V pardubickém áčku působil od roku od roku 1957. Milovaný klub mu na dva roky sebrala povinnost v podobě základní vojenské služby. Objevil se však v hledáčku jihlavské Dukly, takže po hokejové stránce nestrádal. Alespoň na papíře byla Jihlava vyhlášenou adresou. Nicméně po vysvléknutí zeleného sukna se rozhodl k trochu nečekanému kroku.

„Uvažoval jsem čistě pragmaticky. Po návratu z vojny jsem se úplně necítil na A tým. Potřeboval jsem, jak se teď říká, získat znovu herní praxi,“ vzpomíná Zdeněk Bořek.

Na sezonu 1959/1960 oblékal dres Hradce Králové.

Zdeněk Bořek se zapsal do dějin pardubického hokeje tučným písmem.Zdeněk Bořek se zapsal do dějin pardubického hokeje tučným písmem.Zdroj: archiv sportovce

Prýl a Kokš na křídlech

V té další se už ale vrátil na rodný led a strávil na něm časy až do ročníku 1971/1972. Rok před ziskem prvního pardubického titulu. Každopádně se svými spoluhráči pro tuto historickou událost připravil půdu. Bořek zastával post středního útočníka, kolem kterého létala reprezentační křídla Stanislav Prýl a Milan Kokš.

„Hráli jsme ještě pod otevřeným nebem. Zápasy i tréninky byly za každého počasí,“ připomíná odolnost tehdejší generace.

Jako každý hráč jsem byl zaměstnancem státního podniku Tesla Pardubice.

„Na čtyři hodiny denně. Pak už byl jen hokej. Tréninky a zápasy.“

Stopa v zámoří

Zdeněk Bořek se po ukončení angažmá v Pardubicích představil také divákům v Kolíně.

Bez hokeje nemohl vydržet ani po ukončení aktivní činnost. A tak se vydal na trenérskou dráhu. Působil v Novém Městě nad Metují, kde před tím nějaký čas dříve hrával. Pak trénoval ve středisku mládeže v Hradci Králové i Liberci.

Jeho srdce mělo, má a bude mít červenobílou barvu. Takových věrných fandů z řad bývalých hráčů moc není…

„Po léta chodím a sleduji hokej na základě vstupenek, které pro bývalé hráče zabezpečuje klub. Vidím výhry i prohry svých následovníků, neboť si troufám říci, že jsme byli jedni z průkopníků prvoligového hokeje v Pardubicích. Zaseli jsme hrdost hráčů i fanoušků,“ podotýká Zdeněk Bořek.

Jeho hokejovou stopu zaznamenali i v zámoří.

„Dali mě do síně Czechoslovakia Legends a dokonce si vzpomněli i na mou přezdívku Kmín,“ směje se.