Ledový hrot

Odpolední představení ve Studiu Beseda přineslo festivalovým divákům mrazivé drama švýcarského autora Reto Fingera Ledový hrot. Autor za hru dostal Kleistovu cenu pro mladé dramatiky a do Hradce ji přivezlo Činoherní studio Ústí nad Labem.

Dominantou povedené scény Mariany Kuchařové je dům, který kvůli výraznému náklonu působí dojmem, že se propadá do země. Hezky tak symbolizuje osud jedné vesnické rodiny, která je na pokraji rozkladu. Každý z členů této rodiny se po svém vyrovnává s tragickou smrtí syna, který se zabil (nebo spáchal sebevraždu?) při výstupu na jednu z okolních hor.

Hlavní hrdinkou je dcera Hana (Erika Stárková), která musí snášet absolutní rezignaci matky (Marta Vítů) i nesmyslné požadavky otce (Jaroslav Achab Haidler), který ji oslovuje zásadně v mužském rodě. Svou situaci se Hana snaží vyřešit vztahem s městským klukem Tobiasem (Václav Hanzl), který ji ale jen připraví o další iluze.

Výraznou roli v ústeckém představení hraje výtvarná stylizace. Fingerova hra má seversky temné podtóny, které jen tak probublávají pod povrchem. Dialogy jsou strohé, postavy spolu komunikovat neumí. Silnější je inscenace ve své první polovině, druhá už se poněkud rozvolňuje a temné drama je pohlceno spoustou ornamentů, jako jsou králičí masky. Děj se postupem času navíc stále víc vztahuje ke staré horské legendě. Vůbec prostředí a nelítostná příroda hrají v tomto dramatu důležitější roli než mlčenlivý Bůh.

Malované na skle

O večerní představení na hlavní scéně se postarali herci z Městského divadla Zlín, kteří přijeli s populárním zbojnickým muzikálem Malované na skle. Pro festivalovou dramaturgii je to celkem nezvyklý kus, jelikož se jedná o notoricky známou a často uváděnou divadelní hru. Ve Zlíně ji připravila tamější umělecká šéfka Hana Mikolášková a jde o inscenaci, která prověří herecké, pěvecké i taneční možnosti souboru.

Malované na skle je hra, která si pohrává s principy lidového divadla. Příběh o zidealizované podobě Juraje Jánošíka je tak spíše vyprávěn, než že by byl přímo na jevišti ilustrován. Hraje se na strohé dřevěné scéně, kostýmy nijak nevybočují z interpretační folklorní tradice. Co z ní vybočuje je hudební nastudování, které překvapí svou pestrostí.

Zlínští herci tak hrají nejen na kytaru či basu, ale i na mandolínu, cimbál či ukulele. Náročná choreografie prověří i fyzickou kondici herců. Především Tomáše Davida, který ztvárnil roli zbojníka Janíka. Hraje ho s lehkým odstupem, stejně jako ostatní herci si dovolí zcizovací momenty. Je to  přece jen bujará hra, kterou není třeba brát úplně vážně…