„Je to můj první gól i bod v sezoně a vlastně i první gól za Hradec v životě. Je sladší o to víc, že nám pomohl k výhře," zářil sedmatřicetiletý veterán.

Hradec válí. Osmkrát v řadě bodoval, v extraligové tabulce je sice sedmý, ale na vedoucí Pardubice ztrácí jen dva body.

Jediná vada na kráse? Málo vstřelených branek.

„Sice nedáváme tolik gólů, ale je zbytečné se v tom rýpat, když to funguje," neláme si hlavu se slabší ofenzivní produkcí Kudrna.

Po vstřelené brance jste se až dětsky radoval. Ulevilo se vám, že nebudete muset odrážet otázky, kdy konečně dáte gól?
Jasně. Ulevilo se mi. Přišlo zase mraky známých, tak jsem rád, že ten gól viděli. Doma mě určitě budou plácat po zádech. (směje se) V sobotu mi na podpisovce v Dopravním podniku malý hošík složil básničku, že dám gól. Dostal za ni lístek, tak snad si zápas užil a měl radost z mé branky. Já mu naopak děkuji, že mi to tak hezky předpověděl.

Váš první extraligový gól za Hradec Králové.
Přesně tak. Puk jsem si schoval. Holky mi doma dělají vitrínu, tak ho mám kam vystavit.

Poprvé jste nastoupil v elitní formaci vedle Jiřího Šimánka. Vyhověli jste si?
Kluci jsou šikovní, umějí rozdat puky. Jak Šimi, ta Tomáš Mertl. Sami jste viděli, že šancí jsem měl více. Škoda, že jsem neproměnil ještě nějakou. Pochopitelně jsem ale za gól rád. Šimi  vybojoval puk, dal mi ho před bránu a já jsem ho poslal bekhendem nahoru.

Postupně získáváte důvěru trenéra Petera Draisaitla. Proti Zlínu jste byl na ledě přes dvacet minut…
Dostal jsem dost prostoru, za který jsem rád. Bylo by ale určitě lepší, kdybychom někdy odskočili na rozdíl dvou nebo tří branek. Pak by to nebyly takové nervy a  mohli bychom hrát na čtyři pětky, čímž bychom ušetřili síly.

Jenže branek dáváte málo, proto také nervy. Nemyslíte?
Sice nedáváme tolik gólů, ale je zbytečné se v tom rýpat, když to funguje.  Zatím doma  uděláme z každého gólmana brankáře do reprezentace. Musíme být ještě víc důrazní a pečliví v zakončení. Branky pak přijdou.

Jak moc vám chybí zranění útočníci Rastislav Dej, Lukáš Květoň a Martin Podlešák?
Na zranění se vymlouvat nebudeme.  To se v sezoně stává, zažil jsem i mnohem horší marodku. Kluci ze čtvrté pětky jsou hodně šikovní, tak je zaskočí.

Poosmé v řadě jste bodovali, v neděli složili vicemistra, máte sedmnáct bodů z devíti utkání. Toužil jste po takovém začátku?
Dokazujeme, že se bojovností a dobrou obranou podpořenou výborným gólmanem dá vyhrávat. Úspěch je ve hře odzadu, což je vidět i na příkladu Slavie. My máme obranu dobrou, v útoku by to chtělo ještě přidat. Třeba už v pátek v Chomutově.

Proč Mountfield HK osmkrát v řadě bodoval?
Bezchybná defenziva. V útoku nemají tolik talentu, jako třeba rival z Pardubic, o to víc pracují na obraně. A ta vykazuje mimořádnou kvalitu. Průměr dvou inkasovaných branek na utkání je na podtrženou jedničku. Méně gólů obdržela jen Slavia.

Flegmatický Kantor. Vzpomenete si, že byste řekli: tenhle gól mohl chytit? Asi těžko. Hradecký brankář plynule navazuje na výkony Jakuba Kováře. Nic ho nestresuje, v kleci je v klidu, závary řeší s nadhledem. „Chytá vážně výborně," obdivně přikyvuje Jaroslav Kudrna.

Vyrovnanost. Složení jednotlivých formací se sice často mění (mnohdy vinou zranění), ale dát gól, nebo ho připravit, může kdokoliv. Už dvacet hráčů Hradce Králové letos bodovalo. To je neobvyklý počet.

Správný systém. Peter Draisaitl se za to nestydí, když říká: „Tolik defenzivně hrát nechceme, ale co nám zbývá. Ani když jsme kompletní, nestřílíme hodně branek. Ve sportu to není o tom, co chceš, ale co musíš."  Proto mužstvu ordinuje disciplínu a poctivost. A dělá dobře.