Heidi Kalkmannová a Lucie Staňková nazvaly svoji společnou výstavu Reductio ad absurdum. Termín, označující metodu dokazování nesmyslu dovedením do důsledků, v případě výtvarného vyjadřování naznačuje spíše tendenci k jednoduchosti a jednoznačnosti, což je v souvislosti s abstraktními obrazy obou malířek sporné.

Spor, v tomto případě hledání, je také účelem samotné výstavy. Obě dámy totiž odlišnými technikami a rukopisem docházejí k podobnému vyznění svých obrazů.

Zjevení na Korfu

Příběh tohoto setkání začal před pěti lety na dovolené na řeckém ostrově Korfu, kdy vedle krámku se suvenýry ve vesničce Afionas, kam se turisté chodí dívat na úžasné západy slunce, objevila hradecká malířka místnost s obrazy, které rozhodně neodpovídaly turistické poptávce. „Bylo to jako zjevení,“ vzpomíná Lucie Staňková. „Přesně to odpovídalo tomu, o co se snažím sama, ale jinak, jakoby z druhé strany. Tak jsem Heidi pozvala k nám.“
Od té doby Heidi Kalkmannová vystavovala v několika českých městech.

Heidi

Malířka Heidi Kalkmannová tvoří energicky, rázně a intuitivně. Je expresivní, pracuje spíše s tušením a pocitem než se záměrem.
Základními barvami jejích obrazů jsou černá, červená nebo bílá v odstínech šedi, teplá žlutozelená s černou nebo vyloženě horká žlutooranžová s černou. Zcela výjimečně doplňkově používá hnědavé odstíny a vůbec nepoužívá modrou.

Maluje pouze akrylovými barvami na plátno, pracuje štětci i špachtlemi a nevyhýbá se ani lití či cákání barvy a podobným akčním postupům.
„Obraz musí být do konce dne hotov. Buď jsem s výsledkem spokojena, nebo ho okamžitě zničím,“ překvapuje Heidi Kalkmannová.

Lucie

Hradecká malířka Lucie Staňková naopak začíná malovat často až s několikanásobně ověřenou představou. První skica už je výsledkem konkrétního záměru.

Barevnost a světlo hledá v malbě na hedvábí a jedno téma zpracovává v různých barevných variantách. Pak se teprve rozhoduje, zda bude malovat na plátno nebo na dosud nepoužívaný podklad, dřevoštěpkovou desku.

„Mám ráda struktury a tyto desky samy už trochu obrazem jsou. Tlak, který desku tvoří, je už sám o sobě v podstatě příběhem, jako život sám, každá tříska v ní je člověk v proudu času,“ říká Lucie Staňková.

Maluje akrylem a oleji, štětcem nebo přímo prsty, nejčastěji v hnědavě žlutých odstínech s červenou či zelenou, v kontrastech červené, modré nebo zelené a po vzoru gotických mistrů maluje také zlatem.

Spojnice

Co obě malířky spojuje? Především je to razance v barevném podání a hledání jednoduchosti výrazu, ke které obě dochází odlišnými postupy. Abstraktní způsob malby se v jejich podání vyznačuje kombinací statické i dynamické atmosféry zároveň, výrazovou monumentálností a soustředěností tématu. Vztahy mezi prostory a objekty, světlem a tmou působí dramaticky, ale zároveň pevně. Paradoxně i v souladu s názvem výstavy se to projevuje v nejednoznačnosti tématu obrazu, v zašifrovanosti do jednoduchého symbolu.

Můžeme uvěřit autorským názvům jako je Vření myšlenek a Ikarus u Kalkmannové nebo Proměna či Poutník u Staňkové, které vždy navádí ke konkrétnímu životnímu pocitu a zážitku konfrontovanému s vnímáním skutečnosti.

Obě se ostatně shodují v tom, že název obrazu je jen pokusem o návod. „Namaluju něco, co prostě nedokážu pojmenovat, tak se to jmenuje Moje tajemství nebo prostě Co je to,“ říká Heidi Kalkmannová a Lucie Staňková dodává: „Často nechávám obraz bez názvu až do doby, kdy mi ho přátelé pomohou objevit. Je úžasné poslouchat, jak to na lidi působí.“

Výstava obou malířek v Ateliéru Labyrint na Novém Hradci Králové potrvá od 6. června do 3. července. (zl)