Východočeské divadlo od 27. ledna do 3. února pořádá již XIV. ročník festivalu, který je svým zaměřením zcela unikátní, protože se věnuje výhradně komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Pardubičtí diváci budou moci během jednoho týdne zhlédnout sedm nejlepších komedií, které v minulém roce vznikly na jevištích českých a moravských divadel. Další vynikající komediální představení zájemce čeká v doprovodném programu.

Mezi nejkvalitnější komediální inscenace, které se utkají o titul Komedie roku 2013, byly vybrány drsná komedie ze současnosti Dabing Street pražského Dejvického divadla, satirické podobenství o kapitalismu Všemocný pan Krott Městského divadla Brno, Sluha dvou pánů – jedna z nejslavnějších komedií všech dob v podání Moravského divadla Olomouc, černá groteska Lháři plzeňského Divadla J. K. Tyla, klasická britská komedie o vdavkách Soudce v nesnázích sousedního Klicperova divadla Hradec Králové, hravá adaptace známého filmu Jak utopit dr. Mráčka Západočeského divadla v Chebu a bláznivá komedie o adopci s nevyžádanou „pomocí" A je to v pytli! domácího souboru.

Letošní ročník bude opět obohacen o Prolog a Epilog festivalu, jehož součástí budou další kvalitní komedie, jež se nevešly do samotného festivalového týdne či nesplňovaly podmínky soutěže.

Jak těžké je připravit každoroční Grand Festival smíchu?
Je to náročné pokaždé, a proto ta příprava trvá tolik týdnů. Několik měsíců musím jezdit po celé republice, pamatovat si všechny zážitky, ale také si musím dělat poznámky a pak nejtěžší fáze je ta rozhodovací – která představení vybrat? Mám na to i poradce, jezdím s kolegy, protože o divadle se musí mluvit a ráda zážitky sdílím.

Je podle vás letošní ročník 
v něčem odlišný od minulého?
Především se hrají jiná představení (smích). Ale vážně, máme tam dvě komedie, které jsou asi na hraně žánru a jsem velmi zvědavá, jak na ně diváci budou reagovat. Myslím tím Všemocného pana Krotta a Dabing Street.

Máte nějakého svého favorita, který by měl podle vás mít u diváků největší úspěch?
Diváci jsou nevyzpytatelní. Mnohým se bude líbit Dabing Street, protože budou znát herce, kteří jsou ostatně výborní, ale mnohé diváky bude urážet spousta sprostých slov v této inscenaci. Kdo se přijde podívat na Všemocného pana Krotta, budou se mu líbit herecké výkony, ale otázka je, jestli se bude dost smát. Asi nejvíce „smíchotvorné" představení budou Lháři, Soudce v nesnázích a Sluha dvou pánů. Ale každý má jiný názor a jiný vkus, a tak vůbec nejsem schopná ani předpokládat, kdo u diváků zvítězí.

Nepřijde vám, že se úroveň komedií v posledních letech snižuje? Nevím, jak je to třeba v Praze, ale u našeho pardubického divadla to pozoruji již dlouho. Kde jsou ty časy, kdy se tu hrály tak výborné hry, jako třeba Úžasná svatba nebo Muž sedmi sester. Oproti nim jsou dnešní komedie jen slabým odvarem. Čím to je?
Já si myslím, že současná dramaturgie rozhodně nechce hledat tituly, které jsou pod úroveň a určitě bychom byli rádi, kdyby se ty tituly líbily. Diváci mají velmi rozdílný vkus. Na naše současné komedie publikum reaguje velmi pozitivně a já si nejsem vědoma, že bychom v úrovni poklesli. Je mi líto, jestli vy máte ten pocit.

Které české divadlo je vaše nejoblíbenější?
Kromě Východočeského divadla Pardubice mám ráda Divadlo v Dlouhé, Městské divadlo Brno, Divadlo Na zábradlí a Dejvické divadlo.

Přijde mi, že na festival berete málo pražských inscenací. To opravdu v Chebu nebo Příbrami vznikají lepší komedie než v pražských divadlech? Nebo se snažíte o to, aby to bylo pestřejší a diváci poznali i méně známá divadla. Ale řekla bych, že když je to soutěžní festival, tak by tam skutečně měly být ty nejlepší komedie…
V pražských divadlech nemají v sezoně tolik premiér jako my, a tudíž ani nemusí dělat novou komedii každý rok. Takže se stane, jako třeba letos, že Divadlo v Dlouhé nemá žádnou komedii. Jiná divadla ze čtyř inscenací nasadí jednu komedii, která třeba není moc k smíchu nebo se vždy nemusí povést. Takže opravdu se stává, že divadlo v Chebu nebo Mladé Boleslavi má lepší komedii než pražské divadlo. A také jsem ráda, když naši diváci vidí jiný soubor, než jaký k nám obvykle jezdí a jiné herce, než jsou k vidění třeba v televizi. Navíc my na festival nezveme soukromá divadla, proto je z pražských divadel omezený výběr.

V Pardubicích se rádi smějeme, je to při představeních znát?
Myslíte při těch festivalových? Určitě ano, protože hostující soubory jsou vždy naším publikem nadšeny.

Nezdá se vám, že smíchu mezi lidmi obecně ubývá?
Vůbec ne, já ten pocit určitě nemám. Možná je méně důvodů se smát, ale lidé se smáli za všech dob. A i když jsem to nezažila, jsem přesvědčená, že se smáli i za války.

Na které představení nejraději vzpomínáte a proč?
Obávám se, že to bychom tady byli opravdu do večera. Každoročně mám jedno nebo dvě představení, na které se jdu podívat opakovaně, i když jsem jej už viděla, protože si ho chci užít s naším publikem. Letos třeba půjdu na Lháře, Soudce v nesnázích a Všemocného pana Krotta.

Se kterým hercem či režisérem se vám nejlépe spolupracuje?
Nejčastěji spolupracuji s režisérem Petrem Novotným, ta spolupráce trvá už přes deset let a pořád je to oběma ku prospěchu. Za tu dobu jsme se poznali i lidsky a musím říci, že ho mám moc ráda. Ale jsem vděčná za každou novou výzvu, ať už to byl velmi přísný Marian Pecko nebo Lumír Olšovský. Ráda začínám spolupracovat s úplně cizími lidmi, protože vždy je naděje, že vše dopadne dobře. Z herců mám moc ráda Petru Janečkovou, Petru Tenorovou, ráda se dívám na Jindru Janouškovou a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, protože každý herec je v nějakém ohledu inspirativní.

Stalo se vám, že by třeba nějaké divadlo odmítlo účinkovat na festivalu? A pokud ano, proč?
Zatím se nestalo, že by někdo odmítl. Jenom Martin Stropnický, když vedl pražské Divadlo na Vinohradech, dal najevo, že takové divadlo se nebude účastnit festivalu na oblasti, což mě sice zamrzelo, ale chápu to.

Kdo z českých herců a hereček je podle vás nejlepším komediantem?
Já si myslím, že je jich tolik, že bychom je ani nestihli vyjmenovat. Ale jen tak namátkou: Ivan Trojan, Simona Stašová, Simona Babčáková, Vašek Neužil, Jan Vondráček, Pavla Tomicová, Jiří Zapletal a opravdu mnoho dalších.

Je vám někdy na komediích smutno?
Často. Někdy se dojímám, někdy mi to připomene situace z mého vlastního života, takže přepnu na svou vlastní vlnu a třeba si i popláču. Ale obvykle se naštěstí směji. A jestli myslíte smutno ze špatné úrovně inscenace, tak to se mi bohužel také stává.

Mění se přístup divadel k festivalu, že se třeba sami hlásí nebo se vás nějak snaží korumpovat, aby se ta jejich komedie na festival dostala?
Bohužel mě nekorumpují švestičkami ze zahrádky ani domácí pálenkou! (smích) Ale je pravda, že se sami hlásí a každoročně stoupá ze strany ostatních divadel zájem, což mě moc těší. A někdy je dost těžké odmítat některá představení a nelehko se vysvětluje, že jejich komedie nebude ve srovnání s ostatními tak kvalitní a úspěšná.

Co je podle vás na organizaci festivalu nejnáročnější?
Nejnáročnější je ta finální fáze, kdy se musím rozhodnout pro sedm nejlepších komedií a pak si za tím stát. Protože vždy je ještě spousta dalších možností a někdo jiný by třeba program sestavil úplně jinak. Pak je ještě složité doladit všechny organizační záležitosti.