V Hradci Králové se na ně jejich příznivci mohou těšit 7. března od osmi hodin večer v Aldisu. Hovořili jsme se zástupci souboru.

Vítejte opět v České republice. Na svém kontě již máte tisíce koncertů po celém světě. Liší se publikum stát od státu, nebo se dá říct, že máte univerzální publikum? A jací jsou z vašeho pohledu Češi?
Nyní máme za sebou již 2300 vystoupení v 51 státech. Reakce se liší město od města, představení od představení. Vždy totiž záleží na lidech. České publikum je dobře nažhavené, plné energie. A tu od něj přejímáme, čerpáme ji od vás.

Žijete ve vesnici v japonských horách, kde také vždy vymýšlíte nová představení. Jak trávíte obyčejný den a co máte nejraději z této oblasti?
Den začínáme během na deset kilometrů, po zbytek rána se věnujeme svalovým cvikům. Společná hra na bubny bývá odpoledne, následuje individuální hra, dokud nejdeme spát. Věnujeme se pouze cvičení, kromě spánku, chození na toaletu či jídla. Tak vypadá náš život ve vesnici Asuka.

Takže v Asuce jednotlivá představení nepřipravujete? Kdy a kde tedy?
Nové představení  následuje po dvou letech. Když je představení hotovo, následuje dvouleté turné. Proto vše vymýšlíme na cestách … Není to lehké, ale krásné.

Dá se vůbec popsat pocit, který zažíváte, když bubnujete na buben ze čtyři sta let starého stromu?
Cítíte sílu tlukotu lidského srdce. Zvuk Osaika ( největší Taiko buben ) nelze slyšet čistě, zvuk vnímáme tělem i duší. Zvuk, který vydávají bubny – vyrobené ze zvířecí kůže a starověkých stromů – vnímáme jako tep a tlukot srdce. Je to epicentrum života a zdroj síly, která proudí naším tělem. Jako silný a udatný tlukot srdce osamoceného běžce pevného a silného těla. Yamato se snaží vytvořit životní energii, která by prostoupila jak publikem, tak i námi.

Když začali někteří hudebníci hrát techno, vrátili se ke kořenům – k bubnům. Vy ale na rozdíl od nich hrajete na pravé bubny. Co si myslíte o technu?
Hra na Taiko a techno … oba  způsoby hraní mají svou energii a tou mohou naplnit své posluchače.