Pod nosem mu roste zrzavý knír a s ním i pořádná forma.

Filip Luňák vychytal v pondělí Litoměřice (3:0), do branky nepustil ani jednu ze sedmatřiceti střel. Mimořádně kvalitním výkonem si řekl o častější práci. Vždyť zatím nastoupil od začátku jen ve třech prvoligových utkání z devatenácti.

„Bylo by lepší, kdybych byl v permanenci častěji. Ale neberu to zle. Kuba chytá výborně," poukazuje dvaatřicetiletý gólman na týmovou jedničku Jakuba Čecha.

Ve středu si Luňák zřejmě zase vezme místo hokejky do ruky deku a domácí utkání s Olomoucí (od 18 hodin) bude sledovat ze střídačky.

Klub se zapojil do celosvětového projektu Movember, který má upozornit na rizika rakoviny prostaty. Typický knír, jenž se stal symbolem kampaně, už vám pěkně roste. Přivítali jste to?
Jsem rádi, že můžeme podpořit dobrou věc, který má takový dopad. Měsíc to nějak vydržíme.

Copak, vám se knír nelíbí?
No, manželka z toho takovou radost nemá. Prý mi nesluší. (směje se) Už jsem na sebe slyšel i několik přezdívek jako Helmut a tak. Bereme to ve srandě.

S rašícím knírem vám roste i forma. V posledních dvou zápasech jste dostal jen jednu branku. Cítíte se ve fazoně?
Jsem rád za každý zápas, který odchytám. Zápas mi vyšel. Výborně jsme ho odehráli dozadu. Nebýt dvojnásobných přesilovek v první a druhé třetině, tak jsme kontrolovali hru.

V úvodní dvacetiminutovce jste pochytal dvacet střel. Byl to takový kalup ze strany Litoměřic?
Jo, byl to vážně těžký začátek. Řekli jsme si, že budeme hrát bez vyloučení a opět nám to nevyšlo. (směje se) Ale pro mě to bylo jen dobře. V přesilovce jsem se dostal do zápasu, měl jsem dost zásahů a celou třetinu jsem si zachytal až nad očekávání.

Brankáři, ale mají takové zápasy rádi. Potvrdíte to?
Jasně. Přesně tohle mám rád. Nesnáším, když v brance dlouho mrznete. Proti průměrným soupeřům, i když v první lize takové týmy stále ubývají, se to občas stává.

V devatenácti utkáních jste od první minuty nastoupil jen třikrát, jinak pokaždé dostal přednost Jakub Čech. Jaké to je, když se do brankoviště dostanete jen sporadicky?
Je to pro mě zvláštní pozice. Dva roky jsem chytal, pak byl skoro celou zraněný a teď se víceméně jen dívám. Není to nic jednoduchého. Pan Hosták (trenér Hradce) mi dva dny předem řekne, že půjdu do branky, takže mám čas se na to připravit. Samozřejmě že by bylo lepší, kdybych byl v permanenci častěji.

Je to ubíjející?
Celý život jsem týmový hráč. Neberu to špatně. Kuba chytá výborně. Já mám v týmu svoji úlohu a když můžu pomoct, tak se o to snažím.

Výkony si říkáte o častější nasazování, nemyslíte?
To je na trenérech. Po loňské sezoně, kdy jsem do branky vstoupil až 7. ledna, jsem podepsal smlouvu jako týmová dvojka. Nic jiného jsem ani nemohl očekávat. Jsem rád, že jsem zůstal v Hradci. Aspoň mám šanci potvrdit, že chytat pořád umím.

Budete stát v brance i dnes proti Olomouci?
Asi ne. Bylo domluvené, že vyběhnu jen do jednoho zápasu.

Očima trenéra

David Pospíšil, asistent trenéra:
„Filip odchytal v Litoměřicích skvělé utkání, podržel nás neskutečným způsobem. Momentálně máme v týmu určitou brankářskou hierarchii, na které se nic nemění. Každopádně Filip bude dostávat příležitosti a třeba postupem času může dojít i k pravidelné rotaci. Vůbec se nemusíme bát ho strčit do branky a obávat se nějaké pohromy. Navíc je to skvělý kluk do party, hodně oblíbený, co řekne, to sedí. I z pozice týmové dvojky dovede udělat v kabině výbornou  atmosféru. Je to pro nás strašně cenný hráč."