Pavol Rybár chytal za Slovensko, ve sbírce má dokonce dvě medaile z mistrovstí světa - stříbro z roku 2000 a bronz z roku 2003. Se Slovanem Bratislava navíc vyhrál třikrát mistrovský titul.

„Zrazoval jsem ho od toho, aby lezl do brány," vyznal se Rybár senior. U syna však nepochodil, Patrika to mezi tyče vždy táhlo. „Táta dobře ví, jak je těžké být gólman. Proto nechtěl, abych chytal," usmál se junior.

Gólmanova čísla
Ve dvou týmech působil v této sezoně Patrik Rybár. Jak v první lize v Litoměřicích, tak v extralize v hradeckém Mountfieldu ho zdobí velmi dobré statistiky.

Litoměřice: 7 zápasů, 418 min., 14 obdržených gólů, 2,01 průměr, 94,17 % úspěšnost zákroků.

Hradec: 11 zápasů, 672 min., 22 obdržených gólů, 1,96 průměr, 92,83 % úspěšnost zákroků.

Kdyby se mu povedlo syna zviklat, nezažil by několik nevšedních momentů. Táta a jeho potomek se totiž potkali jako spoluhráči – a to v dresu bratislavského Slovanu. V roce 2010 totiž začal sedmnáctiletý Patrik, toho času člen juniorského mužstva, nakukovat do elitního výběru. V něm dělal jedničku táta.

Na začátku prosince pak nastala velká chvíle. Slovan šel do zápasu s dvěma brankáři stejného jména. Pavol byl na ledě, záda mu 
v Nitře kryl Patrik. Ač Slovan padl 2:4, do hry se nedostal. „Ale já jsem byl úplně klidný. Bylo jisté, že nějaký Rybár zápas dochytá," šprýmoval Pavol.

Poprvé v historii slovenské ligy se tak ocitl otec se synem na zápasové soupisce. Jenže to byl jen předkrm mnohem větší události. Dva dny po duelu v Nitře hrál totiž Slovan s reprezentační dvacítkou, která působila 
v exralize, a za stavu 6:0 pro favorita se dostalo na mladého brankáře. Rybár tak střídal Rybára – stalo se šest minut před koncem.

Patrik už čisté konto udržel, dokončil tak otcovu dobře rozdělanou práci. „Ani jsem nevěděl, že bude chytat, bylo to spontánní rozhodnutí trenérů. Jen jsem mu radil, aby nebyl nervózní," vykládal Rybár starší.

Byla to jedna z dobrých rad, kterými syna zásobil. Dnes se projevují.