Informace zpracovala Martina Vítková z Galerie moderního umění v Hradci Králové. V dnešním díle budeme pokračovat o pomníku Boženy Němcové před hradeckým gymnáziem, které nese její jméno.

Českou spisovatelku s původem zahaleným tajemstvím, jejíž tvorbu provází vlastenecké nadšení i strhující kritika, vidí sochaři i filmaři jako mladou dívku, naději, královnu krásy na jiřinkovém plese. Ale Němcová dobře může být i moudrou Pallas Athénou či bohyní země a přírody Demétér. Všimněme si, že často sedí v trávě. Jindy se objevuje v podobě nedosažitelné a vzdálené kněžny, či paní našich srdcí. A naposled je tu Babička, nejvyšší moudrost a smíření se životem, tak trochu pohanská kněžka a vědma.

Symbolická tvář Boženy Němcové může také splynout s předlohou světice, jistě není náhoda, že vždy drží knihu, šátek nebo květiny. Padesátá léta dávala před moudrostí přednost fučíkovské bojovnosti, spisovatelka se objevuje na známkách a plaketách jako odvážná žena s planoucí tváří. Josef Škoda vycházel z proslulého fotografického portrétu se závojem, klenuté čelo získala spisovatelka patrně od modelky, Škodovy vlastní ženy Olgy. Přes odvážný oděv s námi tato žena nekoketuje, dokonce se zdá, jakoby její obličej byl mužsky robustní, působí spíš spolehlivě než smutně.

Pomník spisovatelky odráží neujasněnost typu uctívané ženy. Jakou ženu mezi politiky, atlety, bohy a generály, vítězi bitev, muži v oblecích, hermelínech, uniformách i ve fyzicky krásné nahotě si dokážeme v kameni či bronzu na podstavci představit? Rozličné pomníky Němcové jsou v Čechách prvním pokusem o vyzdvižení ženy na piedestal vyhrazený mužům.