Od nové sezony už to nebude platit, bojovník „Béda“ bude hrát za Brno, byť to nemůže přiznat. „Taková jsou pravidla a já je nechci porušovat,“ vysvětlí, proč o novém angažmá nechce do konce dubna mluvit.

Z Hradce se mu však neodchází lehce. „Jsem naměkko,“ přizná. „Nechali jsme tady kus života.“

Proč tedy opouštíte klub?
Bylo to rodinné rozhodnutí, prostě se chceme vrátit domů. Objevila se nabídka, jejíž benefit je, že budeme doma. Děti nebudou muset točit dvě školy. Navíc manželka dokončila školu a má také své profesní ambice.

Budete bydlet ve Zlíně?
Ano, před pěti lety jsme postavili dům, což byl jeden z mých životních snů. Byli jsme tam rok a půl a šli jsme do Hradce. Najednou si člověk uvědomí, že čas ubíhá a on je na baráku spíš jako na návštěvě.

Jaké byly roky v Hradci?
Shodli jsme se na tom, že super. Vždycky to bude hodně emotivní, když budu vzpomínat na Hradec. Když mluvím o organizaci – o trenérech, spoluhráčích, lidech v klubu. Nechci na nikoho zapomenout. Servis byl skvělý. A pak je tu osobní stránka. Učitelky ve škole, ve školičce. Loučení bude těžké. Poznali jsme spoustu parádních lidí, kteří byli vstřícní.

Líbí se vám město?
Samozřejmě. Žijeme ve Zlíně, města jsou si trošku podobná. Obě jsou krajská města, lidnatost je plus minus podobná.

Co hokej? Letošní play off není propadák ani úspěch.
Cíle byly vyšší než semifinále – a byly i na dosah. Kdyby se nám sešly všechny věci, především sportovní forma. Na druhou stranu to vnímám tak, že když mančaft postoupí do TOP čtyřky, tak to není žádný standard, každoroční povinnost. A nám se to podařilo dvakrát po sobě.

Vysoké ambice však vyhlašoval sám klub. Nešly z venku.
Chápu, že jsme pokukovali výš, ale časem se to docení. Použiju takovou frázi: Kolik klubů s ještě vyššími ambicemi tohle zvládne? Dvě semifinále po sobě jsou známkou velké kvality. Ale samozřejme jsem vnímal naši velkou kvalitu a možnost dojít daleko. Třeba až nejvýš.

Co vaše osobní forma? V základní části jste dal sedmnáct branek, v play off jste neměl ani bod.
Nebudu se schovávat. Nepotkali jsme se s formou, co se týče produktivity. Ale já nebudu mluvit o nikom konkrétním, jen o sobě.

Jak se hodnotíte?
Cítil jsem na sobě, že jsem během sezony hrál líp. Moc mě mrzelo, že ten konec byl takový – a to myslím v mé osobní rovině. Věděl jsem, že jsem týmu nepřispěl aspoň nějakou brankou. Přitom jeden gól v play off dokáže klidně otočit celou sérii. Byl jsem si vědom, že jsem mohl pomoci víc. Vnímal jsem to a denodenně jsem s tím pocitem chodil na zimák.

Našel jste nějaký důvod, proč se vám nedařilo?
Možná jsem o tom až moc přemýšlel…