S „Broukem“ se do města perníku vrací i režisérka Lída Engelová, která před pěti lety u pardubických diváků zabodovala se stejným autorem, ale s jeho jinou komedií Ten, kdo utře nos. „Ta uspěla i na III. ročníku Grand Festivalu smíchu, kde získala ceny Komedie roku 2002 a Komedie diváků,“ uvádí mluvčí VČD Radk Smetana. „Třeba si diváci vzpomenou, jak jsme hráli ,Utřinose’ a ocení, že ve výpravě, kostýmech i hudbě na něj navazujeme. Brouk v hlavě by se mohl stát takovým druhým feydeauovským dílem,“ říká režisérka Engelová.

„Broukem v hlavě“ se stane zprvu nevinný, ale vzápětí už málem zkázonosný nápad prověřit partnerskou věrnost. „V tu ránu se noblesní postavy komedie začnou zamotávat do spletitého soukolí zápletek, které s jejich noblesou patřičně cloumá. Navíc nikdo netuší, že jeden z ,hrdinů’ má dvojníka (dvojroli Viktora Champsboisyho a Boutona hraje Jiří Kalužný). Oba nešťastníci o sobě navzájem nevědí a jsou příčinou legračně fatálních záměn a komplikací,“ sděluje Radek Smetana.

Podobně komický účinek má človíček, který trpí vadou, jež mu znemožňuje vyslovovat souhlásky, a způsobuje tedy značné komunikační potíže všem. „Ale nebudeme se bavit na úkor postiženého, laskavý autor mu pomůže jedním ze svých geniálních vynálezů, které mají v jeho hrách vždy významnou roli. V inscenaci jsou hned dva – tím druhým je součást zařízení jednoho pokoje v hotelu U galantní kočičky, která umožňuje hříšníkům bleskurychle mizet, ale při nesprávném použití naopak neplánovaně vnikat na scénu,“ dodává mluvčí.

157 výstupů ve hře

„Spočítala jsem, že ve hře je sto padesát sedm výstupů. A na každý mám namalovaný obrázek. Samozřejmě se ho úplně nedržím, ale toho, kam kdo odejde a odkud přijde, toho se držet musíme. Ta přesná matematika je už dána autorovou logikou, s jakou se postavy po jevišti pohybují. A ta logika zase napomáhá tomu, že vznikají situace velmi překvapivé a velmi humorné,“ uzavírá režisérka. (td)