Radek Smoleňák má u fanoušků hokejového Hradce takový malý dluh. Když se totiž v září upsal Mountfieldu, kde válel v minulé sezoně, po prvním zápase vykládal: „Zavolali si mě sem jako Dana Nekonečného. Tygry mám ještě v autě, ty teprve vytáhnu.“

Do hry totiž naskočil po pauze, během níž čekal na laso ze zahraničí. V Hradci se hned chytil, spojení mezi ním a klubem funguje. Během podzimu si sice odskočil na měsíční anabázi ve Švýcarsku, ale už je zase zpět.

A ten dluh pořád nesplatil, že. Celý Hradec čeká, kdy konečně ukáže tygry…

Zatím baví útočník, jenž byl nějakou dobu i kapitán české reprezentace, jinak. Hraje velmi slušně, po zápasech perlí při rozhovorech. Nejen fanoušci a novináři se baví jeho bonmoty.

„Smoli má velký věci na leděi v kabině. Každej den nás pobaví nějakým příběhem,“ povídá brankář Jaroslav Pavelka.

„Řekl bych, že v kabině je ještě lepší než při rozhovorech,“ směje se. „Ale to musí v kabině zůstat,“ dodá způsobně.

I tak je Smoleňákův přínos pro hokejovou zábavu velmi výrazný. V Hradci však není sám, takový Petr Koukal rozhodně není suchar. Kdo se k nim přidá?

On baví. A není to Dominátor  
Radek Smoleňák je boží. Když je ten silvestr, můžeme použít i takové slovo. Tenhle hokejista baví (ne jako Dominátor Dominik Hašek a jeho Smarty…). Hradecký obr povýšil povolání hokejista na další level.

Smoleňák je zaprvé sakra dobrý hráč. Dříve to ukazoval v zahraničí i národním mančaftu. Dnes už má nějaké roky, ale v české extralize stále patří mezi nejlepší. Málokdo se umí jako on zadřít soupeři pod kůži. Tu někoho sekne, poškádlí narážkou, rozdá – ale i přijme – tvrdou ránu. Jo, a taky umí dávat góly. To není k zahození, že?

Zadruhé pochopil, že hokej není jen přihrávka, střela, srážka, taktika. Hradecké číslo 70 dobře poznalo, že sport je hlavně zábava. Proto rád předvede při návštěvě na dětské klinice v nemocnici „kouzlo“ s jeho rychle vyměnitelným chrupem. Proto po zápasech vtipně, jenže také trefně glosuje předchozí dění.

Dík za to. A jen houšť!