Dění v hokejovém klubu pochopitelně ovlivňuje aktuální situace kolem šíření koronaviru. Hráči na konci minulého týdnu dostali volno. Sezona zcela skončila.

Hokejisté měli ještě trénovat i na ledě, v pátek se ovšem sešli naposledy. Jaká je aktuální situace?
Chtěli jsme původně trénovat do začátku dubna, protože jsme si nedokázali představit takovou dlouhou pauzu. I kluci by to asi nevydrželi. Byl tady prostor ještě chodit na led a vyzkoušet si další věci, pro které nebyla možnost v sezoně. Bohužel nám aktuální situace plány zhatila, tak jsme hráčům dali volno, ať si pořádně odpočinou a doléčí si šrámy. Budeme se pak chystat na letní období. Věřím tomu, že kluci do něj přijdou připraveni. Pokud to situace dovolí, tak o to dříve začne letní příprava.

Základní část se stihla dohrát, právě v posledním kole se definitivně rozhodlo o vaší záchraně. Jak jste prožíval poslední okamžiky před duelem v Brně?
Nejen poslední noc a den, ale nervy to byly poslední čtvrtinu, kdy jsme doháněli ztrátu. Opravdu se dělaly kroky, aby se to povedlo. Člověk tomu musel věřit, ale bylo to náročné období. Když se něco povedlo, tak to byl impuls do dalších kroků. Nervy to byly celý rok, nikdo nechce prohrávat. A nikdo si nechtěl připustit myšlenku, že bychom sestoupili.

Ztráta ovšem byla dlouho velká, navíc se čekalo na důležité výhry…
Souhlasím, ale vždy je šedesát minut, kdy člověk věřil, že je tým schopný vyhrát a body sbírat. Nejde to zabalit v prosinci. Věřili jsme, že minimálně jeden tým pod sebe dostaneme. Ta víra nás hnala dopředu.

Říká se konec dobrý, všechno dobré. To ale o uplynulé sezoně nelze tvrdit, je to tak?
Rozhodně ne, nicméně říkám, že zajíci se počítají až po honu. Díváme se na to z toho pohledu, že se to povedlo zachránit. To je nejdůležitější. Zároveň je podstatné se poučit z chyb a neopakovat je.

Co se tedy stalo v poslední čtvrtině, kdy byly podle výsledků Pardubice jedním z nejlepších týmů?
Myslím, že pomohlo posílení týmu. Byli to minimálně čtyři hráči, kteří přišli. Už Vláďa Svačina, který v důležitých chvílích dával góly, třeba v nájezdech. Potom samozřejmě Michal Vondrka, Tomáš Rolinek a Stěpan Zacharčuk. To byl hokejový aspekt. Tito hráči pomohli klukům, kteří se v tom brodili celou sezonu. Zodpovědnost vzali na sebe, někomu se zase uvolnily ruce. Pak se zúročila práce trenérů, kteří dokázali přesvědčit mužstvo o své cestě. To byl důvod, že se mužstvo nastartovalo. Někdy musíte mít i štěstíčko, které se v některých zápasech přiklonilo.

Projevila se podle vás tedy postupně i práce nového trenérského týmu?
To je jako když dostanete auto a očekáváte výkon, na který nemá. Musíte ho vytunit. Byla to druhá změna trenéra v sezoně, kluci si museli zvyknout na jeho přístup a rétoriku. Nebylo to jen o Milanovi Razýmovi, ale úkoly byly rozdělené mezi všechny tři trenéry. Je to práce celého realizačního týmu.

V závěru sezony se napříč extraligou objevovaly spekulace o podezřelých výsledcích. Jak jste na tyto zprávy reagovali?
Říkám, že potrefená husa se vždy ozve. My jsme to nekomentovali a soustředili se na sebe. Snažili jsme se i hráče chránit, aby neposlouchali podobné spekulace. Šli jsme vlastní cestou. Jsem na kluky pyšný, protože ukázali, že jsou schopni porazit kohokoliv. Jestli to někdo vypouští, je to jeho problém.

Nenaštvaly vás Karlovy Vary, které na zápas do Vítkovic odjely s juniorkou?
Z tohoto hlediska jsme mohli být naštvaní, protože čtyřem klubům šlo o bytí a nebytí. Dokážu pochopit, proč to trenér udělal, nicméně jsem to komentoval následovně. Tady tvoříme produkt extraligy ledního hokeje, čtrnáct týmů se schází a baví o tom, co zlepšit, abychom diváky udrželi v hledišti a přilákali děti k hokeji. Z tohoto pohledu utrpěl kredit extraligy. Neumím si představit, že by v jiné evropské soutěži někdo před play-off šetřil celý tým a poslal tam juniorku. Hlavně z marketingového hlediska.

Kdy vám osobně bylo během extraligové sezony nejhůře?
Asi kolem Vánoc, kdy se začaly dít změny. Skončil Jarda Kverka, dostal jsem opět na starost sport, k tomu nevole fanoušků. Člověk vnímal, jak je situace kritická. Šlo o to, najít řešení situace, aby se sezona zvrátila. To bylo asi nejhorší období. Změny, které pak nastaly, mi cestu usnadnily. Už se dýchalo lépe.

Ke změnám samozřejmě došlo i v představenstvu, proběhly pohovory s hráči. Jak velký vliv na mužstvo měly tyto změny?
Myslím, že velký vliv. Každý nosíme v hlavě nějakou vizi. Pak je důležité, abychom ji uměli zrealizovat. Určité zacyklení bylo znát, pan Heřman přinesl zase nový impuls a přístup. To mužstvu hodně pomohlo.

A co znamenal pro kabinu návrat Tomáše Rolinka?
Řeknu jen, že Tomáš neměl odcházet, to byla velká chyba. Jeho návrat byl samozřejmě velkým impulsem, hlavně po té mentální stránce.

Pro defenzívu byl přínosem ruský obr Stěpan Zacharčuk. Jak se vůbec realizoval jeho transfer do Pardubic?
Velice rychle. Člověk sledoval trh, v tomto případě musím říct, že na všem špatném se dá najít i něco dobrého. Vím, proč Stěpan skončil v KHL. Okamžitě jsem volal agentovi a pak i jemu, jak vidí budoucnost. Prakticky jsme se při prvním telefonu domluvili. Stěpan měl zájem sezonu někde dohrát. Možná to nebyla ani otázka peněz, ale jeho chuti. Seznámil jsem ho s naší situací. On řekl, že nám jde pomoci.

Najednou jste měli typově obránce, který vám chyběl…
Všichni viděli jeho hru. Věděl jsem o jeho excesech, když dostával vyšší tresty. Vše jsme si hned vyjasnili na začátku. Ukázal, že je schopen vše ukočírovat a být prospěšný týmu, kde hraje.

Je reálné tady Zacharčuka udržet?
Možné je všechno, touha je obrovská, necháme se překvapit (usmívá se).

Kromě nových posil bylo zásadním momentem i setrvání Roberta Kousala. Jak zpětně hodnotíte jeho krok?
Šlo o velmi důležité gesto. Bylo to v době, kdy sem přišli dva noví členové představenstva. Nastavili jsme si vizi, ve které Robert samozřejmě byl. Kdybychom v tu chvíli přišli o prvního centra, tak bychom se potili víc. Robert nám s tím pomohl. Tím, že se rozhodl zůstat. Usnadnil nám nastavit cestu, kterou jsme chtěli jít.

Už v průběhu sezony jste oznámili prodloužení smlouvy s řadou hráčů. Je to naděje pro další sezonu?
Co se týče hráčů na ledě, tak věřím, že mužstvo ukázalo svoji kvalitu. Nechceme mužstvo zase zásadně měnit, chtěli bychom udržet co nejvíce hráčů pohromadě. Vše se bude odvíjet od toho, jak klub bude působit dál. Naším úkolem bylo v rámci možností postavit základ týmu pro budoucí sezonu. Hráčům se uplatnily opce, převzaly se smlouvy nebo se podepsaly nové. Myslím, že základ týmu je pod smlouvou. Co bude dál, to už je na novém vlastníkovi klubu.

V Dynamu zůstává i brankář Pavel Kantor. Co jste říkal na to, jak odchytal v závěru sezony 18 zápasů v řadě?
Musím jen smeknout klobouk. Pavel přišel v nějaké roli a v době, kdy se týmu nedařilo. Dostal pak prostor, aby si mohl odpočinout Káca a šanci chytil za pačesy. Vím, že se na jeho výkonu podepsala práce Pavola Rybára, který odvádí s gólmany skvělou práci. Milé překvapení, na druhou stranu jsme ho podepsali, aby případně chytal. Svými výkony nám to vrátil.

Jaké gólmanské obsazení plánujete pro příští ročník? Co to znamená pro pozici Ondřeje Kacetla?
Uvidíme. Máme pod smlouvou Pavla Kantora a ještě Milana Kloučka. Záleží na vývoji. Víme, že Milan je draftovaný, tak uvidíme, jak zareaguje Nashville. Má poslední rok, kdy ho může podepsat. Podle vývoje situace budeme gólmany řešit.

Jak moc omezuje přípravy nové sezony aktuální situace nejen v Česku?
Díky viru máme plnou hlavu starostí, ale práce je podobná. Jde o komunikaci s obchodními partnery i skladbu týmu, stále se vedou jednání. K tomu zajištění letní přípravy, tedy pomoc realizačnímu týmu. Teď je to spíše i očekávání, kam se posunou vyjednávání v souvislosti s novým majitelem klubu.

Nemáte obavy z toho, kdy vlastně bude mít tým možnost zase začít trénovat?
Musíme se současným stavem pracovat. Podle vývoje situace samozřejmě budeme reagovat. Nyní je otazník, kdy se vůbec bude hrát. Všichni si přejeme a věříme, že zodpovědností lidí se to podaří dát pod kontrolu.