl ještě tři města. Hradec se mi však z mnoha důvodů jevil jako nejvhodnější. A když se mi tady dostalo výborného přijetí, veškerá další jednání na jiných místech jsem skrečoval.

Koho jste oslovil jako prvního?
Aleše Kmoníčka, který zájem projevil okamžitě. Rychle následovalo jednání s náměstkem primátora Martinem Soukupem a se samotným primátorem Zdeňkem Finkem.  Hovořil jsem i se všemi zástupci politických stran, kteří jsou v zastupitelstvu. V okamžiku, kdy jsem i přes všechny pomluvy šířící se z Budějovic od primátora Thomy, který do Hradce dokonce osobně přijel, aby mě pokálel, seč mu síly stačily, cítil většinovou podporu, tak jsme věci začali dotahovat do konce. Jakmile došlo ke schválení příchodu klubu zastupitelstvem, nebylo dále o čem jednat v Budějovicích. Pravděpodobně by tam ledy roztály, ale mezi námi už byly vykopané takové nepřátelské příkopy, že bychom je nedokázali zahladit. A vůči Hradci bych si připadal jako sprosťák, že jsem ho účelově využil, abych mohl vydírat Budějovice.

Není jen tak v Budějovicích prásknout do stolu, sbalit se a odejít s celým mužstvem do Hradce Králové. Bylo to hodně o vaší osobní statečnosti?
Bylo. Mediálních útoků na moji osobu byla celá řada. Naštěstí nejsem zbabělec a umím se bránit. Příchodu do Hradce absolutně nelituji. Ten, kdo nás vyhnal z Budějovic, je primátor Thoma. To je bez diskusí. Podívejte, klub je firma a já ji musel zachránit. Podle toho jsem konal a neohlížel jsem se doprava ani doleva. Znovu opakuji, že nám neskutečně pomohl Aleš Kmoníček a také svazový předseda Tomáš Král. A samozřejmě Hradec Králové, především prostřednictvím pohotové podpory náměstka primátora Martina Soukupa.

Město Hradec Králové bylo vlastníkem prvoligového klubu, bez jeho podpory byste neměl šanci svůj záměr uskutečnit. Ovlivnilo vás, že ročně do klubu přispívalo, a i nadále bude, částkou dosahující téměř dvacet milionů korun?
Je to tak. Jsem přesvědčený, že hokej na nejvyšší úrovni se bez podpory města hrát nedá. Na rozdíl od fotbalu.

Proč si to myslíte?
Protože oproti hokeji má velikou výhodu. Když vychová talent, tak si ho zobchoduje a má šanci přijít k penězům. V hokeji taková možnost není. Perspektivní hráč odejde v juniorském věku do zahraničí a my za něj nedostaneme vůbec nic. Na českém trhu se obchoduje za nižší než tabulkové hodnoty, protože peníze v hokeji nejsou. Proto říkám, že bez města to nejde dělat. Navíc sport sehrává významnou roli ve výchově dětí. Ti, kteří sportují, jsou obecně charakterově hodně rovní. Sport je vychovává k fair play.  Dalším aspektem je, že děti stáhnete z ulice. Odpoledne mají co dělat, eliminujete drogy a alkohol. To všechno má obrovský význam na výchovu dětí a veřejné prostředky k tomu patří. To mě nikdo nevymluví. Po příchodu extraligy do Hradce se zvýšil zájem dětí o hokej o stovky. To přece město musí zajímat.

Co bylo nejtěžší na přestěhování klubu z Budějovic do Hradce? Přesvědčit hráče, že děláte správnou věc?
Větší polovina z mužstva byla z Budějovic a z blízkého okolí. Nebylo to pro ně snadné, ale myslím, že dnes už velice dobře chápou, že jiného zbytí nebylo. K aklimatizaci hráčům pomohly dvě věci. V realizačním týmu a ve vedení našli těžké profesionály v čele s Alešem Kmoníčkem.

A další aspekt?
Přístup města, které hokejistům pomohlo najít bydlení, umístit děti do škol a školek, manželkám pomohlo řešit situaci ohledně práce. A samozřejmě nesmím zapomenout na fanoušky. Nedávno to říkal správně René Vydarený:  V Budějovicích jsme takové fanoušky měli tři, tady jich máme celý kotel. Srovnání fanoušků je jednoznačně ve prospěch hradeckých. Já se před nimi klaním. Oni byli jedním z klíčových atributů, že se kluci začali v Hradci cítit jako doma.

Rozlučme se u toho nejaktuálnějšího: fanoušci se bouřili proti vysokým cenám vstupenek na play off. Bylo nezbytností zvýšit ceny o 100 procent oproti základní části?
Klub musí pracovat s vyrovnaným rozpočtem. Ceny vyšly z naší analýzy. Nejsou nízké, prodávají se po balíčcích, které jsem s ohledem na předchozí zkušenosti prosadil. A samotná cena? Když půjdete do divadla či na koncert špičkového umělce, tak kolik zaplatíte? Za jedno představení 400 korun, i víc.   (šp, dio)

Cíl nové mise? Semifinále!

Hradec Králové – Prázdnou halou duní důrazné pokyny kouče Petera Draisaitla, příprava hokejistů Hradce Králové na čtvrtfinálovou melu se Zlínem je v plném proudu.

Když si to ale na lavičku štráduje chlapík žmoulající kvalitní doutník v prstech levé ruky, všechno ztichne. Hráči se sjedou k mantinelu, někteří kleknou, jiní stojí, Draisaitl se opře o mantinel.

Kulisy jsou připraveny, rázný proslov prezidenta klubu Miroslava Schöna může začít. „Tak pánové, skončili jsme pátí, ale kdybych si myslel, že to nemohlo být lepší, stojí tady místo flašek s pitím šampaňské a zátky lítají do stropu," začne ostře Schön.

V kritickém tónu pokračuje, z kapsy vytáhne rozhovor s Alešem Kmoníčkem uveřejněným v Deníku a z něj odcituje několik pasáží. Kritických pasáží… Na závěr pětiminutové výživné řeči neopomene pochválit, poděkovat a vytyčit cíl nové mise.

„Máme na to postoupit do semifinále. Proto tady jsme. Dokážete to, jste výborní hokejisté," zazní ze Schönových úst. Hráči souhlasně hokejkami zabuší o led, Draisaitl utne pauzu novým pokynem, Schön si bafne z doutníku a spokojeně odchází.   (šp)