Už zase září. Po mátožném rozjezdu se hradecký rychlonožka ROMAN VONDRÁČEK dostává do své obvyklé ráže. V posledních pěti duelech, pro Hradec vítězných, vstřelil čtyři góly a připsal si stejný počet asistencí. Přitom za úvodních šestnáct kol si do statistik zaevidoval pouze šest bodů (2+4). Ve středu jeho blyštivou formu odnesla Kometa Brno (5:2). Vondráček jí vstřelil za tři minuty dvě branky a po chvilce sahal po hattricku. Neúspěšně, i když měl ještě kupu dalších možností. „Kdo by nechtěl hattrick, zvlášť, když jsem měl po chvilce na kontě dvě branky,“ ušklíbl se.

Kometu jste herně doslova přejeli. Čím si to vysvětlujete?

Měli jsem super začátek. Dal jsem rychlý gól a po chvilce další dost náhodný. První třetinu jsme zahráli fakt dobře. Vyhráli ji 4:1, což rozhodlo.

Vaše druhá trefa přinesla hodně zmatků. Rozhodčí gól nejprve neuznal, ale pak po konzultaci s brankovým kolegou ukázal do středového kruhu. Byl jste přesvědčen o platnosti branky?

Hned jsem věděl, že je to gól. Puk jsem viděl za brankovou čárou. Rozhodčí to nejdřív neviděl, ale pro brankového to byla jasná situace.

Vy jste brankového sudího k hlavnímu arbitrovi přivolával, že?

Rozsvítil červené světlo, ale hned tam naskočilo zelené.V tom byl asi problém. Když viděl zelenou, tak rozpažil. Musel jsem ho přivolat na pomoc. Už senámtotiž v Hradci jednou stalo, že podobná situace skončila opačně.

V 7. minutě jste mohl oslavit hattrick. Bylo k němu opravdu blízko.

To jo. Měl jsem stejnou šanci jako před prvním gólem. Trochu jsem zaváhal, gólman si víc vyjel a trefil jsem ho do ramene. Nedá se nic dělat. Ale když máte ve 4. minutě už dvě branky a další šance…, tak hattrick prostě chcete dát.

Vaše řada s Koudelkou a Sakrajdou střílí teď plno branek. Prožíváte nejvydařenější úsek sezony?

Asi ano. Už nějaký časnám to klape, i když třeba minulý zápas jsme žádnou branku nedali a naopak dvě dostali. Je to hlavně o tvrdé práci.

Čím to, že jste se dostal do solidní formy? Tolik vám pomohly extraligové zápasy za Spartu?

Byl to proměnový impuls. Když člověk ví, že semunedaří, tak je takový skleslý, ztrácí chuť. Prostě jsem potřeboval nakopnout, a to se ve Spartě povedlo.

Z Hradce jste přišel do kabiny úřadujících extraligových šampionů, mezi bratry Nedvědy, Petra Tona Jiřího Vykoukala. Jak to na vás zapůsobilo?

(usměje se) Ono to moc srovnávat nejde. Je tam daleko větší komfort, to zázemí je úplně jiné. Ale co se týče klima v kabině, tak je to stejné.

Akorát, že třeba vedle vás sedí Petr Nedvěd…

(směje se) Tak jasně. Ale ve Spartě jsem hrál už dřív, dost lidí mě zná. Nevím, jestli mě Petr mě znal. Ale já ho znám z dřívějška, když se Spartou trénoval. Člověk je to úplně bezproblémový, žádný namachrovaný kluk. Je to pěkné, když přijede před halu ve ferrari a podává vám ruku. (rozchechtá se)