Ještě necelé tři minuty před koncem jste prohrávali o dvě branky a šli jste do rizika. Proč byla hra bez brankáře tak úspěšná?
Sice jsme prohrávali 1:3, ale byli jsme aktivní, měli šance. Nebylo to utkání, kdy se nedotknete balonu. Tomuhle týmu věřím, hodně zápasů jsme dokázali otočit. Naděje umírá poslední.
Zkuste být konkrétní.
Dnešní hokej jsou takové čachry, machry, záleží na detailech a štěstí samozřejmě rozhoduje taky. Tým máme tak vyrovnaný, že si ostatní musí dávat pozor na úplně všechny naše hráče. První parta šla na power play, dali jsme gól a slezli z ledu. Šla tam druhá parta a taky dala gól.
Co to ukazuje?
Možná si ani neuvědomujeme, jakou sílu v naší sestavě máme. Když se podíváte na naše zápasy, v každém vyletí trochu nějaká jiná pětka.
Co vás hnalo?
Když jsem viděl pardubické fanoušky, jak čtyři minuty před koncem jeli mexické vlny a děkovali. Dali jsme jim to sežrat.
Jak je to velké vítězství?
Všichni víme, že tyhle zápasy jsou důležitý pro nás, pro město, pro fanoušky, pro celou organizaci. Vždycky je to speciální. Ale vyhrát tady takhle? Nemohli jsme si před reprezentační pauzou přát nic lepšího. Pro nás všechny je to velké vítězství. Teď máme volno, tak to můžeme, myslím, i trochu zapít.
Zápas rozhodl hattrickem váš spoluhráč z útoku Ahti Oksanen. Lepí mu to, že?
Je strašně těžké, když někam přijdete s vizitkou střelce a jen na vás každý kouká, co předvedete. Nějaká adaptace byla, sedlo nám to i v pětce, dovedeme si vyhovět. Ahti góly potřebuje, aby byl sebevědomý, lepí mu to. Za to jsme moc rádi.
V čem si sedíte?
Dva střelci a dva rychlíci. (směje se) Vyhovíme si. Oba dáváme góly rádi, ale jsme trochu jiní. On má rád střelbu. Já, ač nerad, musím být před bránou. (směje se) Ne, fakt nám to sedí.
