Zpěvák, herec, závodník, autor muzikálů, mentální kouč, ale také táta od rodiny nebo kouzelník. To všechno je Daniel Landa. Momentálně se chystá na koncertní šňůru Žito tour, která zamíří příští týden i do Pardubic. Nejen o ní se rozpovídal v rozhovoru pro Deník, kam dorazil s berlemi.

Jak to přišlo, že Dan Landa přišel o berlích?
Berle? Ty se vzaly. Dva dny před mým zápasem v thaiboxu s Finem Riku Immonenem jsem si na posledním tréninku při sparingu vyhodil koleno a praskl mi meniskus. Zápas tak mimo jiné problémy proběhl i s prasklým meniskem. A to jsem si dva dny předtím říkal, co tam asi budu dělat. Alespoň jsem se konečně dostal k tomu, abych si to nechal odoperovat. Berle ale brzy odhodím a budu zase skákat přes kaluže.

Turné není ohrožené? Změny na poslední chvíli se nechystají?
To odběhám normálně. Je spousta času a změny nechystáme. Zkoušíme zodpovědně s kapelou. Mozek zatím stíhá a bude to super. Po dlouhé době musím říct, že se těším. Dlouhou dobu jsem se na tyhle akce netěšil, ale teď je to opačně a já se těším a ještě si to užiju.

Je to vaší koncertní pauzou, která trvala několik let?
Ne, je to mentálním přístupem. Dělám to jako radost, ne jako nutnost.

Takže takový koncert pro sebe?
Tak. Sice mi to kasičku naplní, ale není to hlavním předmětem mé činnosti a to je důležitý. Zůstává mi to jako radost.

Na co se můžeme na koncertě těšit?
Pódium bude uprostřed, budeme se pohybovat po velké červené runě a spoustu lidí se k nám tak dostane hodně zblízka. A my pojedeme starý fláky.

Jak moc starý?
Všechno to bude sólová tvorba. Orlíku ale teď moc doba nepřeje, takže to zatím vynecháme.

Jak vzpomínáte na herecké časy, třeba na roli Drákuly?
Drákula byl super. Ten mě vrátil po úrazu, kdy mi auto při závodech spadlo na ruku. Byla to vítaná příležitost abych se přestal válet doma a něco dělal. Jinak ty role jsem si vychutnával všechny. Byla fajn celá ta dráha. Krátká, ale krásná.

Poslední role v televizi byla v cyklu České století režiséra Sedláčka, kde jste ztvárnil postavu kontroverzního generála Emanuela Moravce.
Oslovili mě a byla to docela zajímavá nabídka, dlouho mě přemlouvali, nakonec jsem tu roli vzal.

Jak se to ve vás skloubilo? Moravec není historicky úplně kladně vnímaná postava…
Musí se k tomu přistupovat jako k roli. Musíte odvést perfektně svoji práci. Snažili jsme se, aby to mělo silnou výpověď a aby to do té doby vneslo trochu pohledu z jiného úhlu.

Historie národa souvisí i s vaší tvorbou. Písničky jako 1938, Moravské pole, My proti nám…
Tak sem tam si povzdechnu nad zbabělostí, sem tam opěvnu nějaké ty hrdiny, které nám historie dala a myslím, že podpory velkých věcí a velkého myšlení není nikdy dost.

Co současnost? Byl jste jeden z těch, který letěl povzbudit vojáky do Afghánistánu. Jak vnímáte tu nešťastnou epizodu s útokem sebevraha a úmrtí pěti našich vojáků?
Když někdo vidí vojáky jako žoldáky, který to dělaj jen pro prachy a pro prachy válčej v jiným státě, tak je to chyba, protože vojáci jsou součást našeho státu, a armáda je součást našeho státu. Vojáky vysílá vláda a vládu zase volí lid. Nadávat na vojáky je tak to nejhorší, co může občan udělat. Navíc, při světovém vývoji se lehko může stát, že vojáky budeme potřebovat a mít je nebudeme.

Zaslouží si vyznamenání?
Ty kluci si zaslouží vyznamenání. Jdou tam, kam je pošleme.

A kdyby padla nabídka jet do Afghánistánu zase hrát vojákům, pojedete?
Kdyby ti kluci potřebovali potěšit, tak určitě.

Žito nebo ne?

Výstup na udílení Českých slavíků 2011, to byl výborný marketingový tah…

(Nic neříká, jen se ďábelsky chechtá…)

Ne, teď vážně, jak se má ten kohout?
Toho jsem vrátil hned potom.  Kohout byl najatý herec hýčkaný předem i potom. Určitě dostal zrní a pár slepic za tento nadlidský výkon.

V roce 2014 jste končil s hudbou. Loučil jste se s ochrnutou polovinou obličeje a vypadalo to, že navždy. Pak se ale všechno změnilo…
To jsem chránil Dana Landu, kterej byl fakt zjizvenej, v tý době vyčerpanej. Takže přišel Žito, uklidil ho do ústraní do pokoje, zamknul ho tam a ani sám jsem nevěděl, jestli někdy z toho pokoje vyleze.

V té fázi to vypadalo, že rozhodnutí padlo definitivně.
Já jsem měl plán, kterého se ale nedržím. Jedu ten život, jak to přichází a toho plánu se přidržuji. Zatím se těch věcí pro naplnění odehrálo víc, ale jsou i další, které tomu odporují. Zkrátka jedu tak, co mě napadne. Jsem umělec.

Jak je to v rodině? Myslím dcery ve věku 11, 11 a 16, k tomu manželka. Vy jste doma v podstatě jediný chlap v defenzivě.
Ano, utíkám do studia. Jsou skvělý, ale trochu soukromí taky neuškodí.

Jak to holky snáší s populárním tátou?
Myslím, že jsou zvyklé a mimořádné pohodářky, takže tam fakt problém není. ´

Jednou z vašich kejklí, kterou jste jako Žito ohlásil a kam patřil i ten zmíněný thaiboxový zápas, je také potápění se žraloky. Manželka vám na to neřekla něco ve stylu: „Ty ses zbláznil, plavat se žralokama, opovaž se přijít bez nohy!"
Ne to bylo jinak. Řekla: Ty ses zbláznil, přežij to. Vole!

V současné době jste zvolnil ve tvorbě, vypnul jste komerční motor. Jaký jste k tomu měl důvod?
Byl to důvod určité krize. Ty kola šoubyznysu, kterým člověk musí pravidelně plnit ten chřtán, to mě fakt přestalo naplňovat.

Zafungovalo to?
Určitě.

Jak?
Jednoduše. Necítil jsem se šťastný, teď se cítím šťastný. Život je pocit.

Jak to ovlivnilo tvůrčí proces?
Dobře, protože jsem zvolnil a ty věci, které jsem dělal, dělám už jen pro radost a ne proto, že je musím dělat.

Tlak není pro vaši tvorbu potřeba?
Ne, není potřeba. Nechci tlak. Na mě už toho bylo moc. Mediální tlak, krize středního věku, hledání dalšího smyslu, hledání zábavy a potravy pro duši na dalších dvacet třicet let.

Střednědobý plán?
Jo (smích). Dělám si krátký plánky.

Jo, jasně. Oblečení do rakve mám sepsaný…
Jasně.

Je tam místo ještě na něco dalšího?
(úsměv) Myslím, že teď dlouho nebudu mít místo na nic, protože hudba, mentální koučink, propojení toho celýho na momentální trénink, velkej koncert, kejkle… Teď mám před očima jen tohleto.

A nemůže se stát, že by se to zase vrátilo do toho kolotoče, ze kterého jste chtěl vystoupit?
Už ne (rezolutně). Do toho kolotoče se rozhodně nevrátím. Hlídám si to sám, sice toho je hodně, ale nebudu si nabírat, co nezvládnu.