Před osmi lety frčel Tomáš Troliga do Znojma podepsat kontrakt s extraligovými Orly. Jenže nedojel. Za volantem usnul a škaredě boural. Kdyby ho z auta vytáhli o dvacet minut déle, přišel o dolní končetinu.

„Vrak auta mi skřípl nohu a neproudila do ní krev. Odumíraly mi nervy a cévy," vzpomíná na nejtěžší životní moment třicetiletý útočník hokejistů Mountfieldu.

Doktoři mu hned řekli, že s hokejem je amen. Nebyl. Troliga se osudu postavil. Absolvoval pětadvacet (!) operací a k milované hře se vrátil.

„Podřídil jsem tomu všechno. Soupeřem mi bylo jen mé vlastní tělo. A porazil jsem ho," culí se sympatický dvoumetrový vousáč, který v úterý na Slavii luxusním pasem připravil vítěznou branku pro parťáka Rastislava Deje.

V pátek na Vítkovice      s Kudrnou v sestavě
V úterý na Slavii se trenéru Peteru Draisaitlovi do sestavy nevešel. V pátek proti Vítkovicím bude Jaroslav Kudrna zase na pravém křídle prvního Mertlova útoku. Další změny v sestavě osobitý kouč nechystá. Vítkovice po příchodu nového lodivoda Ladislava Svozila ožily, vmáčkly se do desítky, ale nyní prohrály tři zápasy ze čtyř. Na šestý Mountfield mají z 9. místa ztrátu sedmi bodů. Utkání začíná v 18.20 hodin (ČT Sport).

Tomáši, co se tenkrát cestou přihodilo?
Den před podpisem smlouvy jsem jel na trénink a nedojel… Čtyři kilometry před Znojmem jsem za volantem usnul a měl vážnou nehodu.

Následky byly jaké?
Měl jsem totálně potrhané koleno, rameno a ruku. Dva měsíce mě v nemocnici dávali dohromady. Potom jsem podstupoval další operace. Celkem pětadvacet. Něco v Německu, ve Vysoké nad Jizerou mi spravovali ruku, hrozně mi pomohli i ve Znojmě.

Hádám, že na hokej jste neměl ani pomyšlení.
Naopak! (důrazně) Hned po probuzení jsem se rozhodl, že budu dál hrát hokej a hotovo. Nemyslel jsem na nic jiného. Boural jsem v srpnu a už v prosinci jsme byl na ledě. Sice skoro na jedné noze, ale šlo 
o princip, že jsem to zvládl.

To vypadá, že jste povahou chorobný optimista. Nikdy jste nezapochyboval, že hokej už do vašeho života patřit nebude?
V životě má každý nějaký cíl. Když se mi to přihodilo, tak mým cílem bylo hrát hokej. Podřídil jsem tomu všechno. Před sebou jsem měl pouze návrat. Myslel jsem pozitivně. Soupeřem mi bylo jen mé vlastní tělo. A porazil jsem ho.

Přitom nechybělo mnoho a amputovali vám nohu…
Ano. Kdyby záchranka přijela o dvacet minut déle, nohu by mi museli vzít. Vrak auta mi skřípl nohu a neproudila do ní krev. V noze se vytvořil obrovský tlak, lýtko jsem měl nafouklé jako stehno. Odumíraly mi nervy a cévy. Nakonec to doktoři zvládli, za což jsem jim nesmírně vděčný.

Hokejová extraliga:
40. KOLO – pátek, 17.30: Mladá Boleslav – Zlín, Plzeň – Sparta Praha, 18.00: Pardubice – Třinec, Brno – Liberec, Karlovy Vary – Litvínov, 18.15: Slavia Praha – Olomouc, 18.20: Hradec Králové – Vítkovice (ČT Sport).

41. KOLO – neděle 25. ledna, 15.00: Liberec – Slavia, 15.30: Zlín – Brno, Vítkovice – Karlovy Vary, 17.00: Pardubice – Mladá Boleslav, Sparta – Hradec Králové, 17.20: Olomouc – Třinec (ČT Sport), 17.30: Litvínov – Plzeň. 

Kde jste v sobě našel sílu takhle se postavit osudu?
Základem je chtít. O nic jiného nejde. Chtění má v sobě každý člověk, jen to musí najít a probudit. Pak dokáže všechno.

Kdo si prožil podobnou situaci, na svět se dívá jinak. Je to tak 
i u vás?
Nevím. Hokej je pro mě stále významnou součástí mého života. Když jsem ho hrál od čtyř let, tak s ním neseknu po nějaké havárii, že. Skončím tehdy, až budu sám chtít.

Jinak byste nebyl v Hradci. Řekněte, změnilo vítězství na Slavii náladu v mužstvu po výbuchu s Brnem?
Jasně. Po tom debaklu jsme museli vyhrát. Splnili jsme povinnost. Sice to bylo jen 2:1, ale nás zajímaly jen tři body. Ve výsledku je jedno, jak jsme k nim přišli.

Lehkost vám viditelně chyběla, že?
Bylo to znát. Měli jsme tlak, šance, ale góly nedávali.

Rastislavu Dejovi jste připravil nádhernou přihrávkou rozhodující gól. Stačilo mu jen trefit prázdnou branku. Potěšil jste sám sebe?
Ano, byl jsem rád. Vyšlo to skvěle.

Je správný pocit, že jste si utkání vyloženě užíval? Přímo 
z vás sršel entuziasmus.
Do Hradce jsem přišel hrát, nejlépe v prvních třech pětkách. Když dostanu příležitost, tak z toho mám pokaždé velkou radost. Na Slavii je pěkná hala, naši fanoušci vytvořili skvělou atmosféru a mě to bavilo. Hřiště bylo malé, což mi také vyhovuje.

V sestavě nemáte stabilní místo. Když se prohraje, většinou další zápas nehrajete. Je těžké to přijmout?
Skloním hlavu a makám. Tohle mě neovlivní. Každý den se připravuji stejně jako bych hrál. Nedělám rozdíly. Když se tady nevejdu do sestavy, jedu hrát za Havlíčkův Brod první ligu. Je tam také velmi dobrý trenér pan Jeřábek. Dal mi hodně šancí, na přesilovce mě postavil před bránu, kde je moje místo. Párkrát jsme z toho dali gól. Vytíženost mi pomáhá.