Sexuální násilí na dětech často končí jen podmíněným trestem pro pachatele. Ten se vrací do rodiny a dobře ví, kvůli komu byl u soudu. Dítěti může začít ještě větší peklo. Podle advokátky Lucie Hrdé, jež se specializuje na oběti domácího násilí, drtivá většina pachatelů pohlavního zneužití a také čtvrtina pachatelů znásilnění dostává jen podmínku. Veřejnost si často říká: Kdo ví, jak to bylo. Zlom nastal po medializovaném případu Aničky, jež si od otčíma v průběhu dvou let vytrpěla více než dvě stovky znásilnění, leckdy i několikrát denně. Udělená podmínka rozvířila nové debaty o sexuálním násilí v rodinách a jeho trestání.

Proč za sexualizované trestné činy padají leckdy podmínky? Deník se zeptal soudce Libora Vávry:

„Zatímco v mnoha případech sexualizovaného násilí bývá problém, že jde o tvrzení proti tvrzení a jiný svědek neexistuje, Aniččin otčím se ke svým skutkům doznal, přesto dostal podmínku. A nebo právě proto. Zjevně se přiznal, aby si došel pro nižší trest,“ prohlásila na nedávné konferenci ve sněmovně poslankyně Barbora Urbanová (STAN), jež je s dívkou v kontaktu. Politička spoluzaložila iniciativu Pod svícnem, kde upozorňují na podobně trýznivé příběhy a usilují o změnu legislativy. Doplnila, že kdyby Česko ratifikovalo Istanbulskou úmluvu, pachatel by patrně šel do vězení, neboť by mu přitížilo, že k trestnému činu docházelo doma v rodině.

V neprospěch Aničky hovořila mimo jiné skutečnost, že po prvotním úleku a odmítnutí zpočátku se sexuálním stykem s otčímem souhlasila. Dívka v dokumentu České televize vysvětlovala, že chtěla matce otevřít oči, aby už konečně začala řešit patologické vztahy v rodině. Ta se jí ale nijak nezastala.

„Když by nezletilé dítě chtělo pervitin do žíly, tak mu ho taky dávat nebudeme. A pochybuji, že by nám někdo řekl: ‚Ano, dítě pervitin do žíly chtělo, to je dobře, že jste mu ho dal, potrestáme vás méně.‘ Takže je otázka, proč u sexuálního násilí se postupuje jinak,“ uvedla k tomu advokátka Lucie Hrdá.

Polehčující okolnost souhlasu alespoň u malého dítěte má odfiltrovat novela trestního zákoníku. Každý jedinec do dvanácti let bude považován za bezbranného, tudíž sexualizované násilí vůči němu bude hodnoceno jako znásilnění nebo sexuální útok a tvrději trestáno. „Už nebude nutné řešit, zda dítě sexuální aktivitu schvalovalo. Protože bez ohledu na to, co dítě chce, ho bychom měli před určitými věcmi chránit,“ vysvětlila Hrdá. Prozradila také, že justice při jednání o novele považovala hranici dvanácti let za příliš vysokou a požadovala jen předškolní věk. „Jenže dítě je velmi snadno manipulovatelné a dokážeme mu znormalizovat skoro všechno. A pak jeho jednání označíme za dobrovolné,“ upozornila.

Udají násilníka a jdou k němu zpět bydlet

Veřejnost považuje případ Aničky spíše za extrémní výjimku. Z omylu ji vyvádí zakladatelka a ředitelka Centra Locika pro dětské oběti domácího násilí Petra Wünschová: „Ten případ bohužel není ojedinělý. V Locice řešíme podobných příběhů spoustu.“ Připomněla také, že ač se polovina skutků znásilnění týká nezletilých, není pro ně vybudovaný dobrý systém pomoci. „Neexistují pro ně dostupné, natož přátelské služby,“ uvedla. Akutně chybí také azylové domy pro oběti domácího násilí.

Ti, kdo seberou odvahu a jdou vše ohlásit na policii, se ze služebny odeberou zpět domů k násilníkovi. A zde musí setrvávat další dlouhé měsíce. Advokátka Hrdá upozornila na další těžkosti, když viník dostane jen podmínku. „Nedojde k žádné následné sociální péči. Prostě vám pachatele vrátí zpátky a on dobře ví, že jste to vy, kvůli komu stál před soudem. A to je velký problém.“ Ostatně zmiňovaná Anička se vymanila z domu od násilníka až v momentě, kdy se poprvé pokusila o sebevraždu. Dostala se na psychiatrické oddělení a teprve pak se její situace začala řešit.

Vedoucí oddělení péče o rodinu a děti na Praze 12 Andrea Michalcová upozornila, že v Česku se více chrání rodičovská práva než práva dětí. „My zásadně chráníme dítě, ale často nás brzdí, že to přeháníme. Oběť se dočká bagatelizace, zpochybňování a tolerance skutku. A okolí jí často říká, že se vlastně moc nestalo a že akorát způsobila rodině potíže. Není divu, že se tito lidé mnohdy vrací na policii a vše odvolají. A možná už nikdy nebudou věřit, že na světě existuje dobro,“ uvedla.

Vedoucí odboru obecné kriminality Policejního prezidia Jaroslav Hrabálek patnáct let vyslýchal týrané a zneužívané děti. „Ta práce patří k vůbec nejtěžším. Dítě znovu prožívá dané události, znovu se musí v myšlenkách vrátit k pachateli,“ vylíčil. Podle něj jsou nízké tresty demotivující pro vyšetřující policisty, ale zejména pro oběti. Už tak se hlásí jen kolem pěti procent znásilnění. S každou další podmínkou může toto číslo ještě klesat. „Oběti nebudou chtít absolvovat celé náročné trestní řízení, když se na konci dočkají jen nízkého trestu. S podmínkou za znásilnění dítěte nebudu souhlasit nikdy,“ dodal.

Udělování podmínek má své důvody, hájí se státní zástupci

Deník si vyžádal od ministerstva spravedlnosti statistiky, kolik a kterých trestných činů sexualizovaného násilí na dětech končí podmínkou. Z čísel vyplynulo, že soud tak loni rozhodl ve více než 80 procentech případů pohlavního zneužití dítěte a ve více než dvou pětinách případů znásilnění dítěte. Redakce s daty konfrontovala Unii státních zástupců.

Její viceprezident Pavel Raček sdělil, že na základě obecných statistik nelze spolehlivě odpovědět na přesné příčiny uváděných počtů podmínek. „Unie státních zástupců vybrané kategorie trestných činů rozhodně nebagatelizuje a případy sexuálního násilí směřující vůči nezletilým obětem považuje za velmi závažné a zavrženíhodné,“ zdůraznil.

Uvedl také, že trestní zákoník uložení podmínek u těchto trestných činů připouští v závislosti na konkrétní formě a intenzitě jednání, věku oběti nebo závažnosti následku. V potaz se bere i věkový rozdíl mezi pachatelem a obětí. Zdůraznil, že zejména u pohlavního zneužití dojde často k pohlavnímu styku mezi věkově blízkými osobami a nepodmíněný trest u mladistvých by byl příliš přísný.

close info Zdroj: Deník zoom_in Důvodem nižšího trestu může podle Račka být i spáchání činu ve stavu zmenšené příčetnosti způsobené duševní poruchou nebo důkazní situace. „Některé trestné činy mohou být obtížně prokazatelné. Za této situace je třeba zohlednit doznání pachatele a jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení,“ poukázal.

Připomněl, že soud přihlíží i k dosavadnímu způsobu života pachatele, k možnosti jeho nápravy a chování po činu. „Unie státních zástupců se domnívá, že ukládání podmíněných trestů ve sledovaných případech by mělo být vyloučeno zejména tehdy, pokud byly způsobeny dětským obětem vážné nebo obtížně napravitelné následky,“ doplnil.