Patří knim ihra Muž sedmi sester, kterou uvádí vrežii Martina Glasera Východočeské divadlo vPardubicích. Ten se totiž spolu se svou kolegyní zčeskobudějo­vického divadla, dramaturgyní Olgou Šubrtovou, rozhodl oprášit prvotinu známého spisovatele Jaroslava Havlíčka. Za jeho života nikdy nevyšla, neboť byla považována za skandální a ani později neměla větší štěstí, takže čtenáři si ji mohli přečíst až vdevadesátých letech minulého století. Zmínění dva mladí autoři si zní vypůjčili námět a převedli ho do současnosti, takže příběh, který je pro divadelní uchopení velice důležitý, vjejich podání ožil jaksepatří. Recesista Emil Škvor vymyslí nejlepší vtip svého života, že totiž během týdne svede sedm sester Kostkových. Pochopitelně za vydatné asistence svých tří přátel. Divák tedy sleduje sedm modelových situací, ke kterým dojde vdnešních Pardubicích. Ano, čtete dobře, také účelná scéna Pavla Svobody pracuje sprojekcemi, na nichž jsou snímky zrůzných místměsta.

Co tedy nabízí tato erotická groteska? Jistěže humor, smích, ale především je jakousi moderní moralitou, nastoluje otázku: co si vlastně můžeme vůbec dovolit ke svým bližním, jak nebezpečná je manipulace ve jménu zábavy a naplnění vlastní prázdnoty, jak ošidná je touha po dobrodružství vedoucí ke ztrátě lidské důstojnosti… Režisér Glaser už má za sebou úspěšné uvedení Muže sedmi sester vČeských Budějovicích.

Tentokrát ještě přiostřil groteskní hrany příběhu, který Pardubickým doslova ušil na míru. Zvýraznil jeho mozaikovou strukturu, lidské prohřešky tu svižně defilují pěkně za sebou a vcelku předvídatelně je dovádí kvyvrcholení sázky, jejíž obětí se stane sám hlavní aktér. Hřích spáchaný člověkem na člověku se prostě někdy nevyplácí…

Hned od první minuty představení jsou věci uváděné na pravou míru a to zcela srozumitelně. Režie je ve výkladu jasná, vmotivacích jednoduchá, ve výrazu provokující. Takže rozhodně nenudí, naopak. Velkým vkladem je tu icitlivé a přesné vedení pardubických herců, kteří využili výbornou příležitost, a výsledkem je přitažlivé herecké defilé.

Vhlavní roli Emila se daří Martinu Mňahončákovi, jenž je jakýmsi nekorunovaným vládcem generačně spřízněných kamarádů, stejně jako on zahánějících maloměstskou nudu různými vtípky. Má vsobě určitou aroganci, suverénní necitlivost, sobeckost, ale idar pro galantní hru mužného svůdce, který za každou cenu chce zvítězit. Šťastnou ruku měl režisér ipři obsazení jeho tří kumpánů– Radka Žáka coby Doktora a skvěle autentických, hravých a rádoby cynických představitelů Hraběte Jana Grudmana a Jana Konečného, který je jako Macho těžko přehlédnutelný. Dámská část souboru zastoupená vynikající kreací matky Zdeny Bittlové, podávající na malé ploše přímo ukázkový důkaz, že pro velké herce neexistují malé role. Skvělé jsou ijejí svérázné dcery: Slávka Markéty Stehlíkové, Milena Martiny Sikorové, Zdena Michaely Doležalové, Cilka Kristiny Jelínkové, Lída Petry Janečkové, Božena Romany Chvalové a Tereza Jindry Janečkové.

Jejich verva a přesně dávkovaná míra odstupu od role, vtempu a se střihy, vnichž se komickými prostředky a ukázkovou prací s „trapností“ spolehlivě ruší divadelní iluze, je obdivuhodná. Jako oběti příliš lítosti nevzbuzují, vše se děje na bázi víceméně dobrovolné, byť sem tam především při situacích spostiženou Cilkou či hodnou Milenou diváku zatrne. Zrovna tak jako při tragickém konci. Ale tak to má být. Vždyť se jedná osmutný pohled plný legrace, který znepokojil nejen autory díla, ale má znepokojit a snad išokovat skrze smích též diváky pohodlně usazené vhledišti.

Jednoduše řečeno: je jisté, že Šubrtová sGlaserem napsali lidský příběh, který svou naléhavostí ukazuje to, co se nás dnes a na tomto místě dotýká. Což není právěmálo.