„V dnešní překotné době vteřiny plynou, že si to mnohdy ani nestačíme uvědomit. Připadají nám krátké, ale jsou nevratné a během nich se může komukoliv změnit život," říká uznávaný hudební skladatel, zpěvák a houslista, ale především primáš hudebního souboru Hradišťan JIŘÍ PAVLICA.

Našemu Deníku se podařilo „ulovit" alespoň kousek z jeho drahocenného času po neobyčejně působivém koncertě Hradišťanu v pražských Valdštejnských zahradách, který se konal pod záštitou senátora Petra Šilara zvoleného za Orlickoústecko a na němž nechyběla mimo jiné ani místopředsedkyně Senátu, ředitelka pardubické Základní a Praktické školy Svítání Miluše Horská či ministr kultury Daniel Herman.

Jak se vám hrálo v pražských Valdštejnských zahradách na koncertě, který byl součástí cyklu Kulturní léto v Senátu a který se konal pod záštitou východočeského senátora Petra Šilara?
Hrálo se nám moc hezky. Už samotné prostředí Valdštejnských zahrad člověka příjemně naladí. Přišlo se na nás podívat hodně lidí, což je samozřejmě vždycky milé. Dalším zajímavým impulsem pro nás byla přítomnost celé řady vzácných hostů. Souhra atraktivního prostředí, zajímavých hostů a početného publika, to vše našemu koncertu dodalo neobvyklou, sváteční atmosféru.

V poslední době jste měli celou řadu velmi úspěšných vystoupení i na východě Čech. Namátkou jmenujme například koncert na vydařeném festivalu Folkové Chvojení, který se konal v areálu letního amfiteátru ve Vysokém Chvojně na Pardubicku. Tradičně se o vás hodně mluví i na prestižním operním festivalu Smetanova Litomyšl, na němž pravidelně vystupujete a s kterým dlouhodobě spolupracujete. Co pro vás znamenají tato festivalová vystoupení?
Já se dlouhá léta snažím, abychom s kapelou byli schopni obsáhnout různé žánry a abychom byli jakýmsi otevřeným systémem, který může hostovat na festivalech vážné, ale i folkové či alternativní hudby. Pokud jsou reakce na naše vystoupení pozitivní, jsem tomu jenom rád. Na Smetanově Litomyšli jsme pravidelně vystupovali, stejně tak jako na folkových festivalech. Těší mě, že se mi tímto způsobem vlastně plní sen.

Vaše nové CD má název Vteřiny křehké. Co bylo tím hlavním mottem, které jste v něm chtěl předat posluchačům?
Album Vteřiny křehké je pro mě srdeční záležitosti. Ne, že bych jiná CD nedělal s takovým nasazením, ale tohle představuje jistý pohled na život ve zralejším věku. Člověk se snaží rozlišovat podstatné od nepodstatného. Vteřiny, které jsou zachyceny v písních na novém albu, jsou prožité, jsou ze života. Věřím, že spousta posluchačů různých generací i názorů zde najde své osobní vteřiny. Na nové desce se zpívá o základních věcech spojených s lidským bytím, ať už je to zrození, odchod z tohoto světa nebo láska. To vše k životu patří.

Láska a naděje, o nichž ve svých písních velmi často zpíváte, pro lidi znamenají hodně. Co je to, co dává naději vám?
To je hodně složitá otázka, ale zkusím odpovědět jednoduše. Pro mě nadějí zůstává okruh lidí, s nimiž spolupracuji a s kterými se stýkám, počínaje rodinou přes nejbližší spolupracovníky a konče spoluprací s hudebníky nejrůznějších žánrů. Za ta léta už to jakýmsi vzácným způsobem vykrystalizovalo, že do mého života nevstupují lidé, s nimiž bych si nerozuměl nebo kteří z mého pohledu nejsou nositeli pozitivních sdělení. Počítám se mezi ty šťastné, kteří dělají to, co chtějí, v čem vidí nějaký hlubší smysl a mám ověřeno, že to snad i lidem něco přináší. A abych se nepohyboval jen ve vzletných rovinách, tak i v té naprosto přízemní, pragmatické rovině, že to, co dělám, uživí mě a moji rodinu.

Co byste poradil lidem, kteří hledají naději nebo nemají ten pocit, že jsou šťastní?
Nerad bych, aby to vyznělo  jako fráze, ale myslím, že by měli začít u pokory, být skromní a uvědomovat si nejrůznější kontexty. Nejenom ty, které do nás často média hustí přes reklamy a nablýskaný svět celebrit. Pro mě je celebritou ten, koho si opravdu vážím a nemusí být vůbec mediálně známý. Mám prostě jiná hodnotící měřítka, a tak si myslím, že každý by měl začít u sebe a stanovit si svůj hodnotový systém. Pak se mu možná podaří být svůj, vlastní, originální, svobodný, nezávislý a  dospěje třeba do jisté fáze moudrosti. Když se potom člověk setkává s moudrými lidmi, je najednou takhle maličký a jenom naslouchá. Ale myslím, že to jsou všechno dávno ověřené věci. Ten, kdo nejvíc křičí, většinou nebývá nejchytřejší a ten, kdo se nejvíc prosazuje, nemusí být nutně nejschopnější. Mohou za tím být různé tlaky a intriky. A život vám to většinou jen potvrdí.

Vizitka
JIŘÍ PAVLICA se narodil 1. prosince 1953 v Uherském Hradišti. Od roku 1978 stojí v čele hudebního souboru Hradišťan. Má za sebou výraznou hudební činnost: bohatou diskografii s vlastními autorskými projekty, četná autorství filmové a divadelní hudby, pravidelné koncerty doma i v zahraničí. Jeho práce získala odborná ocenění, jako jsou cena Českého hudebního fondu, ceny z mezinárodní rozhlasové soutěže Prix Bratislava i několik „zlatých desek" za nejprodávanější alba. O šíři jeho záběru a schopnosti spojovat lidi i projekty z různých hudebních břehů svědčí spolupráce s řadou výtečných interpretů a souborů. Jsou to například Pražská komorní filharmonie, Komorní orchestr Leoše Janáčka Ostrava, Bambini di Praga, Spirituál kvintet či Vlasta Redl, ale i zahraniční umělci, jako Yas Kaz z Japonska nebo Dizu Plaatjies z Jihoafrické republiky.

HRADIŠŤAN je původně folklorní kapela, jež se vlivem uměleckého vedení a dramaturgie Jiřího Pavlici proměnila v alternativní hudební seskupení, které obsáhne oblouk od lidové tradice až po oblast soudobé hudby. Žánrové stylovosti je však vždy nadřazeno sdělení, které je v hudbě zakódováno a předáváno. Hradišťan překračuje hranice hudebních žánrů a spolupracuje s osobnostmi různých kultur celého světa. Je častým hostem, domácích i zahraničních festivalů tradiční, alternativní i vážné hudby. Spolupracuje s rozhlasem, televizí a filmem, koncertoval na čtyřech kontinentech a natočil více než 30 stěžejních zvukových nosičů. Mezi kmenové sólisty patří Alice Holubová, Jiří Pavlica a David Burda.