Ne často se obránci poštěstí, aby se ocitl v samostatném úniku. Hradecký bek Jiří Hendrich přesně z této situace vstřelil gól a pomohl svému týmu ke skolení Třebíče (5:1). Vyskočil z trestné lavice a rovnou si to namířil na soupeřovu branku.

Rozhovor

Po dvou prohrách přišlo vítězství s Třebíčí vhod, že?
Přesně tak. Po dvou porážkách to bylo hodně důležitá výhra. Jsme za to rádi.

Kde se podle vás zápas zlomil?
Myslím, že ve druhé třetině. Poté, co se nám podařilo vstřelit gól na 2:0, jsme byli rozjetí a dá se říct, že už jsme soupeře k ničemu nepustili.

V závěru jste výsledek pečetil po úniku pátou brankou. Když jste vyskakoval z trestné lavice, rovnou jste dostal puk do jízdy. Nebyl jste až překvapený, že se řítíte sám na třebíčskou svatyni?
Překvapený jsem byl. (zasměje se) Hlavně na mě křičeli fanoušci u trestné: Až tam vlezeš, dej gól. Zrovna na mě letěl puk, tak jsem si na diváky vzpomněl a nějak jsem to dostal do branky.

Kdy naposledy se vám přihodilo, že jste upaloval sám na branku?
Ježíš, to už nějaký rok bude. Co si pamatuji, tak to bylo při našem oslabení. Vystihl jsem soupeřovu rozehrávku a jel jsem sám na branku. Tenkrát jsem vlastně také dal gól, ale už si nevzpomenu, kdy přesně to bylo. Myslím, že to dva tři roky určitě jsou.

Třebíč jste letos porazili ve všech čtyřech utkáních. Vyhovuje vám tento soupeř?
Vyhovuje nám. Domnívám se, že nejtěžší byl hned první zápas u nich (2:4 – pozn. red.).

V následujícím týdnu vás čekají hned tři těžké zápasy – v Písku, doma s Benátkami a v Havlíčkově Brodě. O kolik bodů byste potřebovali rozšířit svoji sbírku?
Bodů potřebujeme samozřejmě co nejvíc. Abychom si řekli, že dva tři body nám stačí, to ne. Do každého zápasu půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Každý bod je dobrý.

Petr Tomeš