V případě infarktu jsem měl zajištěnu rychlou první pomoc, pobavil šéf Rodosu

Dvorský hokej si v této sezoně připomíná výročí 100 let a teď navíc slaví historický úspěch. Prozraďte, co pro vás vítězství ve finále druholigové skupiny Sever znamená?

Výhra ve finále play off pro mě znamená především splněný cíl, který jsme si před sezonou s hráči dali. Všichni od nás věděli, kam ambice mužstva sahají. Ostatně v poslední dohrané sezoně jsme v naší skupině skončili druzí za Vrchlabím, proto jsme si ani nemohli klást jiné cíle. Jsem rád, že naše mužstvo svůj úkol splnilo, ačkoliv to v silné konkurenci nemělo jednoduché.

Dvorský hokej na vrcholu. Rodos opět dobyl Letňany a slaví druholigový titul

Hokej

Jak říkáte, ambice mužstva jste prozradil už před sezonou. Nebývá zvykem, že někdo ušije podobným prohlášením na mužstvo bič. Bylo podle vás správným krokem dostat tým řekněme pod tlak?

Víte, vkládám do dvorského hokeje vedle spousty peněz také hodně svého volného času. A pokud hráči mají dostávat odměny za své výkony, já chci také nějakou odměnu. Tou je pro mě radost z vítězství a dobrý pocit, jaký nyní mám. Prostě uspokojení za všechnu tu dřinu. Nebyla to pro mě jednoduchá sezona, proto bych rád upřímně poděkoval všem, kteří se okolo dvorského hokeje točí. Hráči počínaje, ale i celému vedení, našim fanouškům. Teodoridis a jeho družina bojovníků dokázala vybojovat titul.

Osobně jste si nemohl letošní ročník užít na maximum. Zdraví bylo proti a řadu zápasů jste sledoval z nemocničního lůžka. Jaké to pro vás hlavně v závěru sezony nervy?

Samozřejmě jednoduché to nebylo. Byl jsem hodně nervózní. Ale vyšlo to. Po sobotní porážce v šestém utkání jsem dostal nějaké posměšné zprávy, ale to je prostě život. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Já ale chci být úspěšný, proto dělám maximum, aby se u nás hráči měli dobře a pro svoji práci měli ty nejlepší podmínky. Nakonec to na ledě dokázali a těm nepřejícím zavřeli pusu.

Prozraďte, jaké to vlastně je, řídit klub z postele?

Na jednu stranu to není zlé, v případě infarktu jsem měl zajištěnu rychlou první pomoc (směje se). Ale upřímně, nic horšího majitele klubu nemůže potkat. Byly to strašné nervy. Pořád jsem chtěl s někým sdílet pocity, jenže na střídačce mi nikdo nezvedal telefon. Závěrečné finále jsem doslova protrpěl. Byl jsem v posteli potichu, s nikým jsem se nebavil, jen tlačil čas. Když šli kluci v poslední třetině do oslabení ve třech, myslel jsem, že je to moje poslední minuta v životě.

Co se tedy dělo, když zahoukala siréna a zápas skončil?

To vám řeknu přesně. Zvonil jsem na sestřičky jako divej. Přiběhly se slovy, co se děje. Tak jsem jim musel vysvětlit, že jsme vyhráli a jakou mám radost. Všechny jsem ve špitále pobláznil. Do půlnoci jsem si pročítal gratulace. Volal jsem si s trenérem, přes kameru s hráči, byl to ve dvorské nemocnici dlouhý večer.

Jací vlastně byli z vašeho pohledu letošní soupeři? Ať už konkurenti v play off nebo třeba východočeští rivalové z Hronova a Nové Paky? Líbila se vám úroveň soutěže?

Troufnu si říct, že výkonnostně byla úroveň letošního ročníku dobrá. Ale zároveň byla jednotlivá mužstva dost rozdílná. Našly se týmy, které hrály pěkný technický hokej, jiní to tahali přes sílu. Každopádně hrací systém se mi nelíbil. Když si představíte, že jsme s každým soupeřem odehráli šest zápasů během základní fáze a pak ještě sedm dalších se dvěma celky v play off, to mi pořád přijde jako nekonečná hloupost.

Před šestým finálovým zápasem měl Dvůr domácí mečbol. Mrzí vás pořád hodně, že se nepovedlo titul oslavit před zaplněným zimákem?

Ani mi nemluvte, pořád to ve mně trošku je. Moc mě mrzelo, že to doma nedopadlo. Hráči i fanoušci by měli veliký zážitek. Byl jsem připravený, vyrobeny byly mistrovské čepice, nakoupeny bedny šampaňského, naplánován byl ohňostroj. Místo toho přišlo velké zklamání. Viděl jsem ho i na hráčích v šatně, byli strašně zklamaní, že se to nepovedlo. Přesto se zvedli, našli v sobě poslední síly a dokázali za dva dny vyhrát v Praze.

close info Zdroj: Miloslav Knap zoom_in Vasil TeodoridisNa druhou stranu je tu zajímavý příběh. Před pěti lety jste v Letňanech slavili postup do druhé ligy, teď na stejném místě vítězství v soutěži. Co na to říkáte?

To máte pravdu. Jenže já taky před zápasem viděl, jak už jsou kluci unavení. Hrají více jak měsíc v kuse zápasy ob den. To se musí projevit. Přesto jsem jim věřil. Kdyby majitel klubu nevěřil, to by bylo špatné. A že to přišlo zase v Letňanech? Když jsme tam před pěti lety přijeli na odvetu baráže, přivítal nás transparent, že vítají vesničany. Na to nikdy nezapomenu a o to víc si vážím, že jsme jejich arénu znovu dobyli a mohli v ní slavit.

Na sezonu jste měl připraven nějaký rozpočet. Není tajemstvím, že čím déle tým hrál a postupoval, tím více vás to stálo třeba jen na prémiích. Zvládáte to? A pomohli hodně i další partneři klubu?

Samozřejmě to není lehké. Každá koruna se hodí. Na konci sezony jsem se už potil za každou zlomenou hokejku. Tím spíš, že skoro všichni kluci před sezonou přešli na hokejky CCM a to jsou také nějaké výlohy. Sponzoři samozřejmě pomohli, ale pořád je přemlouvat není jednoduché. Beru to však tak, že jak měli náročnou sezonu hráči, tak jsem ji už jen tím sháněním peněz měl těžkou také.

KVÍZ: Brzký konec i historický úspěch. Jak jste sledovali sezonu Hradce?

Hokej

Mužstvo před sebou má zaslouženou odměnu v podobě kvalifikace. Jaké si do ní kladete cíle?

Jak jsem už zmínil, hráči jsou vyčerpaní, někteří zranění tak, že do sezony už bohužel nezasáhnou. Dokázali splnit cíl vedení klubu a přivedli na náš zimní stadion něco, co tu ještě nebylo. Přijedou dva vynikající soupeři, hlavně Tábor má vysoké ambice a rád by se probojoval do Chance ligy. Čeká nás veliká výzva a za hráče mohu říci, že budou bojovat, jak nejlépe to půjde.

Dvorští fanoušci slaví a zároveň je zajímá, jak to bude s dalšími sezonami ve Dvoře Králové nad Labem. Dokážete jim teď odpovědět?

Většina fanoušků se zajímá o můj zdravotní stav, za což jim děkuji. V květnu jdu na velkou lékařskou prohlídku a do desátého padne ortel. Pokud bude mé zdraví v přijatelných normách, jdu do toho i v další sezoně. Hokej je moje láska.