Nikolaj Penev se narodil v roce 1974 v Šumenu ve východním Bulharsku. Vystudoval nejprve bohemistiku na sofijské univerzitě, pak pokračoval studiem divadelní režie na pražské DAMU. Hrál v několika divadelních inscenacích v Sofii i v Praze a ve filmech Obsluhoval jsem anglického krále a Kráska v nesnázích.
Jak se stalo, že bulharského bohemistu napadlo odjet do Čech studovat divadelní režii?
„Česká kultura mě vždy fascinovala; v Sofii jsem na univerzitě založil divadelní soubor Ranní ptáče a inscenovali jsme například Dobytí severního pólu, což prý bylo vůbec první provedení Cimrmanovy hry v cizině. Také jsem v Sofii v Národním divadle hrál Vaňka v Havlově Vernisáži. Když jsem dokončil studium bohemistiky, rozhodl jsem se věnovat divadelní režii a přihlásil jsem se na pražskou DAMU.“
Věnuješ se převážně komediální tvorbě. Co je podle tebe vtipné?
„Dobrý humor, i když překračuje státní hranice, by hlavně neměl překročit hranici dobrého vkusu. O humoru na jevišti přemýšlím takto: je to permanentní jistota nejistoty. Vtip se sice počne na jevišti, ale narodí se až u diváků v hledišti. Fascinují mě především neopakovatelné variace všedních banálních prožitků.“
Spatřuješ nějaké rozdíly v bulharském a českém herectví?
„Jestli existují nějaké rozdíly, jsou v detailech. To, čemu se v této souvislosti říká balkánský temperament, tady často nahrazuje racionalita. Ale vím bezpečně jedno: bulharským i českým divákům se příčí nuda na jevišti.“
Trávíš už nějaký čas v Hradci Králové. Jak na tebe působí město - a co hradecké divadlo?
„Asi podám inzerát do Hradeckého deníku, že hledám práci na plný úvazek jako nadšený obdivovatel tohoto města. Co se týče zdejšího hereckého souboru, mohu říci jediné: klobouk dolů - i v zimě. Co se mi v Klicperově divadle velice líbí, je místní NRP, tedy Nepřetržitá Rekvizitní Pohotovost. Rekvizitářka Pavla pracuje s chirurgickou přesností a jednou bude jistě schopna naprosto fundovaně vybavit například operační sál i golfový klub.“
A jak si rozumíš s panem Moliérem?
„Rozumím mu a hluboce ho ctím. Jestli ale on neporozumí mě, tak se mu srdečně omlouvám.“
 
 
DANIEL PŘIBYL