Po sedmi letech dává Hradci Králové vale. Ikona hokejového klubu Martin Koudelka se rozhodla na východě Čech skončit. „Už je to definitivní. Ve středu jsme si to řekli s vedením klubu," pronesl ve čtvrtek.

Co bylo hlavním důvodem vašeho konce?
Sám ani nevím. (zasměje se) Ne, teď vážně. Už jsem tady byl dlouho. V klubu bylo v poslední době hodně změn, bylo toho na mě moc. Začínal jsem cítit, že už jsem ztrácel postavení. Asi jsem byl i trochu opotřebovaný za sedm let. Potřebuji změnit působiště, abych nezakrněl.

Dá se tedy říct, že jste již necítil takovou motivaci jako dřív?
To bych ani neřekl. Spíš mě hokej bavil čím dál víc. Nicméně kariéra se mi už pomalu krátí, tak chci zkusit ještě něco nového. Nedokážu to blíže popsat. Prostě jsem už nechtěl být na obtíž. Nerad bych pak cítil, že by tady na mě byli lidé naštvaní. Už jsem byl v Hradci dlouho, musejí si tady ode mne odpočinout. Přijdou noví, neokoukaní hráči a určitě budou dělat fanouškům zase radost.

K týmu přišel nový trenér Martin Hosták, jenž o vás stál. Ani to vás nedokázalo přesvědčit, abyste zůstal?
Těžko říct, jestli o mě stál, to nevím. Nicméně uvažoval jsem, že bych zůstal, to nezastírám. Jednalo se i o Pospecovi (Davidu Pospíšilovi) na pozici asistenta, což je můj kamarád. Ten však nakonec do Hradce nešel. Kdyby tam byl, mohlo to třeba vyjít. Dumal jsem nad tím měsíc. Byl jsem bez smlouvy a nevěděl jsem, jestli mě Hradec vůbec chce. Doma jsme o tom hodně diskutovali. Koncem měsíce jsem ještě chuť měl, ale pak jsem zvážil pro a proti a zjistil jsem, že bych měl jít pryč.

V kterém momentě přišlo toto rozhodnutí?
Poté, co mi neprodloužili smlouvu, mi to trvalo asi tři týdny. Pak už jsme si řekli, že to zkusím jinde, tedy jestli mě někdo někde vůbec bude chtít. Každopádně za zkoušku to stojí. Sedm let je hodně a člověk musí jít dál.

Prozradíte, kam budou směřovat vaše kroky?
Zatím přesně nevím. Zjišťuji možnosti, jestli by se dalo hrát třeba někde v cizině. Jsem bez agenta, vždycky jsem si vše vyřizoval sám. V Hradci jsem neskončil díky tomu, že bych měl něco dojednané, prostě to bylo spontánní rozhodnutí. Třeba si jednou řeknu, že to bylo špatně, ale myslím, že by člověk neměl litovat kroků, které udělal. Snad to pro mě bude jenom k lepšímu.

Jak dlouho by ještě chtěl Martin Koudelka rozdávat radost?
Myslím, že ještě na dva tři roky si troufám. Když vidím Káďu (Kadlece)… Ale na druhou stranu se s ním nemůžu srovnávat. Dokud mi bude držet zdraví, chuť do hokeje budu mít.