Soutěž po dramatickém průběhu nakonec vynesla triumf Vsetínu. „Pro kluky ročníku 1994 a 1995 byl postup do extraligy důležitý, aby se příští rok nemuseli nikam stěhovat. Ale bohužel, chyběla tomu ta sladká tečka," říká smutně hradecký útočník Lukáš Pravda.
Jak moc jste po výhře v Ústí věřili, že vám ještě může extraliga spadnout do klína?
close
zoom_in
Všichni jsme tušili, že Kladno ve Vsetíně nemůže vyhrát, protože to prostředí sami známe. Počítali jsme s tím. Ještě jsme doufali, že by to mohlo dopadnout dobře. Ale baráž jsme si prohráli sami, doma s Kladnem. Myslím, že to byl rozhodující zápas.
K postupu by vám stačilo také dotáhnout utkání se Vsetínem do vítězného konce v základní hrací době. Zápas jste otočili a vypadalo to pro vás dobře…
Vsetín přijel a vůbec nepokračoval ve hře, kterou proti nám předváděl doma. Začal opatrně, pouštěl nás do šancí. My jsme byli nažhavení, chtěli jsme jim vrátit to, co jsme zažili u nich. Dostali jsme nešťastný gól. Pak jsme byli takoví rozjančení a nehráli jsme svůj hokej. Když jsme zápas otočili, zbytečně jsme se zbavovali puků a místo toho, abychom v klidu drželi hru u nich, tak jsme ani nenapadali a hrozně jsme se stáhli. Tím pádem si Vsetín vytvořil tlak a přišlo vyrovnání. Ke konci nám v náporu chybělo málo, ale nestačilo to.
V posledním kole pro vás bylo povinností získat v Ústí tři body. Čekali jste, že to nakonec bude tak snadné? Soupeř byl od druhé třetiny odevzdaný.
Oni už neměli o co hrát, nastoupili v úplně jiné sestavě s mladšími kluky. Nechci říct, že nebojovali, ale bylo na nich znát, že už o nic nehrají a příští rok je čeká liga. V první třetině jsme byli spíš trochu odevzdaní my, nástup nebyl takový, jaký jsme chtěli. Potom nám to tam začalo padat a uklidnili jsme se. Závěr už jsme si užívali.
Hradec bojoval o postup do extraligy už počtvrté za posledních pět let a znovu se mu to nepodařilo. Vsetín byl v baráži poprvé a hned slavil. Nepřipadá vám to už jako smůla?
Nevím. Když jsem před dvěma lety přišel poprvé, sledoval jsem juniorku v baráži a fandil jsem jí. Tam ale byly extraligové Budějovice, což byl silný soupeř. V systému, který byl letos, jsme měli velkou šanci postoupit, měli jsme na to dobrý tým. Ale v koncovce sezony to nebylo ono. Byl to od nás takový alibismus. Všichni si představovali, že to půjde samo a že to někdo spasí. Pořád se koukalo, kdo to na sebe vezme, ale nikdo tak neučinil. Podle toho to dopadlo.
Jak jste naznačil, v Hradci jste působil předloni, a to v dresu staršího dorostu. Bylo pro vás před touto sezonou rozhodující, že už jste zdejší prostředí znal?
Vrátil jsem se ještě v průběhu minulé sezony. Trénoval jsem s týmem a s panem Říhou jsme se domluvili, že tady zůstanu. Rozhodlo, že jsem chtěl s Hradcem jednou něco dokázat, vyhrát a postoupit do extraligy. Jsou tady dobří kluci ročníku 1994 a 1995, kteří hráli o to, aby se příští rok nemuseli nikam stěhovat a snažit se probojovat do nějakého extraligového týmu. Nejvyšší soutěž v Hradci pro ně byla důležitá. Ale bohužel, chyběla tomu ta sladká tečka.
Věříte, že se tady takto silný tým udrží a bude příští rok znovu bojovat o postup?
Samozřejmě nevím, kdo co zamýšlí. Ale kdo hrál letos ligu, nemohl s tím být spokojený. Spousta kluků určitě zjistila, že má kvalitu, aby se prosadila někde v extralize. Tím pádem to podle mě každý, kdo má aspoň trochu nějaké sebevědomí, půjde zkusit jinam. Záleží jen na nich. Já jim přeji, aby se někde chytili a extraligu si zahráli.
A jak to plánujete vy osobně?
Ještě nevím, je brzo to řešit. V juniorce už můžu být jen na výjimku, takže je otázkou, jestli trenéři budou chtít, abych zůstal a jedno místo na výjimku zabral.
V baráži vás i na venkovní duely jezdili podporovat hradečtí fanoušci. Jak jste si to užívali?
Fanoušci byli celou baráž super. Opravdu mě překvapilo, kolik jich sebralo chuť vyrazit na venkovní zápasy. I když mohli mít odpoledne jiný program, stejně přijeli a vykřičeli si hlasivky. Konečně jsme cítili, že tady ze strany fandů je chuť i do mládežnického hokeje. Všem nám to udělalo radost. Tímto bych jim chtěl poděkovat. (mv)
