Skoro dva měsíce byl René Vydarený (34) bez zápasu. Zlomenina ruky, kterou utrpěl v posledním zápase roku 2015, ho vyřadila na dlouho ze hry. Jen trénoval a trénoval. Lezlo mu to na mozek. Už nemusí, 
v úterním utkání s Mladou Boleslaví se vrátil do sestavy.

„Trénovat a hrát zápas je velký rozdíl. Bylo to na mně vidět. Zkazil jsem nahrávku, po které padl první gól zápasu. To mě mrzí," sypal si popel na hlavu kapitán Mountfieldu po porážce 2:3 po samostatných nájezdech.

Tříletá anabáze v Hradci pro něj není zrovna šťastná. Nejde o hokej, ale o zdraví. „Jsem tady tři roky a mám za sebou tři zlomeniny. To je velká paráda," ucedí.

Porážka nikdy nepřijde vhod, 
ale tentokrát přišla obzvlášť nevhod se soupeřem, který se na vás zezdola tlačí.
Není to šťastný výsledek. Přitom jsme hráli dobře, ale zahodili jsme strašně moc šancí a oni nás vybrejkovali. Celý zápas tahali na tři lajny, na konci jim trochu docházely síly a my toho nevyužili. 
Zápas jsme ale odehráli dobrý, měli jsme velký tlak, ale když nedáme góly ani do prázdné branky…

Ještě pět minut před koncem základní části jste prohrávali. 
Je útěchou aspoň bod?
Určitě.  Prohrát za tři body by bylo hodně zlé.

Do sestavy jste se vrátil po dlouhé pauze. Jak jste se na ledě cítil?
Vždycky je těžké se vrátit. Člověk nikdy neví, jakým směrem se to bude vyvíjet. Strašně dlouho jsem se na to připravoval. Makal jsem, ale trénovat a hrát zápas je velký rozdíl. Bylo to na mně vidět. Zkazil jsem nahrávku, po které padl první gól zápasu. 
To mě mrzelo.

Prý jste zvažoval, že do extraligy naskočíte hned po pauze. Proč jste návrat o pár zápasů oddálil?
Pořád jsem jen trénoval a trénoval, už mi to lezlo na hlavu. Naivně jsem věřil, že proti Brnu bych už mohl být na ledě, ale ono to fakt nešlo. 
S kondičním trenérem 
Mariánem Vodou jsme si sedli a domluvili se, že tomu dáme ještě týden. Od pondělí jsem byl na jehlách. Už jsem potřeboval jít do zápasu. Jsem hrozně rád, že to mám za sebou. I když silově to ještě  není stoprocentní. V závěru jsem trochu rychleji střídal. 
Zápřah jsem cítil.

Ve stejné fázi sezony jste byl zraněný i minulý rok. Vrátil jste se až na play off se Spartou. Teď jste to stihl dřív, což je před finišem ročníku velká výhoda, ne?
Ano. Je super, že do rozhodujících utkáních nevletím zčistajasna. V Hradci jsem tři roky a mám za sebou tři zlomeniny. To je velká paráda. (ušklíbne se)

V posledních čtyřech kolech budete hájit pozici v první čtyřce, Olomouc na vás ztrácí čtyři body. Očekáváte boj do posledního kola?
Hraje se o dvanáct bodů. Uvidíme, kde příští pátek budeme. 
Samozřejmě chceme být do čtvrtého místa, abychom play off začínali doma. Uděláme pro to maximum a věříme, že to dobře dopadne.

Čekají vás ještě náročné zápasy. Už v pátek hrajete na ledě rozjetého Zlína.
Všechny zápasy jsou v této fázi sezony těžké. Každý o něco hraje, systém je tak jednoznačně nastavený. Každému teče do bot, každý se chce někam dostat, aby měl co nejlepší pozici. A Zlín? Už minule 
k nám přijeli ve velkém laufu, ale dokázali jsme je zastavit. Musíme tam něco urvat.