Výřečný chlapík, který se narodil v Kanadě a vlastní italský pas, umně pracuje na své popularitě mezi fanoušky hradeckého hokeje. Brian Ihnacak (30) byl hvězdou nedělní přípravné partie s německým Straubingem, kterou Mountfield dovedl k vítězství 4:1.

Otec Peter, legenda torontských Maple Leafs z 80. let, by byl na synátora jistě pyšný. Když zavěsil parádní gól na 2:0, dvě tisícovky diváků v hledišti bouřily.

„Čtyři pět zápasů bylo pro mě docela těžkých, přece jen jsem si potřeboval zvyknout. Teď si to konečně sedá, ale stejně budu ještě pár utkání potřebovat," tvrdí centr druhé formace.

Těší vás, jak jste zvládli zápas se Straubingem?
Určitě. Hra i výsledek byly dobré. Šedesát minut jsme předváděli solidní hokej. Hráli jsme přesně, jak jsme si řekli, i když na těžkém ledě to bylo dost složité. Snažili jsme se o jednoduchost a co nejvíce proměňovat šance. Byla to týmová výhra.

V přípravě jste několikrát přišli o dobře rozjetý zápas ve třetí třetině. Proti Straubingu jste si chtěli výsledek víc pohlídat?
Ne, bereme to jako v přípravu. Stále trénujeme dvoufázově, někdy i hodinu před zápasem, to v sezoně dělat nebudeme. Jsme strašně unavení, proto možná ty výpadky.

Mají výkony v přípravě stoupající tendenci?
Rozhodně. Od toho přípravné zápasy jsou, abychom se zlepšovali a cítili se na ledě lépe a lépe. Učíme se hrát trochu jinak, nemáme pohromadě celé mužstvo, ale i tak to jde.

Během léta se hodně mluví 
o novém systému, který vás trenéři učí. Vyhovuje vám?
Víš co, je to docela náročný systém. Není sranda ho vstřebat, ale mně to určitě vyhovuje. Jsem centr, vidím celou hru a mohu se rozhodnout, co a jak. Jsem strašně rád, že hrajeme aktivním způsobem.

Straubingu jste vstřelil krásný gól, druhý připravil Rudolfu Červenému. Byla radost se na vás dívat.
Ještě se necítím úplně super. Nejsem úplně tam, kde bych chtěl být. Věřím, že až začne sezona, budu lepší.

V Hradci si od vás slibují, že společně s dalšími novými hráči zvednete produktivitu celého mužstva. V přípravě ukazujete, že byste se náročného úkolu mohl zhostit výborně. Statistici vám už napočítali tři branky a stejný počet nahrávek. Budujete si před extraligou sebevědomí?
Jo. Čtyři pět zápasů bylo pro mě docela těžkých, přece jen jsem si potřeboval zvyknout. Teď si to konečně sedá, ale stejně budu ještě pár utkání potřebovat.

Původní plán byl takový, že na křídlech budete mít Jaroslava Bednáře a Adama Courchaina, jenže oba jsou ve stavu zraněných. Místo pilování souhry se vám ve formaci točí jiní hráči. Nebude to na začátku soutěže problém?
Jarda trénuje sám, Adam už s námi chodí na led. Myslím, že to bude dobré. Nedělal bych 
z toho vědu. Jistě, budeme si muset na sebe zvykat. Každý hraje trochu jinak, ale oba jsou vynikající hráči, problém 
v tom nevidím. Prakticky celou přípravu jsem odehrál 
s mladým Pavlíkem, minule jsem měl na druhém křídle Pilaře. S nimi se mi točí hlava. (směje se) Dělám, co můžu. Oba hrají výborně, ale jsou ještě mladí, tak nemůžu očekávat hodně. Snaží se dodržovat systém, s nimi v lajně je to sranda.

V hradecké kabině se po úvodním aklimatizačním měsíci cítíte jako doma?
Jde to. Dneska jsem tam pustil jednu písničku a kluci na mě hned řvali, ať to vypnu. (směje se) Do party pomalu vklouzávám, ještě v ní úplně nejsem, ale času je dost.

Už jste coby nový hráč platil zápisné?
To zatím ne, ale řeknu vám jednu historku: Před cestou na turnaj do Martina mi kluci hodili do tašky činky. Bágl jsem měl trochu těžší, pronesl jsem se. (usmívá se) Ale všechno v pohodě, byla to sranda.