Moc dobře si Václav Sýkora (63) uvědomuje choulostivý dopad jeho zapojení do realizačního týmu hokejistů Mountfieldu HK. Hlavní trenér Vladimír Kýhos se může cítit v ohrožení.

„Do pocitů Vládi se dokážu vžít. Znovu jsem mu ale zdůraznil, že pouze rozšiřuji trenérský štáb, že se mu budu snažit vypomáhat a budu mu k dispozici v roli konzultanta. Nemám ambice dělat hlavního trenéra," říká mezinárodně uznávaný odborník v rozhovoru pro Deník.

Ve středu si Sýkora poprvé oblékl šusťákovou soupravu se znakem Hradce Králové a zblízka na ledě sledoval tým při tréninku. Jeho asistentsko-konzultační práce právě začala. „Jsem rád, že je pauza. Lépe se seznámím s prostředím, poznám hráče a 
s ostatními trenéry prodebatujeme spoustu věcí," plánuje trenér, který k titulu dovedl pražskou Spartu a Pardubice.

Jak intenzivně jste přemýšlel nad nabídkou Hradce Králové?
Vzhledem k tomu, že nebylo moc času na rozmýšlení, tak rozhodnutí padlo celkem rychle. Představy vedení klubu se s těmi mými shodovaly. Po návratu z Ruska jsem byl téměř rozhodnutý, že se do ničeho nebudu zapojovat a v ničem angažovat. Myslím tím  pozici hlavního trenéra. Ale varianta s rozšířením trenérského štábu mě oslovila. Bavili jsme se o tom v průběhu minulého týdne, přesněji v jeho konci a dospěl jsem k rozhodnutí, že do toho půjdu.

Mužstvo jako hlavní trenér vede Vladimír Kýhos. Vnímáte citlivost celé situace?
Ano. Bezpochyby. Také to bylo první, co mě napadlo. Je to nestandardní situace, navíc u týmu, který je na špici extraligy. Do pocitů Vládi se dokážu vžít. O všem jsme spolu mluvili a sdělili si svoje představy. Znovu jsem mu zdůraznil, že pouze rozšiřuji trenérský štáb, že se mu budu snažit vypomáhat a budu mu k dispozici v roli konzultanta. Jak se rozdělí kompetence, je vyloženě na jeho rozhodnutí. Co se týče asistentů Tomáše Martince a Michala Tvrdíka, na ně to nemá absolutně žádný vliv. Ve svých pozicích zůstávají.

Jste tedy připravený přispět radou či názorem?
Přesně tak. Z mé strany se jedná o konzultační výpomoc. Pět let jsem v extralize nepůsobil. Od vedení klubu byl zájem, abych poskytl pohled zvenčí nezatížený českou soutěží. Pracoval jsem v jiném prostředí, v jiné lize a mohu to vidět jinýma očima. Třeba můj názor bude prospěšný při řešení některých věcí a detailů. To chci zdůraznit, protože radikálně něco měnit není nutné a ani bych to nechtěl.

Na vlastní oči jste viděl nedělní vítězný zápas se Spartou. Jaké jste získal poznatky?
Na videu jsem viděl ještě předchozí utkání s Libercem. Oba zápasy byly velice kvalitní, Hradec hrál výborně. Proti Spartě dvě třetiny, ta třetí už nebyla taková, ale to bylo způsobené náskokem a také kvalitou Sparty, která je i za stavu 0:3 schopná se zápasem něco udělat. Každopádně Hradec podal výborný výkon, dvakrát v řadě vyhrál nad silným soupeřem, což je i jakási mentální vzpruha před reprezentační přestávkou.

Běželo vám na tribuně hlavou, co se dá na hře mužstva zlepšit?
To ne, spíš jsem sledoval systém, kterým mužstvo hraje. Především v obraně. Všímal jsem si i některých detailů. 
Z jednoho zápasu nelze dělat velké závěry. I proto jsem rád, že se můj příchod uskutečnil před pauzou. Lépe se seznámím s prostředím, poznám hráče a s ostatními trenéry prodebatujeme spoustu věcí.

Budete při zápasech na střídačce?
To jsme ještě neřešili, na to nebyl čas, ale samozřejmě by mě lákal co nejbližší kontakt 
s mužstvem. To je ale v plně 
v kompetenci Vládi Kýhose.

Lákalo vás zase vniknout do českého hokejového prostředí?
Přiznám se, že jsem o tom už neuvažoval. Dokonce jsem vzhledem k věku přemýšlel, zda vůbec budu pokračovat. Proto jsem hned při příchodu zdůraznil, že vůbec nemám ambici dělat hlavního trenéra. Po návratu z Čerepovce jsem jednu takovou nabídku dostal, ale z těchto důvodů jsem ji odmítl.

Těšíte se na každodenní kontakt s týmem?
Určitě. To byl hlavní důvod, proč jsem hradeckou nabídku přijal. I přesto, že trenérské řemeslo dělám strašně dlouho, tak mě to pořád baví a naplňuje. Jsem rád, že u toho mohu být zase blízko.

V říjnu jste skončil v KHL u týmu Čerepovce. Co se přihodilo?
Je to dlouhá story. V Rusku se trenéři mění hodně rychle 
a hodně často. V Čerepovci jsem působil už rok předtím jako konzultant. Pak mi nabídli, abych se stal hlavním trenérem. S manažerem jsme se dohodli na strategii ohledně obměny kádru, ale z toho se nesplnilo vůbec nic, což pro mě bylo veliké zklamání. Poměrně jasně byly vidět slabiny mužstva. Kdyby se změny provedly, určitě by to pomohlo. Čerepovec se dva roky předtím nedostal do play off, přitom šlo jen o zvýšení konkurenceschopnosti týmu, aby o play off mohlo bojovat. Problémy jsme měli zejména v útočné činnosti, v produktivitě, ve střílení branek. Za celou sezonu se nic nezměnilo. Odcházel jsem po 24. zápase a dodnes se Čerepovec neposunul ani o kousek. Je fakt, že jsme kladli velký důraz na obranu, nedostávali jsme moc gólů a většinu zápasů prohrávali o gól. Jenže jsme nebyli schopni soupeře přetlačit, abychom alespoň o jeden gól vyhráli. Letos to už bude třetí sezona bez play off. Pokud v Čerepovci nedojde k radikálním změnám, tak se to nezlepší.

Vizitka Václava Sýkory
Narozen: 24. října 1952
Hráčská kariéra: pětinásobný mistr ligy s Kladnem, kde odehrál 16 sezon a v 845 utkáních vstřelil 412 branek. Kariéru končil v Itálii v Cortině d´Ampezzo.
Trenérská kariéra: dvojnásobný mistr české extraligy (Sparta 2002, Pardubice 2010). Dále působil v Kladně, Litvínovu, ve Znojmě, v Chomutově. Ve Finsku 
vedl Lukko Rauma a Ilves Tampere, v KHL pak Petrohrad, Lev Praha a Čerepovec.