Možná jste na jeho jméno už dlouho nikde nenarazili. Ale věřte tomu, že se Roman Višňák, bývalý generální manažer prvoligových hokejistů Hradce Králové, nenudí.

Ne, už ani netrénuje brankáře v reprezentační dvacítce, v létě skončil v Karlových Varech, kde měl na triku projekt juniorské MHL.

Dál se věnuje své gólmanské akademii, pracuje na svazu a hlavně, od léta se také věnuje mladým gólmanům v Pardubicích. „Mám na starosti brankáře sportovních tříd a podle možností vyrazím i na tréninky s juniorkou a dorosty. Když je potřeba, chodím s těmi úplně malými dětmi," říká o své současné práci.

Odchod z pozice generálního manažera hradeckého klubu, o kterém se dozvěděl z novin, už prý vůbec neřeší.

Při derby si užívá jen hokej, nefandí ani jedné straně. Ale gólmany mají prý lepší Pardubice…

Působí hodně uvolněně, spokojeně. Když říká, že si tenhle klid užívá, nemáte důvod mu nevěřit.

Na led teď chodíte hlavně 
s malými kluky. Není to ústup 
ze slávy?
Tak to vůbec neberu. 
V Hradci jsem působil jedenáct let a zažil si tam svoje.
Ta práce je strašně náročná 
a jsem rád, že jsem shon a stres nakonec opustil. Kdyby mi někdo řekl, že tam vydržím jedenáct let, nevěřil bych mu.

Reprezentační anabáze je taky minulostí?
Pracuji dál pro svazovou brankářskou komisi. Turnaje s reprezentační dvacítkou byly dost náročné na čas, vezměte si, že hlavní akce je o Vánocích, kdy nejste doma. 
Z pohledu rodinného života to je hodně těžké.

Do loňského roku jste působil 
v roli manažera a trenéra brankářů u juniorského týmu Karlových Varů v ruské MHL. V létě jste ale odešel. Tušil jste, že se projekt hroutí?
Letos tam Vary skončily 
v rozjeté sezoně. My jsme měli štěstí a sezonu v klidu dohráli.

Odpočinková mise to ale asi 
nebyla, že?
(rozesměje se) To víte, že když jste víc v Moskvě než 
v Praze, tak ne. Naše tripy ale byly zajištěné velice dobře, všechno fungovalo. Pro mě to byla velká zkušenost a jsem za ni rád. Ale ano, ne všechny situace byly jednoduché a Rusové jsou Rusové.

Brali český tým v jejich soutěži?
Když jsme jeli k nim, bylo to hodně těžké. My jsme cizí a neruská země, cítili jste, že někdy celé prostředí a rozhodčí jsou víc nakloněni domácímu týmu. Ale to jsme čekali. Myslím, že vzhledem ke všem okolnostem jakými jsou 
i dlouhé přelety a změny časových pásem, byly výkony slušné.

Nehrozilo už třeba vloni, že by Vary nemusely soutěž dohrát?
Neznám klub, který by měl stabilně pět, deset let velké prostředky na provoz. Sezonu třeba zvládnete bez problémů, ale ta další není úplně pokrytá, to je běžné. Dnes se peníze shánějí strašně těžko, rozpočet lepíte tady i v zahraničí.

Tak mě napadá, komu vlastně fandíte při derby? Pardubicím, nebo Hradci?
Beru to sportovně, fandím hokeji.

Vážně?
Jsem Hradečák a vždycky budu. Ale nikdy jsem s Pardubicemi neměl žádný problém, ani když jsem vedl hradecký klub. Vždyť měly i jeho akcie. Vždycky jsme se dokázali domluvit.

Ale dovedu si představit, že dost lidí muselo skřípat zuby…
Hodně z nich mělo rudý oči. I kdyby se udělala sebelepší věc, byly to Pardubice, takže zase špatně. Já se vždycky díval na to, jak lidi pracují. Díky podílu Pardubic v hradeckém klubu jsme ho posunuli tehdy dost vysoko a kredit jsme měli v celé republice. Kdo se chce na tuhle spolupráci dívat objektivně, musí  uznat, že Hradci v první lize pardubické know how pomohlo.

V klubu jste musel skončit v roce 2011. Máte v sobě ještě nějakou hořkost?
To je život. Tam se aspoň ukázal charakter lidí, kteří 
s vámi pracují. Nemrzelo mě ani tak, že jsem odešel, ale spíš jak.

Můžete to rozvést?
Jedenáct let jsme se tam 
se všemi spolupracovníky snažili odevzdávat za přispění města, sponzorů a pardubického klubu, který se podílel na vedení, co nejlepší práci. Kritéria jsou pro mě
jasná, velmi dobré sportovní výsledky a všichni dostali 
do koruny to, co měli 
ve smlouvách. Tohle jsme zvládli.

Dostalo se vám pak vysvětlení, proč v klubu pokračovat nebudete?
Ne, nikdo toho nebyl schopen, natož, aby mi něco vysvětloval. Já se dozvěděl z novin, že končím, tohle byla taková dost smutná zkušenost. Ale jsem na druhou stranu rád, člověka to posune dál 
a k jiným možnostem.

Od koho jste bral jako největší podraz, že se upekl váš odchod, o který dost usilovali i fanoušci?
O slovu podraz bych snad ani nemluvil. Situace takhle vyústila, na radnici se změnila politická garnitura a tohle bylo její rozhodnutí.

Skoro tři roky týmu nešéfujete. Kam jste se od 30. dubna 2011 posunul?
Pomohlo mi to. Mám další možnosti jak se rozvíjet, 
a můžu se věnovat naplno mladým brankářům.

Čistě spekulativně, dovedete si představit, že byste byl v kůži Aleše Kmoníčka a musel před rokem a půl hráčům Hradce oznamovat, že jsou bez práce, 
že přichází extraliga a první liga ve městě končí?
Musela to rozhodně být velmi složitá situace. Když generální manažer s hráči uzavírá smlouvu, k něčemu se zavazuje… Ale abych řekl pravdu, nechci to víc komentovat. 
Jenom si přeji, aby v Hradci klub vydržel a všechno fungovalo. Je dobře, že má město extraligu.

Kdyby na sebe Hradec a Pardubice narazili v play off, dost by záleželo na brankářích. Kdo je má lepší?
Určitě Pardubice (usměje se).

Proč?
Robert Kristan je neskutečný profík. Překvapil mě výkonem i přístupem. Přeji si, aby mu taková pohoda vydržela a on dovedl Pardubice co nejdál. Nechci říkat kam, ale ať  je to hodně daleko.

Současná práce v Pardubicích vás naplňuje?
Naplňuje, už dvanáct let se věnuji „Brankářské škole", založili jsme ji s Jirkou Holečkem. Vždycky jsem chtěl dělat s gólmany a jsem rád, že se naše práce zúročuje. Po deseti letech máme brankáře z naší akademie, kteří nastupují za mládežnické reprezentace jak Česka, tak Slovenska, 
ale i Slovinska.

Drží vás u toho, když vidíte, jaké malí špunti dělají pokroky?
Jasně. Je skvělé vidět, jak jsou do chytání zapálení. Máte velkou radost, když pak vidíte ten progres.

Myslíte, že malí kluci vědí, že jste v reprezentaci vedl třeba Petra Mrázka, který teď chytá v NHL?
(usměje se) Nevím. Ale rozhodně se na to nevyptávají.

S koučem Miroslavem Přerostem jste se u reprezentační dvacítky objevili v roce 2010, velká jména se tehdy bála, že by se mohla namočit do průšvihu. Jak vám bylo, když Přerost po posledním turnaji schytal obří porci kritiky?
Byla to klasická česká situace, kdy jsou najednou všichni chytří. Byli jsme spolu ve spojení a jsem rád, že to nějakým způsobem, v uvozovkách, ustál. Snad bude zdravotně 
v pořádku, to je nejdůležitější.

Bylo vám ho líto, když jste se dozvěděl, že po nedávném šampionátu v Kanadě zkolaboval?
Ano, známe se velice dobře. Vím, že se snaží dělat svoji práci na maximum a s co největším zaujetím. Proto on taky nároďák vzal ve chvíli, kdy se ostatní báli a říkali si, že je to velký průser. V roce 2011 jsme měli velmi těžkou skupinu, musela by nastat mimořádná situace, abychom proti silným soupeřům uspěli a nakonec jsme museli hrát skupinu o udržení, která nám vyšla. 
Vezměte si, že on věděl, jak je tahle situace složitá. Všem nám to bylo jasné. A stejně nikdo neuhnul.

Z pohledu trenéra gólmanů, nebylo letos chybou, že doma zůstal pardubický Karel Vejmelka? 
V tu dobu jediný brankář se zkušenostmi z dospělé extraligy a na šampionát jeli jen brankáři, co chytali v juniorce…
Trenéři se takhle rozhodli, asi měli nějaký důvod. Sám jsem Karlovi nominaci strašně přál. Vím, že je to nejen výborný gólman, ale i člověk. Pokud to bude mít v hlavě pořád srovnané tak, jako to má teď, má velkou budoucnost. Jestli navíc bude podávat dál stabilní výkony, nominace na příští mistrovství by mu uniknout neměla.

Neublíží mu, že když chyběl na mistrovství, nemusí se třeba objevit ani na draftu…
Stává se, že gólmani nejsou draftovaní vůbec, hodně pozdě, nebo až třeba v dalším roce 
a stejně se do NHL dostanou. Draft je krásná věc, ale není to žádné absolutní měřítko. 
Pracovat na sobě musíte stejně každý trénink, pokud to 
chcete někam dotáhnout a je jedno, jestli jedete na mistrovství, nebo ne.