Do historie lidské sexuality se nesmazatelně zapsal krátce po svatbě se svou první a jedinou manželkou Renée-Pelagií de Montreuil, kterou si vzal v květnu roku 1763. Šlo o oboustranně výhodný svazek: rodina de Montreuil byla bohatá a nevěstini rodiče mohli novomanžele finančně podporovat.

Symbol penisu se ve starověku často objevoval na zdech domů
Přirození, kam se podíváš. Starověk nebyl prudérní, sex byl všude

Na druhé straně sňatkem koupili své dceři vyšší společenské postavení, protože rodina de Sade patřila mezi starobylé jihofrancouzské šlechtické rody, spřízněné dokonce s jednou větví panovnického rodu Bourbonů. Se svou ženou i její rodinou se markýz přestěhoval do Paříže, ale kromě rodinného domu si platil i tajný byt. A právě v něm začal zkoušet meze lidské sexuality.

V říjnu roku 1763 pozval do svého tajného sídla mladou prostitutku Jeanne Testardovou. Podle její pozdější výpovědi pak dupal po krucifixu, hlasitě se rouhal, žádal dívku, ať ho zbičuje, a současně ji samotnou nutil snášet bičování. Testardová nebyla na něco takového připravena, takže po dramatickém zážitku svého společníka udala. Markýze zatkla 29. října policie a držela ho až do 13. listopadu, kdy král Ludvík XV. podepsal příkaz k jeho propuštění.

Varování bordelům

Další skandál však na sebe nedal dlouho čekat. Pět let po svatbě, v dubnu roku 1768, si de Sade zaplatil další příležitostnou prostitutku, šestatřicetiletou nezaměstnanou pradlenu Rose Kellerovou. Tentokrát z toho byl soud: Kellerová šlechtice obvinila, že ji o Velikonoční neděli přivázal ve svém bytě nahou k posteli, opakovaně ji bičoval, pořezal ji na hýždích a do ran jí kapal horký vosk.

Raoul Schránil a Adina Mandlová
Ideál ženské krásy? V historii jsme milovali boubelky i vychrtliny

De Sade obvinění odmítl s tím, že žena nebyla pořezána a na její tělo nebyl použit horký vosk, ale hojivá mast. Jeho verzi podpořil i úřední lékař, který vypověděl, že Kellerová nemá na svém těle žádné stopy po zranění. Navíc se přišlo na to, že pradlena žádala od de Sadeho rodiny 2400 livrů a sedm louisdorů ve zlatě jako úplatek za stažení žaloby. De Sade tak nakonec zaplatil jen desetilivrovou pokutu.

Poté však strávil rok v internaci na rodinném zámku Pierre-Encise v Provence, a to na základě zvláštního královského výnosu, tzv. lettre de cachet, neboť krále pohněvalo, že si pro realizaci svých choutek zvolil právě Velikonoční neděli. Před šlechticem byly také varovány pařížské bordely s tím, že mu nemají dovolit, aby lákal prostitutky do svého soukromého bytu.

Travič a sodomista

Podivína s prazvláštním sexuálním apetitem však ani tato zkušenost nepoučila, takže uběhly pouhé čtyři roky a byl tu další skandál. V červnu 1772 se v Marseille setkal se čtyřmi dívkami, s nimiž posléze uspořádal orgie v bytě jedné z nich, Marietty Borellyové. De Sade spolu se svým sluhou a příležitostným milencem Latourem podle pozdější žaloby dívky opakovaně zneužil a navíc je nechal sníst sezamová semínka v cukrové polevě, obsahující afrodiziakum zvané „španělská muška“. Šlo o výtažek z brouka puchýřníka lékařského, jehož účinnou látkou je kantaridin.

Vyobrazení scén z Kámasútry.
Kámasútra není jen návodem pro milování. Uvádí, proč žena může odmítnout muže

Ten působí dráždivě na pohlavní orgány, při větším množství jde ale o jed. De Sadeho společnice tak začaly zvracet a dvě byly ohroženy i na životě. Dívky proto obvinily markýze z úmyslného pokusu o vraždu a také z toho, že po nich požadoval „obcování zezadu a mnoho jiných, daleko hroznějších způsobů“. To bylo zlé, protože sodomii a travičství posuzovaly soudy velmi přísně. Markýz se spolu se svým sluhou Latourem rozhodl zachránit útěkem do Itálie, takže nejvyšší soud v Aix-en-Provence soudil oba muže v nepřítomnosti. Dne 11. října 1772 je uznal vinnými a odsoudil k trestu smrti. Místo obou mužů byly symbolicky sťaty jejich figuríny.

V té době už došla trpělivost markýzově tchyni, která zetě nenáviděla. V důsledku její intervence byl de Sade v prosinci 1772 zatčen a odvezen do pevnosti Miolans v Savojsku. Dne 30. dubna 1773 ale znovu utekl. Spolu se svým sluhou se vrátil ke své manželce na zámek La Coste, který policie ke své smůle vyrabovala ještě před jeho příjezdem. Možná by žil nadále v klidu, kdyby se ovšem vzdal dalších oplzlostí.

A to nezvládl. Aféru, jež vešla do dějin jako tzv. „skandál děvčátek“, odhalila na jaře roku 1775 patnáctiletá dívka, která se abbému v Saumane svěřila, že byla na La Coste držena a týrána spolu s dalšími mladými služkami. Zvrhlé obřady prý byly inscenovány jako divadlo pro de Sadeho ženu. Následovalo další markýzovo zatčení a uvěznění, opětovný útěk, nové zadržení a nakonec v roce 1784 uvěznění v Bastile (trestu smrti byl mezitím zproštěn).

Tvůrce katalogu deviací

Věznění znamenalo plodné období pro de Sadeho literární tvorbu. V Bastile sepsal svůj ateistický manifest, Rozhovor kněze a umírajícího a také knihu 120 dní Sodomy, považovanou dnes za jeho nejvýznamnější dílo. Podle některých ohlasů jde o pouhý záznam jeho perverzností na La Coste, literární kritici však román považují za první ucelenou sexuologickou studii, v níž se de Sade snaží charakterizovat nejdůležitější sexuální úchylky.

Ilustrační foto
Násilné excesy i kámen mudrců. Sex se ve středověku skrýval v jinotajích

Po pádu Bastily byl markýz internován v pařížském ústavu pro choromyslné, kde sepsal svůj zřejmě nejznámější román Justina aneb Utrpení ctnosti, jehož hrdinkou je nevinná dívka, která se neustále dostává do rukou nejrůznějších sexuálních tyranů. Podle surrealistů byly de Sadeho knihy pokusem o „ustavení skutečné mravouky“, podle psychiatrů katalogem sexuálních deviací. V prosinci 2017 zachránilo francouzské ministerstvo kultury před dražbou rukopis jeho románu 120 dnů Sodomy a oficiálně ho označilo za „národní poklad“.