„Všichni vždycky říkají, že olympiáda je něco neskutečného. Tak se nechám překvapit," říká opora hradeckého Mountfieldu.

V původní nominaci Vladimíra Vůjtka sice jeho jméno chybělo, ale vážná zranění zadáků Michala Sersena a Dominika Graňáka přetrhala českému kouči plány. Vymyslel plán B a zvolil Vydareného s Milanem Jurčinou.

Povídejte, jaké máte pocity?
Trochu smíšené. Pro mě je to parádní zpráva, splněný sen. Ale je to na úkor mých dobrých kamarádů, s kterými jsem něco prožil. Je mi líto, že jim zranění překazilo start v Soči.

Sledoval jste, jak se slovenská obrana rozpadala?
Moc ne. Co mi říkali, tak mě vzali za Michala Sersena. Spíš jsem si myslel, že nepojede Ľubo Višňovský, který má problémy s otřesem mozku. Na Slovensku se to dost rozebíralo. V pátek po zápase v Třinci mi volali, že jedu. Jako náhrada za Miša.

Tušíte, co vás na olympiádě čeká?
Vůbec nemám ponětí. Všichni vždycky říkají, že je to něco neskutečného. Tak se nechám překvapit.

Jsou z vaší dodatečné nominace nadšení i spoluhráči?
Skoro nikdo o tom nevěděl.  Snažil jsem se to držet pod pokličkou a nikam to netroubit.  Jenže hlasatel na stadionu to v průběhu utkání s Karlovými Vary oznámil. Takže teď už o tom vědí všichni. (směje se) V kabině z toho samozřejmě mají radost. Oni chápou, že je to velká věc.

Obzvlášť, když tohle pro vás byla poslední šance, jak se na olympiádu dostat, že?
Jednoznačně. Vždyť za čtyři roky mi bude šestatřicet.  V minulých letech  jsme měli na Slovensku skvělou generaci hráčů.  Na olympiádách za nás hrála fantastická mužstva. Jak v Turíně, tak ve Vancouveru. Před osmi lety jsme dokonce vyhráli skupinu,  ale pak jste nás vyprovodili ve čtvrtfinále. Ve Vancouveru  jsme skončili čtvrtí. Teď procházíme obdobím, kdy skončilo velké množství skvělých hráčů. V NHL i v KHL se to trochu rozředilo, tušil jsem, že by se šance mohla naskytnout.

Celé Slovensko se nažhavilo  při cestě Dominiky Cibulkové do finále tenisového Australian Open. Očekáváte, že během olympiády bude pod Tatrami pozdvižení?
Sám nevím. V době Her jsem nikdy doma nebyl, ale vždycky jsem sledoval, co se u nás děje. Slováci jsou takoví, že když se daří, nosí sportovce na rukou. Když ne, tak by ho nejradši strčili do kanálu. Tak teď  doufám, že se nám bude dařit.

Ve skupině se postupně střetnete se Spojenými Státy, Slovinskem  a domácím Ruskem. Budete bránit nejlepší hráče planety. Co to s vámi dělá?
Bude to zajímavé. Nedávno jsem se díval na NHL a říkal jsem si: kurňa, je to pěkně rychlé.  Budu se muset přizpůsobit. Nic jiného mi nezbývá, ale věřím, že to zvládnu. Už jsem toho prožil dost.

Bude vaší výhodou, že se turnaj odehraje  na evropských rozměrech kluziště.
Ze začátku možná. Než si hráči z NHL zvyknou. Postupem času to bude jedno, Kanada s Amerikou jsou největšími favority i na širokém hřišti. Systém turnaje je v tomhle směru férový. Ve skupině odehrajete tři zápasy a pak jdou všichni do play off. V tu dobu už budou mužstva sehraná, nikdo se nebude na nic vymlouvat.

Do startu olympiády ještě odehrajete dvě utkání (Slavia, Kladno). Budete si dávat pozor na zranění?
Ne, nechci nad tím přemýšlet. To jsou věci, které musím úplně vypustit z hlavy. Teď nás doma čekají dva důležité zápasy, které potřebujeme vyhrát, abychom potvrdili naši pozici v tabulce. Až přiletíme do Soči, tak teprve budu nad turnajem přemýšlet.

Pojďme k nedělnímu utkání s Karlovými Vary, které  jste ztratili v nájezdech.  Proč k tomu došlo?
Celý zápas jsme byli lepší. Oni sice měli nějaké šance, ale my jsme toho hodně neproměnili. Hlavně nevyužitá přečíslení nás stála zápas. A pak jsme dostávali blbé góly. Při tom prvním jsem Kantymu stál ve výhledu, druhý v přesilovce a třetí byl taky smolný.

Minulé utkání v Třinci označil Peter Draisaitl jako vaše nejhorší v sezoně. Herně jste sice zvedli, ale stejně to nestačilo.
Byli jsme úplně jiné mužstvo. V Třinci byl pro mě náš výkon velkým zklamáním. Předtím  jsme odehráli fantastické zápasy proti Plzni a Spartě. Měli jsme být v laufu a místo toho jsme byli nemastní neslaní. Hráli jsme bez kontaktu, bez nasazení. Vůbec si to nedovedu vysvětlit. Taky nám to dal druhý den trenér pěkně sežrat, protože jsme si to zasloužili. Proto jsme moc chtěli vyhrát, ale nepovedlo se to. Takový je někdy hokej.