Hradecký Jaroslav Roubík odehrál v derby s Chrudimí nejpovedenější zápas sezony.

„Není to moje zásluha, ale celého týmu,“ skromně hovoří muž, jenž táhne hradeckou ofenzivu. V uplynulých dvou zápasech nasázel pět gólů a střelecké tápání, které ho v sezoně provázelo, je minulostí.

Střelecky jste odehrál nejpovedenejší zápas sezony. Bylo to vaše velké představení.
(usmívá se) To si vůbec nemyslím. Celá naše lajna hrála velmi dobře a mužstvo kompletně výborně spolupracovalo. Vítězství v derby není moje zásluha, nýbrž celého týmu.

Třikrát jste překonal chrudimského Němce a pokaždé jiným způsobem. Blafákem, tečí a bekhendem. Na první gól vám nádherně nahrál Křetínský, viďte?
Jasně, od Křéti to byla fantastická nahrávka. Měl jsem to trochu těžší s najetím na modrou, beci si mě hlídali, ale o metr jsem jim odskočil a zakončil jsem to kličkou.

V derby jste prohrávali, ale ještě do konce první třetiny jste vývoj zápasu otočili. Byl to klíč k úspěchu?
Soupeř vletěl do zápasu, vstřelil šťastný gól a byl v euforii. Kdybychom třeba ještě jednou inkasovali, tak se to mohlo obrátit proti nám. Jak říkáte, dva góly do třetiny nám hrozně pomohly.

ČTĚTE TAKÉ: FOTO: Gólová lavina Roubíka smetla Chrudim

Chrudim postavila svoji taktiku na ubránění vaší řady, což nevyšlo. Všiml jste si, že na vás byla nasazována speciální formace?
S Káďou (Kadlecem) jsme už před zápasem vydedukovali, že na nás bude chodit speciální lajna, ale myslím, že to je vždycky spíš naše výhoda. Jakmile si počínáme trochu chytře, tak je dokážeme přehrát.

Když jsme spolu hovořili před čtrnácti dny po derby s Vrchlabím, tak jsme řešili, že oproti jiným sezonám nedáváte tolik gólů. A najednou jste ve dvou utkáních nastřílel pět branek. Je to konec střeleckého trápení?
I když mi to tam nepadalo, tak jsem měl z hokeje radost. Naše pětka hrála dobře, sám jsem měl plno šancí. Vystřelil jsem třeba desetkrát za zápas. Pak víte, že jste v pohodě a že branky přijdou. Navíc jsme vyhrávali, takže mě to ani neštvalo.

Ve třetí třetině Stanislav Procházka doslova knokautoval Martina Táborského. Co tomu říkáte?
Neviděl jsem to, ale jestli je pravda, co říkají kluci, že mu ji napálil přesně na obličej, když měl Martin ruce dole… Tohle do hokeje nepatří. Jestli chtěl, tak se s ním měl porvat někde v koutě, shodit u toho rukavice a ne se zachovat takhle zbaběle. To je hrozný.

Chvilku poté vás nebezpečně přišpendlil na mantinel Petr Mocek. Také to nevypadalo moc hezky.
(přikyvuje) Točil jsem se na druhou stranu a chtěl mu ujet. Dostal jsem krosček do zad, naštěstí to dopadlo úplně v pohodě. Je to hokej. Když člověk udělá změnu směru a obránce na to pozdě zareaguje, tak to takhle dopadne. Myslím si, že by se přesně takové fauly měly trestat přísněji, aby se neopakovaly.