Zbyněk Kusý
Narozen: 20. května 1966
Zemřel: 19. listopadu 2015
- v Pardubicích pracoval od 24 let jako obchodní manažer, později se stal generálním manažerem a ve funkci vydržel až do roku 2012. S klubem získal tři tituly (2005, 2010 a 2012). Z Pardubic vytvořil český „hockeytown".
- v letech 2001 – 2004 byl prvním místopředsedou ČSLH, přes 10 let zastával funkci manažera národního týmu, byl na olympiádě v Naganu i u pěti titulů mistra světa.
- po konci v Pardubicích nastoupil na pozici generálního manažera fotbalové Slavie. Tam ale skončil po roce a s klubem se soudil o miliony.

Hokejovým světem tahle správa pořádně zatřásla. Zbyňka Kusého, hokejového šíbra, který dovedl zařídit prakticky všechno, našla policie ve čtvrtek před půlnocí v jeho pražském bytě mrtvého.

Z podprůměrných Pardubic udělal český hokejový velkoklub. Byl svůj, ale jeho metody slavily úspěch. Jako generální manažer s klubem vyhrál tři tituly. Uměl sehnat hvězdy, měl obří vliv v zákulisí, dovedl tahat za nitky, které vedly k medailím.  „Pracovali jsme spolu dva roky a hlavně v té druhé sezoně jsme spolu zažili krásné chvíle. Vyhráli jsme titul a Zbyněk na tom samozřejmě měl obrovský podíl, mužstvo z velké části stavěl on," vzpomíná na něj trenér Václav Sýkora, který s Pardubicemi vyhrál titul v roce 2010.

Byla to sezona, kdy se do klubu vrátil brankář Dominik Hašek. Kusý neřešil řeči, že je starý, brzy se zraní a na vrcholový hokej ve 45 letech už nemá. „Kdyby nebylo jeho, je dost možné, že jsem v Pardubicích nehrál a v roce 2010 titul nezískal. Jemu vděčím, že jsem se ještě mohl vrátit a strávit tam krásnou sezonu," řekl Deníku slavný gólman. „V první řadě pro mě Zbyněk vždycky bude kamarád, ve druhé jeden z nejúspěšnějších funkcionářů, co v Pardubicích byli," dodal Dominik Hašek tichým hlasem.

„Šlo o manažera, který byl dennodenně v kontaktu s týmem i trenéry. Chtěl být zatažený do dění a mít detailní informace. Byl to jeden z nejlepších generálních manažerů, jaké jsem poznal. Věděl, co klub potřebuje a uměl to dotáhnout do konce. Na možnosti, jaké měl, dovedl vždycky pro tým vytvořit maximální podmínky," dodal Václav Sýkora, který nechtěl strašlivé zprávě vůbec věřit.

„Je to člověk, na kterého budou Pardubice vždycky vzpomínat. Pro mě je to kluk, který přišel jako osmnáctiletý do Pardubic s cílem, že bude pro hokej tady pracovat a to se mu podařilo. Byl s námi jako funkcionář i v Naganu, byť nebyl na ledě, měl svoji velkou zásluhu na obrovském úspěchu. Na to by se nemělo zapomínat," doplnil ho zarmoucený Hašek.

Za Kusého vlády se v Pardubicích přestavěla hokejová hala, dvakrát se v ní konalo MS do dvaceti let, naplánoval zápas pod širým nebem. Dokázal do klubu nalákat hvězdy kalibru Jiřího Dopity… Na jeho vládu se, i přes dosud nevyjasněný vyhazov v roce 2012, bude vzpomínat jako na zlatou éru hokeje na východě Čech.

„Tahle zpráva nás v klubu všechny zasáhla, udělal hodně práce tady i pro celý český hokej. Všem pozůstalým bych chtěl za klub vyjádřit upřímnou soustrast," pronesl současný generální manažer Dynama Pavel Rohlík.

KOMENTÁŘ: Už žádná MMS…
„Ty vole, pane Ryšavý…" Tenhle úvod věty mi bude hrozně chybět. Vždycky, když se Zbyněk Kusý rozvášnil, začínal svoji větu takhle.
Poprvé jsem se s ním setkal ještě jako brigádník. Pardubice prohrály zápas a on, rozzuřený, vytrhl jedné uklizečce před kabinou koště, řval na ni a ukazoval, jak má gumu, po které hráči chodí na led, vytírat. Jeho tým tenkrát prohrál, klíčový hráč (nevzpomínám si, o koho šlo) chyběl v závěru kvůli tupým bruslím. On právě  našel viníka.
Měl jsem ho rád. Jeho řeči o gastronomickém orgasmu, když v Rakousku objednával štrůdl s vanilkovou omáčkou, fórky o tom, že golfové hole má ve svém kanclu proto, aby je mohl přerazit o nějakého novináře. Byl jiný, to se mi vždycky líbilo.
Naposledy jsme se viděli v květnu. Dali jsme si oběd na Vltavě, mluvili o hokeji. Nikdy jsem mu nevěřil, že pardubický hokej už neřeší. Pořád měl neuvěřitelný přehled o všem, co se v extralize šustlo. „Tady jsme v Praze, tohle je můj rajón, neplaťte. Platit budete, až přijedu já k vám," zastavil moji ruku s peněženkou. Hodně mě štve, že pozvání už nevrátím a taky to,  že mi od něj už nikdy nepřijde MMS, jak popíjí na horách víno. Vím, že bylo dost lidí, co na něj měli averzi. Ale já ho hrozně respektoval. Ty vole, pane Kusý, díky za všechno…

Říha: „Na Zbyňka budu vždycky vzpomínat v dobrém"

close Miloš Říha zoom_in Bratislava, Pardubice /ROZHOVOR/ - Zpráva o nečekané smrti Zbyňka Kusého zaskočila většinu veřejnosti. Trenéra Miloše Říhu staršího, jenž momentálně vede Slovan Bratislava, přímo zdrtila. „Hovoří se mi o tom strašně těžko, vím to pět minut," říkal v pátek před polednem hodně temným hlasem.

Spolu v Pardubicích začínali, pod Kusým odtrénoval sedm let a stali se z nich přátelé i mimo led. Vůbec netušil, že by jeho někdejší nadřízený měl mít  nějaké zdravotní potíže.

Honí se hlavou, co všechno jste teď spolu zažili?
Dobrých vzpomínek mám nejvíc. V Pardubicích jsme spolu a ještě s Martinem Urbanem začínali v roce 1996 jako tři mladí a každému se nám povedlo nastartovat kariéru. Staly se i horší věci, ale ty postupně zapomenete. Já na Zbyňka budu vzpomínat vždycky jenom v dobrém. Udělal strašně moc pro hokej a nejen ten pardubický. A že se někdy něco občas rozladilo, to se stává v každé práci. Pro mě je to těžká rána.

Na jaře mi říkal, kde jste spolu nedávno byli, jak jste se bavili… Přerostl váš vztah z čistě pracovního i do přátelské roviny?
Byli jsme přátelé od začátku. Na pracovišti byl nějaký pracovní vztah, který přináší rozpory, jsou tam chvíle, kdy si lidi musí říct i nepříjemné věci a třeba se  rozejít. Ale v kontaktu jsme byli dál, normálně se bavili, stýkali se… Co bylo negativní, nechávali jsme za sebou. To byla jenom práce.

Jaký měl Zbyněk Kusý podíl na tom, že se z Pardubic, které v půlce 90. let nikoho ani tak moc nezajímaly, stal český hokejový velkoklub?
Klíčové bylo, že nám mladým najednou věřili tehdejší prezidenti klubu. Zbyněk složil nějaký kolektiv, hráči ke všemu přistoupili tak, jak přistoupili a lidi začali na hokej zase chodit. On na tom samozřejmě měl obrovský podíl.

Nepřekvapilo vás, že když v Pardubicích skončil, tak se do hokejového prostředí už nikdy nevrátil? Říkal, že nabídky byly…
(hořce se usměje) Vždyť víte, že někdy toho dost napovídal. Hlavně to bylo jeho přání, chtěl u hokeje zase být. Jestli nabídky opravdu měl, to věděl jenom on sám. Myslím, že mu třeba rozhodně nebylo jedno, že v Pardubicích skončil, pořád něco vymýšlel, aby se mohl vrátit zpátky.